Legislator Case Law & Legislation
2 Azs 23/2010 ECLI:CZ:NSS:2011:2.Azs.23.2010.70 AI generated

Supreme Court dismisses appeal for asylum rejection due to failure to raise supplementary protection grounds.

Case Number 2 Azs 23/2010
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Administrative Court dismissed the Ministry of Interior's cassation appeal against a regional court ruling that revoked an asylum rejection. The applicant had requested international protection based on fear of family violence but failed to explicitly claim supplementary protection under § 14a of the Asylum Act. The court held that the regional court exceeded the scope of the applicant's complaint by ruling on supplementary protection without the applicant raising it, violating the principle of non ultra petita.

Legislator headnote

AI generated

§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; § 14a zákona o azylu; The administrative court is bound by the scope of the applicant's complaint and cannot rule on supplementary protection grounds unless the applicant explicitly raises them.

Keywords

AI generated
supplementary protection scope of complaint non ultra petita asylum rejection cassation appeal

Cited Legislation

AI generated
§ 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
§ 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
§ 110 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního

Cited Case Law

AI generated
rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: zrušeno a vráceno MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

2 Azs 23/2010 - 70

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: A. T., zastoupený JUDr. Alenou Lněničkovou, advokátkou se sídlem Jandova 8, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2009, č. j. 46 Az 23/2009 – 35, takto:

I. V řízení s e p o k r a č u j e .

II. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2009, č. j. 46 Az 23/2009 – 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Podstata případu [1.] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 24. 4. 2009, č. j. OAM-100/LE-05-05-2009, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. [2.] Zmíněným rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“).

2 Azs 23/2010 - 71

[3.] O udělení ochrany žalobce požádal 1. 4. 2009. V pohovoru v kurdském jazyce, doplněném 10. 4. 2009 o další informace, vypověděl žalobce, že Turecko opustil 28. 3. 2009. Jako hlavní důvody pro opuštění vlasti uvedl strach o život ze strany rodiny dívky, do které se zamiloval. Společně s onou dívkou rozdávali letáky jím podporované politické strany DTP. Kvůli sympatiím s touto stranou prý byl vyslýchán policií za použití násilí po parlamentních volbách v roce 2007 – protože policie se od někoho dozvěděla, že volil zmíněnou stranu. Policie se obává i proto, že byl údajně zatčen při oslavě svátku Newroz v březnu 2007 a poté byl odsouzen na půl roku odnětí svobody. Důvodem zatčení bylo nesení kurdské vlajky a provolávání hesla „Ať žije Kurdistán!“

II. Námitky stěžovatele [4.] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvod zakotvený v ustanovení § 103 odst. 1 písm.

a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), kterým napadá I. část výroku rozsudku Krajského soudu, kterou bylo zrušeno jeho shora označené rozhodnutí (poznámka NSS: výrokem II. krajský soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. o odměně ustanovené advokátky). [5.] Stěžovatel uvádí, že se soud plně ztotožnil s jeho názorem, že výpovědi žalobce ve správním řízení byly nekonzistentní, stále se měnící a protiřečící si.

Důvod zrušení správního rozhodnutí a vrácení věci spočíval v tom, že soud shledal správní rozhodnutí vadným. Vadu spatřoval v neřešení otázky udělení doplňkové ochrany a zjištění možné újmy, která by žalobci hrozila při návratu do vlasti. [6.] Stěžovatel své tvrzení, že není povinen současně se žádostí o azyl posuzovat i možnost udělení doplňkové ochrany, opírá o nesjednocenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (konkrétně usnesení NSS č. j. 4 Azs 51/2009 - 65 ze dne 29. 9. 2009, kde NSS konstatuje judikatorní rozkol; všechna rozhodnutí NSS jsou vyhledatelná na www.nssoud.cz). [7.] Dalším důvodem, proč není nutné o doplňkové ochraně rozhodovat současně, je podle stěžovatele údajná duplicita v jeho správní činnosti.

O udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu by se mělo rozhodovat kvůli naplnění zásady „non-refoulement“, aby se vyloučila možnost újmy, která by mohla být žadateli o azyl způsobena, kdyby vycestoval zpět do vlasti. K uvedené duplicitě (kdyby o doplňkové ochraně rozhodl současně v jednom rozhodnutí s odmítnutím žádosti o azyl) by došlo podle stěžovatele proto, že již zásadu „non-refoulement“ naplnil v rámci závazného stanoviska, které podal Policii ČR v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění – Závazné stanovisko č. j.

CPR-1174-10/PŘ-2009-004112, e. č. ZS10586, ze dne 30. 3. 2009. Možná újma tedy již zkoumána byla. [8.] Stěžovatel se dále domnívá, že svým názorem na rozhodnutí o doplňkové ochraně se soud snaží měnit ustanovení zákona o azylu, což je protiústavní jednání. Kromě toho přímo sám zákon o azylu ukládá povinnost zkoumat existenci vážné hrozící újmy jen v případech, kdy je žádost o azyl zamítnuta podle § 16 odst. 1 písm., e) a f), nikoliv však podle písmene g). [9.] Obhajobu svého rozhodnutí uzavírá stěžovatel konstatováním, že zmatené měnící se výpovědi žalobce, ve spojení s jeho platným cestovním dokladem s razítkem letištní kontroly, jasně dokazují, že by žalobci ve vlasti žádná újma hrozit neměla.

