Legislator Case Law & Legislation
6 Azs 339/2004 ECLI:CZ:NSS:2006:6.Azs.339.2004.52 AI generated

Supreme Court quashes lower court ruling for failing to appoint an interpreter, violating the principle of equal treatment of parties.

Case Number 6 Azs 339/2004
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Administrative Court quashed the Regional Court's decision and remanded the case for further proceedings due to procedural errors. The appellant argued that the Regional Court violated administrative rules and asylum law by not appointing an interpreter for a portion of the appeal written in Romanian. The court held that the need for an interpreter arose when the appellant requested translation of their Romanian text, thereby triggering the requirement for equal treatment under administrative procedure law.

Legislator headnote

AI generated

§ 18 odst. 2 o. s. ř.; § 71 odst. 1 s. ř. s.: The court must appoint an interpreter when a party's language differs from the official language, ensuring the principle of equal treatment of parties is respected.

Keywords

AI generated
principle of equal treatment administrative procedure law appointment of interpreter asylum seeker rights procedural fairness language barrier remand for retrial

Cited Legislation

AI generated
§ 18 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení § 18 odst. 2 o. s. ř. účastníku, jehož mateřštinou je jiný, než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo.
§ 71 odst. 1 s. ř. s.
2003 obsahovala náležitosti podle § 71 odst. 1 s. ř. s. (k tomu srov.
§ 110 odst. 1 s. ř. s.
§ 110 odst. 2 s. ř. s.
§ 12 zákona č. 325/1999 Sb.
§ 13 odst. 1 a 2 zákona č. 325/1999 Sb.
§ 14 zákona č. 325/1999 Sb.
1 a 2, § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.
§ 91 zákona č. 325/1999 Sb.

Cited Case Law

AI generated
rozsudek publikovaný pod č. 342/2004 Sb. NSS
rozsudek publikovaný pod č. 342/2004 Sb. NSS).

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: zrušeno a vráceno MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku č. j. 6 Azs 339/2004 - 52

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: nezl. L. A. B . , zastoupen matkou: Z. S. B., jako zákonnou zástupkyní, právně zastoupen JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou, se sídlem Štefánikova 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2004, č. j. 55 Az 728/2003 - 23,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2004, č. j. 55 Az 728/2003 - 23, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 6. 2003, č. j. OAM - 1016/VL - 01 - ZA07 - 2003, neudělil žalobci (dále jen „stěžovatel“) azyl z důvodu, že nesplnil podmínky stanovené v § 12, § 13 odst. 1 a 2, § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně rozhodl, že na stěžovatele se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 uvedeného zákona. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že stěžovatel se narodil v době, kdy jeho matka byla žadatelkou o udělení azylu, a proto jeho jménem požádala o azyl za účelem sloučení rodiny. Stěžovatelova zákonná zástupkyně se domnívala, že by mohl mít ve své vlasti potíže kvůli své romské národnosti. Žalovaný po zohlednění shromážděných informací o zemi původu a výpovědí zákonné zástupkyně stěžovatele v jeho případě neshledal naplnění podmínek výše uvedených ustanovení zákona o azylu. č. j. 6 Azs 339/2004 - 53

Proti rozhodnutí podal stěžovatel prostřednictvím své zákonné zástupkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně, v níž napadal jeho nezákonnost a vady řízení jemu předcházejícího. Konkrétně namítal porušení jednotlivých ustanovení správního řádu určujících povinnosti správního orgánu v průběhu správního řízení a dále porušení § 12 a § 91 zákona o azylu. Tato domnělá porušení však nijak blíže nespecifikoval a pouze odkázal na obsah správního spisu.

Usnesením ze dne 12. 8. 2003, č. j. 55 Az 728/2003 - 9, vyzval soud stěžovatele, aby ve lhůtě 15 dnů upřesnil své podání, označil žalobní body a navrhl důkazy pro svá tvrzení. Stěžovatel svou žalobu doplnil podáním ze dne 4. 9. 2003, které s odkazem na zásadu rovnosti účastníků učinil částečně ve svém mateřském jazyce, tj. rumunštině. Následně byl stěžovatel soudem vyzván, aby údaje, obsažené v doplnění žaloby sepsané v mateřském jazyce, byly úředně přeloženy do jazyka českého s tím, že veškeré písemnosti určené soudu musí být v jazyce českém.

Na uvedenou výzvu reagovala zákonná zástupkyně stěžovatele vyjádřením ze dne

13. 9. 2003, ve kterém poukazovala na čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ČR a ustanovení § 36 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v souvislosti s ustanovením § 18 občanského soudního řádu. Požadavek krajského soudu považovala za neoprávněný, v rozporu s principem v rovnosti stran a také v rozporu s výše uvedenými ustanoveními. Namítala porušení zásady rovnosti účastníků řízení zakotvenou v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a poukazovala na její spojení s ustanovením občanského soudního řádu a soudního řádu správního. Uvedla, že si dovoluje trvat na formě podání ze dne 4. 9. 2003, jímž byly Krajskému soudu v Brně doručeny doplňující údaje k žalobě ze dne 27. 6. 2003.

