Supreme Court dismisses asylum case appeal due to procedural defect in lower court's rejection of amended complaint.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Administrative Court dismissed the applicant's cassation appeal against the Regional Court's rejection of his asylum claim. The Regional Court had rejected the appeal because the applicant failed to respond to a court order to cure defects in his initial complaint within the statutory deadline. The Supreme Court found the appeal inadmissible because the applicant's lawyer incorrectly labeled a supplementary submission as a new lawsuit, causing the Regional Court to reject the original appeal on procedural grounds rather than merits.
Legislator headnote
AI generated§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.; § 110 odst. 1 s. ř. s.: A cassation appeal based on the illegality of a decision to reject a claim is inadmissible if the lower court correctly rejected the claim due to procedural defects caused by the applicant's counsel, provided the applicant received a proper hearing.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
OUTCOME: zamítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku č. j. 6 Azs 421/2004 - 34
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: L . P. H., zastoupen JUDr. Petrem Práglem, advokátem, se sídlem Dlouhá 5, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2004, č. j. 24 Az 229/2004 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 3. 2004, č. j. OAM - 823/VL - 07 - 05 - 2004, neudělil žalobci (dále jen „stěžovatel“) azyl z důvodu, že nesplnil podmínky stanovené v § 12, § 13 odst. 1 a 2, § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 uvedeného zákona. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že stěžovatel v průběhu správního řízení zmínil pouze rodinné problémy a snahu o legalizaci pobytu na území České republiky. K odjezdu z vlasti jej vedly neshody s nevlastním otcem a snaha nalézt otce vlastního, který pobývá na území České republiky. Pro případ návratu se stěžovatel obává pouze případných potíží spojených se skutečností, že svůj odjezd neoznámil v místě bydliště.
Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel dne 25. 3. 2004 žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. Žaloba došla soudu dne 26. 3. 2004 a byla vedena pod spisovou značkou č. j. 6 Azs 421/2004 - 35
24 Az 229/2004. Stěžovatel byl usnesením ze dne 29. 3. 2004 vyzván k odstranění vad žaloby ve lhůtě 1 měsíce. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 16. 4. 2004.
Usnesením ze dne 3. 6. 2004, č. j. 24 Az 229/2004 - 14, Krajský soud v Ostravě stěžovatelovu žalobu odmítl a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že stěžovatel nereagoval na výzvu soudu a přes poučení o možných následcích ve stanovené lhůtě nedoplnil svou žalobu ze dne
23. 3. 2004. V řízení nebylo možné pokračovat zejména proto, že z podání žalobce není zřejmé označení napadených výroků rozhodnutí a důvody, pro které považuje stěžovatel rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, a to z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu podle § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Dále uvedl, že mu skutečně dne 16. 4. 2004 byla doručena výzva k odstranění vad podání, avšak v dalším již soud vyšel z nesprávného zjištění, neboť on na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 19. 4. 2004, které předal k poštovní přepravě dne
26. 4. 2004. Toto své tvrzení dokládá originálem podacího lístku, který připojil jako přílohu kasační stížnosti. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§ 102 s. ř. s.), stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu podání lze dovodit, že stěžovatel namítá kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a kasační stížnost je přípustná.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení a postup krajského soudu předcházející jeho vydání a dospěl k následujícím závěrům. Je nesporné, že stěžovatel na výzvu soudu k odstranění vad žaloby reagoval a tuto doplnil podáním ze dne 19. 4. 2004. Toto podání bylo ovšem chybně označeno a vyhotoveno jako nová samostatná žaloba, aniž by bylo z jeho textu jakkoli patrno, že se jedná o doplnění žaloby na výzvu soudu. Takové pochybení tedy nelze přičítat soudu, ale zástupci stěžovatele, který uvedené podání takto nesprávně označil. V době, kdy krajský soud vydal napadené usnesení, nebylo možné ve věci meritorně rozhodnout, neboť nebyly splněny podmínky řízení. Proto krajský soud nepochybil, když žalobu odmítl.
Jak vyplývá z obsahu soudního spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 24 Az 293/2004, který měl Nejvyšší správní soud rovněž k dispozici, byla stěžovatelovu podání přidělena nová spisová značka. Krajský soud, vědom si výše uvedené situace, o tomto podání rozhodl jako o samostatné žalobě, přičemž se podrobně zabýval všemi č. j. 6 Azs 421/2004 - 36
stěžovatelem uplatněnými námitkami. Nejvyšší správní soud proto shledal, že ačkoli došlo k pochybení na straně právního zástupce stěžovatele a následně i na straně soudu, dostalo se stěžovateli řádného projednání jeho žaloby, byť pod jinou spisovou značkou, a byla tak naplněna všechna jeho procesní práva.
Nejvyšší správní soud tak vzhledem k výše uvedenému shledal, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, proto bylo rozhodnuto tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 23. února 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu