Supreme Administrative Court dismisses appeal for retrial against a ruling on cassation complaint as legally inadmissible.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Administrative Court rejected the applicant's request to reopen proceedings against a prior decision dismissing a cassation complaint. The applicant argued the previous ruling was unconstitutional and alleged judicial bias, but the court found the request inadmissible under administrative procedural law. Consequently, the court ruled that no party is entitled to reimbursement of litigation costs.
Legislator headnote
AI generated§ 111 s. ř. s.; § 114 s. ř. s.: A request for reopening of proceedings is inadmissible if filed against a decision on a cassation complaint.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
OUTCOME: odmítnuto MATTER: Ostatní
Na 181/2012 - 6
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: F. O., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti ČR, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, o návrhu žalobce na obnovu řízení proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2012, č. j. 3 Aps 5/2012 – 25,
takto:
I. Návrh na obnovu řízení s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 15. 8. 2012, č. j. 3 Aps 5/2012 – 25 (dále jen „napadené usnesení“) Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2012, č. j. 11 A 45/2012 – 14 o zastavení řízení ve věci žalobcovy žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného. Napadené usnesení bylo žalobci doručeno a nabylo zároveň právní moci dne 22. 8. 2012.
Podáním ze dne 22. 8. 2012, které bylo prostřednictvím Městského soudu v Praze doručeno Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. 8. 2012, žalobce brojil proti napadenému usnesení, které považuje za protiprávní a „sterilní žvanírnu“, která odporuje ústavnímu zákonu č. 162/1998 Sb. a je ve smyslu čl. 36 odst. 2, 39 a 40 odst. 6 věty druhé Listiny nesprávné a nezákonné. V předmětném řízení rozhodoval podle jeho názoru „ze zákona vyloučený soudce Vlašín“, který měl být činný v řízení o žalobě u Krajského soudu v Brně vedeném pod sp. zn. 32 Ca 214/96. Žalobce je podle svého tvrzení účastníkem rehabilitace dle zákona č. 119/1990 Sb. s nároky podle zákona č. 87/1991 Sb. Za účelem nápravy těchto vad žalobce podává návrh na obnovu řízení ve smyslu § 111 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud shledal, že návrh žalobce je ze zákona nepřípustný.
Podle ustanovení § 114 s. ř. s. platí, že obnova řízení není přípustná proti rozhodnutí o kasační stížnosti. Na 181/2012 - 7
Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný.
Vzhledem k tomu, že žalobcův návrh je po formální i obsahové stránce návrhem na obnovu řízení ve věci řízení o kasační stížnosti projednané v řízení vedeném pod sp. zn.
3 Aps 5/2012, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než návrh žalobce odmítnout pro nepřípustnost.
Nad rámec nutného odůvodnění Nejvyšší správní soud uvádí, že žalobcova zmínka o údajné podjatosti soudce JUDr. Jaroslava Vlašína, který byl členem senátu, jenž vydal napadené usnesení, je z hlediska práva uplatnit námitku podjatosti opožděná. V předmětném řízení vedeném pod sp. zn. 3 Aps 5/2012 totiž žalobce uplatnil pouze námitku podjatosti vůči předsedovi senátu JUDr. Petru Průchovi, o níž bylo v souladu se zákonem rozhodnuto jiným senátem Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne 26. 7. 2012, č. j. Nao 54/2012 – 17 tak, že JUDr. Petr Průcha nebyl vyloučen z projednání a rozhodnutí této věci.
Nejvyšší správní soud se současně pozastavuje nad terminologií žalobce při (především odborně zcela nevědomým a nekompetentním) hodnocení jeho předchozího rozhodnutí, která dále nejen že nemá nic společného s elementární lidskou slušností při slovní komunikaci, ale současně se dostává na hranu urážlivého podání vůči soudu, jak je má na mysli § 44 s. ř. s. Pokud by se taková situace ze strany žalobce měla opakovat, byl by soud nucen přistoupit k užití zákonných prostředků k nápravě.
O náhradě nákladů řízení o návrhu žalobce rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť návrh byl odmítnut.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2012
JUDr. Petr Průcha předseda senátu