2 Azs 23/2010 - 72

[10.] Stěžovatel je přesvědčen, že pro zrušení správního rozhodnutí nebyl dán zákonný důvod. Na podporu závažnosti kasační stížnosti dodává, že tato přesahuje jeho zájmy (§ 104a s. ř. s.), a tudíž by měla sloužit ke sjednocení judikatury NSS. [11.] Od NSS tímto požaduje vyřešení otázky duplicity posuzování existence hrozící vážné újmy dle § 14a odst. 2 zákona o azylu a dle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Dále by měla být podle stěžovatele judikaturou postihnuta existence závazného stanoviska dle § 120a zákona o pobytu cizinců.

III. Vyjádření žalobce [12.] Žalobce má za to, že napadený rozsudek byl vydán v souladu s právními předpisy a nejsou proto dány důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [13.] Dále se žalobce domnívá, že možnostmi uložení doplňkové ochrany by se žalovaný měl zabývat ze své úřední povinnosti automaticky, což však v daném případě neučinil. [14.] Žalobce dále míní, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje zájmy stěžovatele. Judikatura uvedená v jeho argumentaci tento názor vyvrací. Věc již byla řešena. Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.

IV. Vlastní argumentace soudu [15.] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných argumentů a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. [16.] Stěžovatel uplatnil pouze jeden žalobní důvod, a to nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení - § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [17.] Usnesením ze dne 10. 6. 2010, č. j. 2 Azs 23/2010 – 64, bylo řízení přerušeno z důvodu předložení otázky relevantní pro rozhodnutí v této věci rozšířenému senátu zdejšího soudu. Za této situace, kdy důvodem předložení označené věci byla nejednota judikatury zdejšího soudu, je současně zřejmé, že kasační stížnost musela být shledána přijatelnou. [18.] Rozšířený senát rozhodl dne 8. 3. 2011 rozsudkem č. j. 7 Azs 79/2009 – 84, přičemž pro tento případ je zásadní právní věta, kterou uvedl ve výroku I.: „Krajský soud je oprávněn zrušit rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení, byť by nebyly žalobcem výslovně namítány, pokud tyto vady brání přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů.“ Dále je zde uvedeno, že „uvedení žalobních bodů je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby. Zákonný požadavek je proto naplněn i jen zcela obecným a stručným - nicméně srozumitelným a jednoznačným - vymezením skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního aktu tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat“ (viz shodně rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS). Dále rozšířený senát konstatoval, že „pokud tedy soud má k dispozici poznatky o tom, že žadateli o azyl je nezbytné poskytnout doplňkovou ochranu podle § 14a

2 Azs 23/2010 - 73

zákona o azylu, neboť její neposkytnutí by bylo narušením zásady non-refoulement a ochranu již nelze poskytnout v jiném řízení, rozhodnutí žalovaného zruší, aniž by taková skutečnost musela být žalobou výslovně namítána.“ [19.] Z uvedených citací a po zvážení konkrétních okolností případu žalobce soudu vyplynuly následující závěry. Žalobcovou povinností je v žalobě uvést všechny žalobní důvody, které v jeho řízení přicházejí v úvahu. V případě řízení o udělení mezinárodní ochrany tedy zmínit i možnost, že nebylo rozhodnuto o doplňkové ochraně podle ustanovení § 14a zákona o azylu. Pokud tento žalobní důvod žalobce sám nezmíní, je krajský soud vázán rozsahem žaloby a nad její rámec může jít a zrušit tak správní rozhodnutí, proti kterému žaloba směřuje, pouze v omezených případech. Těmito případy jsou takové situace, kdy by vady řízení žalobcem neuplatněné bránily přezkoumatelnosti správního rozhodnutí v rozsahu bodů, které žalobce namítal. Jde tedy o případ, kdy sám krajský soud na základě dostupných materiálů uzná, že je nutné doplňkovou ochranu poskytnout. [20.] V rozsudku napadeném nyní projednávanou kasační stížností vycházel krajský soud z právního názoru, který s citovaným názorem rozšířeného senátu není souladný a v tom spočívá nutnost jeho zrušení. Konkrétně se jedná o otázku uplatněných žalobních bodů. Pokud totiž žalobce v žalobě doplňkovou ochranu vůbec nezmínil a jeho argumenty směřovaly pouze do nesprávného posouzení skutkové stránky případu, na základě níž se domníval, že mu má být udělen azyl podle ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu, nemůže soud rozhodnout nad rámec rozsahu podané žaloby. Jak totiž plyne z obsahu spisu, krajský soud zjevně neměl k dispozici ani žádné podklady, z nichž by ve shora nastíněných intencích vyplývala nutnost uložení doplňkové ochrany.

V. Shrnutí [21.] Lze proto shrnout, že kasační důvod zakotvený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl naplněn a proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil. Krajský soud je v dalším řízení vázán shora uvedeným právním názorem (§

110 odst. 3 s. ř. s.), [22.] V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud též o nákladech řízení (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2011

JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu