Legislator Case Law & Legislation
10 Azs 25/2016 ECLI:CZ:NSS:2016:10.Azs.25.2016.20 AI generated

Supreme Court dismissed asylum seeker's appeal on detention conditions, upholding lower court's finding of no ECHR violation.

Case Number 10 Azs 25/2016
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Administrative Court dismissed the applicant's cassation complaint against the regional court's rejection of his claim regarding detention conditions. The applicant argued that facilities violated Article 5 of the ECHR, but the lower courts found the conditions adequate and noted the applicant had not raised specific complaints against his current facility. The court ruled that the lower courts properly assessed the material conditions and that the cassation complaint lacked substantive grounds.

Legislator headnote

AI generated

§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.; The Supreme Administrative Court dismissed a cassation complaint where the lower court found no violation of the ECHR regarding detention conditions, as the applicant failed to provide detailed arguments or identify specific defects in the current facility.

Keywords

AI generated
cassation complaint dismissal detention conditions ECHR administrative review standard foreigner detention facility Article 5 ECHR violation

Cited Legislation

AI generated
§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[3] Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu nezákonnosti [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], kterou konkrétně shledával v „porušení čl.
§ 106 odst. 2 s. ř. s.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), a to osobou oprávněnou (§ 102 s.
§ 102 s. ř. s.
s.), a to osobou oprávněnou (§ 102 s. ř. s.) a řádně zastoupenou (§ 105 odst.
§ 105 odst. 2 s. ř. s.
s.) a řádně zastoupenou (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).
§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud následně přistoupil k posouzení kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněného důvodu, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
§ 110 odst. 1 s. ř. s.
Kasační stížnost stěžovatele byla proto v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. větou poslední zamítnuta.
§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení.
§ 129a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.
[1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím nevyhověla podle § 129a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, žádosti žalobce, a ze zařízení pro zajištění cizinců (dále jen „ZZC“) jej nepropustila.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Pobyt cizinců

10 Azs 25/2016 - 20

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: A. M., zast. Mgr. Ing. Janem Procházkou, LL.M. eur., advokátem se sídlem Nile House, Karolinská 654/2, Praha 8 – Karlín, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, P. O. Box 78, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 11. 2015, čj. CPR- 38990-3/ČJ-2015-930310-C220, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2015, čj. 78 A 33/2015-17, takto:

I. Kasační stížnost se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

[1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím nevyhověla podle § 129a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, žádosti žalobce, a ze zařízení pro zajištění cizinců (dále jen „ZZC“) jej nepropustila.

II. Řízení před krajským soudem

10 Azs 25/2016

[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou krajský soud zamítl s odůvodněním, dle něhož podmínky v ZZC, ve kterých zajištění žalobce probíhá, neshledal - na rozdíl od žalobního tvrzení – v rozporu požadavky plynoucími z čl. 5 odst. 1 a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z navazující judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Krajský soud konstatoval, že úrovní materiálních podmínek se žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí zabývala v dostatečném rozsahu. Zdravotní péče se cizincům v případě potřeby poskytuje bezodkladně a poskytování právních služeb cizincům ze strany převážně nevládních organizací je činěno plně v režii těchto subjektů s tím, že žalovaná v poskytování právních služeb nijak nebrání. Ve vztahu k námitkám o nedostatečné velikosti a uzpůsobení prostoru v ZZC, který žalobce obývá, žalovaná trefně zmínila, že žalobce poukazoval na podmínky v ZZC B.-J., zatímco v době vydání napadeného rozhodnutí byl přemístěn do ZZC D., vůči němuž již žádné konkrétní námitky nevznesl.

III. Kasační stížnost a vyjádření žalované

[3] Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu nezákonnosti [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], kterou konkrétně shledával v „porušení čl. 5 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zejména tím, že materiální podmínky v zařízení pro zajištění cizinců, ve kterých probíhá zajištění žalobce, neodpovídají požadavkům vyplývajícím z čl. 5 odst. 1 a čl.

5 odst. 4 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z navazující judikatury Evropského soudu pro lidská práva“. Kasační stížností tedy pouze rámcově zopakoval tvrzení obsažená v žalobě. Podrobnější argumentaci, ač k ní vyzván, stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu nepředložil.

[4] Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že se námitkami uvedenými v kasační stížnosti zabývala ve správním řízení, vypořádala je svým rozhodnutím a reagovala na ně i svým stanoviskem k žalobě.

IV. Právní posouzení Nejvyššího správního soudu

[5] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), a to osobou oprávněnou (§ 102 s. ř. s.) a řádně zastoupenou (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost obsahuje též – byť v minimálním rozsahu – konkrétní specifikaci důvodu, pro který stěžovatel považuje napadený rozsudek za nezákonný ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

[6] Nejvyšší správní soud následně přistoupil k posouzení kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněného důvodu, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

[7] Kasační stížnost není důvodná.

[8] Nejvyšší správní soud žádné pochybení v řízení před krajským soudem či v jeho rozhodnutí neshledal. Krajský soud řádně přezkoumal napadené rozhodnutí

10 Azs 25/2016 - 21

pokračování

žalované a opodstatněně došel k závěru, že materiální podmínky, ve kterých zajištění žalobce probíhá, nebyly v rozporu s požadavky čl. 5 odst. 1 a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z nich plynoucí judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Hodnocením úrovně těchto podmínek se dostatečně zabýval jak krajský soud, tak žalovaná ve svém rozhodnutí (srov. str. 3 a 4 rozhodnutí žalované). Odůvodnění stěžovaného rozsudku též plně odpovídá požadavkům zákonnosti.

V. Závěr a náklady řízení

[9] Kasační námitka uplatněná stěžovatelem nebyla Nejvyšším správním soudem shledána důvodnou a ani z přezkumu dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., který Nejvyšší správní soud provádí z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu. Kasační stížnost stěžovatele byla proto v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. větou poslední zamítnuta.

[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. března 2016

Daniela Zemanová předsedkyně senátu