Krajský soud v Brně odmítl žalobu usnesením označeným v záhlaví tohoto rozsudku a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelovo podání i přes výzvu soudu neobsahuje všechny náležitosti pro to, aby se soud mohl případem zabývat meritorně. K doplnění žaloby učiněném v jazyce rumunském soud nepřihlédl s odůvodněním, že úředním jazykem je jazyk český. Pokud stěžovatel učinil dvojjazyčné podání, doložil tím, že je schopen jednat v jazyce českém. Jeho podání proto muselo být podle § 37 odst. 5 s. ř. s. odmítnuto.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal stěžovatel kasační stížnost, a to z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Dále uvedl, že byl postupem soudu diskriminován, protože nebylo v jeho silách zajistit překlad podání učiněného v jazyce rumunském do jazyka českého. Postupem soudu mu nebylo zajištěno rovné postavení účastníka řízení ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Proto stěžovatel navrhl zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Brně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá její oprávněnost, neboť podle jeho názoru jak jeho rozhodnutí, tak i usnesení Krajského soudu v Brně byly vydány v souladu s právními předpisy. Odkázal zejména na vlastní výpovědi a podání stěžovatele v průběhu správního řízení. Z těchto důvodů žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou, č. j. 6 Azs 339/2004 - 54

neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§ 102 s. ř. s.), stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu podání je zřejmé, že stěžovatel namítá kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a tedy kasační stížnost je přípustná.

Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že:

Kasační stížnost je důvodná.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.

V posuzované věci Nejvyšší správní soud konstatuje, že se zřetelem k obsahu a důvodům v kasační stížnosti uplatněným bylo třeba se zaměřit na přezkoumání zákonnosti postupu krajského soudu a jeho rozhodnutí, jímž byl opravný prostředek odmítnut podle ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle uvedeného ustanovení soud odmítne usnesením návrh, jestliže nejsou splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn a nelze proto v řízení pokračovat. V důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu musí podle současné platné právní úpravy žaloba obsahovat podle § 71 odst. 1 kromě obecných náležitostí podání a) označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, b) označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, c) označení výroku rozhodnutí, které žalobce napadá, d) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, e) jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést, f) návrh výroku rozsudku.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že s. ř. s. neobsahuje konkrétní ustanovení o právu jednat před soudem ve své mateřštině. Se zřetelem k ustanovení § 64 s. ř. s. (podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu) bylo třeba postupovat podle ustanovení § 18 o. s. ř. Podle ustanovení § 18 odst. 1 o. s. ř. účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Podle ustanovení § 18 odst. 2 o. s. ř. účastníku, jehož mateřštinou je jiný, než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že k tomu, aby soud ustanovil tlumočníka, nestačí pouze zjištění, že jde o účastníka, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, ale současně musí být splněna i další podmínka, tedy to, že musí vyjít taková potřeba v řízení najevo.

V posuzované věci má Nejvyšší správní soud za to, že potřeba ustanovit stěžovateli (přesněji jeho zákonné zástupkyni) tlumočníka v řízení před Krajským soudem v Brně najevo vyšla, a to přinejmenším se zřetelem k obsahu podání ze dne 4. 9. 2003, jehož část byla sepsána v jazyce rumunském, ale zcela jednoznačně pak na základě podání ze dne

13. 9. 2003, z něhož nelze jinak než dovodit, že stěžovatel o ustanovení tlumočníka požádal. Jestliže krajský soud zastával názor, že podání (žaloba) stěžovatele včetně jejího doplnění neobsahuje náležitosti uvedené v § 71 odst. 1 s. ř. s., tím spíše pro něj musela vyvstat nutnost přeložit rumunsky psaný text, a to za účelem posouzení, zda žaloba včetně jejího doplnění je způsobilá k projednání či nikoliv. č. j. 6 Azs 339/2004 - 55

Zásada rovnosti účastníků řízení formulovaná v ustanovení § 18 o. s. ř. je projevem ústavního principu rovnosti účastníků vyjádřeného v čl. 96 odst. 1 Ústavy a v čl. 37 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod. Při posuzování postupu Krajského soudu v Brně při realizaci tohoto práva uvedeného v ustanovení § 18 o. s. ř., dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že krajský soud pochybil, pokud v dané věci neustanovil stěžovateli tlumočníka. Vychází totiž z toho, že jestliže stěžovatel část podání, jímž doplňoval žalobu, sepsal v jazyce rumunském a na výzvu soudu o přeložení této části podání do českého jazyka, reagoval sdělením, v němž poukazoval na nutnost přibrání tlumočníka za účelem realizace zásady rovnosti účastníků řízení před soudem, jde o situaci, v níž vyšla v řízení před krajským soudem najevo potřeba ustanovit tlumočníka účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk. Na uvedených závěrech nemůže ničeho měnit ani ta skutečnost, že část podání byla sepsána v českém jazyce, neboť tato skutečnost sama o sobě nemůže ovlivnit závěr o splnění podmínek ustanovení § 18 odst. 2 o. s. ř., tedy závěr o tom, že v řízení vyšla najevo potřeba ustanovit tlumočníka.

Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že krajský soud tím, že ve věci neustanovil tlumočníka, ačkoliv tato potřeba vyšla v řízení najevo, nepostupoval v souladu s ustanovením § 18 o. s. ř., což ve svých důsledcích znamenalo, že při svém postupu nerespektoval zásadu rovnosti účastníků řízení v tomto ustanovení zakotvenou. Tím, že krajský soud nemohl posoudit tu část doplnění žaloby sepsanou v rumunském jazyce, nebyly vytvořeny předpoklady pro posouzení toho, zda žaloba stěžovatele včetně jejího doplnění ze dne 4. 9. 2003 obsahovala náležitosti podle § 71 odst. 1 s. ř. s. (k tomu srov. rozsudek publikovaný pod č. 342/2004 Sb. NSS).

Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.), v němž je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto v souladu s § 110 odst. 2 s. ř. s., podle kterého zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém řízení i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 19. ledna 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu č. j. 6 Azs 339/2004 - 56