Supreme Administrative Court dismisses procedural request for time limit due to missing statutory requirements and failure to supplement.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Administrative Court dismissed the applicant's requests to set time limits for procedural acts after the applicant failed to supplement a defective application. The applicant submitted incomplete documents lacking specific details on the acts involved and the nature of delays, which violated mandatory requirements under the Act on Courts and Judges. The court issued a final order requiring the applicant to clarify the petition within a strict deadline, noting that the applicant's subsequent response did not address these deficiencies, leading to the rejection of the claims.
Legislator headnote
AI generated§ 174a odst. 2, odst. 6, odst. 8 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích; A request for setting a time limit must contain all statutory particulars including the specific act and nature of delays, and failure to supplement a defective application within the prescribed period results in its rejection.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
OUTCOME: odmítnuto MATTER: Sociální ochrana – Sociální pomoc
Aprk 9/2016 – 78
Spis Aprk 9/2016 byl spojen se spisem Aprk 6/2016 a pod touto spisovou značkou bylo rozhodnuto takto:
Aprk 6/2016 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: R. Č., proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne
27. 11. 2006, čj. 4542/SZ/2006, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Cad 76/2008, ze dne 3. 5. 2007, čj. 1599/SZ/2007, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Cad 74/2008, a ze dne 2. 2. 2007, č. j. 435/SZ/2007, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 78 Ad 24/2011, o návrzích JUDr. Petra Prágla, advokáta se sídlem Pařížská 227/20, Ústí nad Labem na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Aprk 6/2016 (sp. zn. 42 Cad 76/2008), sp. zn. Aprk 9/2016 (sp. zn. 42 Cad 74/2008)
a sp. zn. Aprk 12/2016 (sp. zn. 78 Ad 24/2011) s e s p o j u j í ke společnému projednání. Nadále budou vedeny pod sp. zn. Aprk 6/2016.
II. Návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu s e o d m í t a j í .
III. Navrhovatel n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 26. 2. 2016 a 29. 2. 2016 obdržel Nejvyšší správní soud od Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) podání navrhovatele nazvaná Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (bez bližší specifikace).
Nejvyšší správní soud vyhodnotil zmíněné podání jako návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, Aprk 9/2016
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákona o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“).
Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu se může účastník soudního řízení, má-li za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, obrátit na příslušný soud, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení. Tímto způsobem může účastník řízení dosáhnout odstranění průtahů v řízení před soudem, resp. odstranit nečinnost soudu, k čemuž zřejmě směřuje nynější podání navrhovatele.
Návrh na určení lhůty v nynější věci však neobsahoval všechny náležitosti, které předepisuje § 174a odst. 2 zákona o soudech a soudcích. Dle tohoto ustanovení musí být z návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu patrno: kdo jej podává, o jakou věc se jedná, o jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení, čeho se navrhovatel domáhá a označení soudu, vůči němuž návrh směřuje. Návrh musí být podepsán a datován. Nynější návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu však neobsahovaly specifikaci toho, o jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a řádné vylíčení toho, čeho se navrhovatel domáhá (petit)a nakonec nebylo ani zřejmé postavení navrhovatele v jednotlivých fázích daných řízení.
Protože Nejvyššímu správnímu soudu nebylo z petitu návrhu zřejmé, čeho se vlastně navrhovatel domáhá, vyzval jej usneseními ze dne 2. 3. 2016, nechť soudu do jednoho týdne od doručení doplní svůj návrh o specifikaci, jakého procesního úkonu se u Krajského soudu v Ústí nad Labem vlastně domáhá. Usnesení byla navrhovateli doručena dne 3. 3. 2016. Navrhovatel byl současně poučen, že nebude-li výzvě k doplnění návrhu vyhověno, soud návrh odmítne.
Přípisy ze dne 9. 3. 2016 navrhovatel reagoval na výzvy k doplnění návrhu, avšak žádným způsobem své podání neupřesnil a svůj návrh požadovaným způsobem nedoplnil. Uvedl pouze, že se zajímal o osud uvedených sporů, které byly před krajským soudem vedeny; soud mu však pouze sdělil, že již o předmětných věcech před lety rozhodl a věci jsou tak již dávno skončeny. Navrhovatel pouze uvedl, že soud tehdy zřejmě rozhodoval bez zástupce. Závěrem zdůraznil, že žalobkyně má právo na soudní ochranu a spravedlivý proces.
Ve stanovené lhůtě (ani později do dne vydání tohoto usnesení o odmítnutí návrhu) navrhovatel své návrhy požadovaným způsobem nedoplnil. Nejvyšší správní soud tak návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 26. 2. 2016 a 29. 2. 2016 odmítl dle § 174a odst. 6, věty druhé, zákona o soudech a soudcích, dle kterého mezi důvody pro odmítnutí návrhu patří i skutečnost, že navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě.
Protože ve všech případech uvedených ve výroku č. I tohoto usnesení se jednalo o shodné věci, soud řízení o nich spojil ke společnému rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. března 2016
JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu