Legislator Case Law & Legislation
7 Azs 91/2005 ECLI:CZ:NSS:2005:7.Azs.91.2005.60 AI generated

Supreme Court dismissed asylum appeal where applicant lied about documents to avoid deportation.

Case Number 7 Azs 91/2005
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Administrative Court dismissed the applicant's cassation appeal against a lower court ruling that rejected her asylum claim. The lower court found the applicant had worked in the Czech Republic since 1996 but submitted a forged document in 2003, proving she applied for asylum only after receiving a deportation order to evade expulsion. The Supreme Court held that because the Ministry of Interior did not consider humanitarian grounds, the lower court could not review them, and the applicant's procedural arguments were unfounded.

Legislator headnote

AI generated

§ 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu; § 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.: An asylum applicant who submits false documents to avoid deportation cannot claim humanitarian protection, and courts are limited to reviewing administrative decisions within the scope of the appeal.

Keywords

AI generated
asylum rejection forged documents deportation evasion humanitarian grounds cassation appeal administrative procedure false evidence

Cited Legislation

AI generated
§ 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu
Proto ministerstvo shledalo zcela správně, že byly naplněny podmínky § 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu.
§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.
§ 78 odst. 1 věta druhá s. ř. s.
§ 110 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
§ 109 odst. 1 s. ř. s.
Ve věci rozhodl v souladu s § 109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
§ 60 odst. 1, věta první s. ř. s.
§ 107 s. ř. s.
§ 107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust.
§ 56 odst. 2 ve spojení s § 120 s. ř. s.
§ 56 odst. 2 ve spojení s § 120 s. ř. s. přednostně.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatelky I. B., zastoupené Mgr. Aloisem Coufalíkem, advokátem se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2005, č. j. 56 Az 121/2004 – 38,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2005, č. j. 56 Az 121/2004 – 38, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 9. 1. 2004 , č. j. OAM-6567/VL-10-08-2003, jímž byla žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že v průběhu řízení zjistil, že stěžovatelka pracovala v České republice od roku 1996, přičemž měla pobyt povolen vždy na dobu jednoho roku. V roce 2003 po vydání povolení však bylo zjištěno, že jeden z dokladů, které předložila, byl falešný, a proto dne 20. 3. 2003 bylo vydáno rozhodnutí o jejím vyhoštění s dobou platnosti do 19. 3. 2004. Protože o udělení azylu požádala až dne 18. 12. 2003, bylo podle krajského soudu nepochybně prokázáno, že se podáním žádosti o udělení azylu snažila vyhnout správnímu vyhoštění, ačkoliv o udělení azylu mohla požádat již dříve. Proto ministerstvo shledalo zcela správně, že byly naplněny podmínky § 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu.

Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů vad řízení. Vada řízení podle stěžovatelky spočívá v tom, že krajský soud se nedostatečným způsobem zabýval a nedostatečně zdůvodnil stěžovatelkou tvrzené důvody hodné zvláštního zřetele, pro které žádala o udělení humanitárního azylu. Tato vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. O udělení azylu stěžovatelka požádala z humanitárních důvodů, které podle ní spočívají jednak v obavě z ukrajinské mafie, která po ní v roce 2003 pátrala na Ukrajině v místě jejího dřívějšího pobytu, když má důvodné obavy, že by se na Ukrajině nedomohla ochrany ze strany státních orgánů, tak i z řady dalších důvodů. V České republice vždy poctivě pracovala, platila daně a jiné zákonné dávky, hovoří plynně česky a má zde řadu přátel. Otec stěžovatelky trpí leukémií a bez její finanční pomoci by mu nebyla zajištěna náležití lékařská péče. Navíc navázala vážnou známost s Ing. J. A., se kterým zamýšlí uzavřít sňatek a založit rodinu. Na Ukrajinu se nemá kam vrátit, není schopna si tam zajistit bydlení ani zdroj obživy. K prokázání svých tvrzení navrhla výslechy svědků, ale tyto důkazy nebyly provedeny. Proto se domáhala, aby rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Současně požádala, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti označilo tuto kasační stížnost za nedostatečnou a nenáležitou potud, že stěžovatelka ke svému názoru, že krajský soud měl napadené správní rozhodnutí zrušit z důvodů vad řízení, nic dalšího nedodává, neurčuje, jaké konkrétní vady řízení před správním orgánem žalobou vytýkala. V celé kasační stížnosti není zmínka o tom, že žádost o udělení azylu podala teprve, když čelila rozhodnutí o vyhoštění, třebaže požádat o udělení azylu mohla dříve. Toto seznání mající za následek zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné ponechává kasační stížnost stranou, ač právě s takovým závěrem krajský soud žalobu zamítl. Stěžovatelka k němu důvody své kasační stížnosti neupíná, tedy rozhodnutí soudu neodrážejí. Proto ministerstvo navrhlo zamítnout kasační stížnost a nevyhovět návrhu na přiznání odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Zákon o azylu vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v § 12 stanoví také vylučující důvody, při jejichž naplnění nelze žadateli azyl udělit. Tyto důvody jsou taxativně stanoveny v § 15 a 16 zákona o azylu. Podle ustanovení § 16 odst. 1 písm.

k) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu dříve. Vzhledem k tomu, že žádost o udělení azylu podaná stěžovatelkou byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle citovaného ustanovení, nemohly být ve správním řízení zkoumány důvody ve smyslu § 12 zákona o azylu pro udělení azylu na území České republiky, neboť pokud v řízení o žádosti o udělení azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně uvedených v § 16 zákona o azylu, ministerstvo žádost ve stanovené lhůtě zamítne, aniž by zjišťovalo existenci důvodů pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu.

Proto nemohlo být ve správním řízení ani posuzováno splnění podmínek pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, neboť podle citovaného ustanovení lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, což se v daném případě nestalo. Vzhledem k tomu, že ministerstvo nemohlo podle platné právní úpravy posuzovat splnění podmínek pro udělení humanitárního azylu, nelze vytýkat krajskému soudu, že se nedostatečně zabýval a nedostatečně zdůvodnil stěžovatelkou tvrzené důvody hodné zvláštního zřetele, protože jen v případě, že ministerstvo rozhodne na základě správního uvážení o neudělení azylu z humanitárních důvodů, může soud přezkoumat toto negativní rozhodnutí z hlediska dodržení příslušných procesních předpisů v souladu s § 78 odst. 1 věta druhá s. ř. s. Protože ministerstvo z důvodů výše uvedených nerozhodovalo podle § 14 zákona o azylu, nemohl se touto otázkou zabývat ani krajský soud.

V této souvislosti je třeba poukázat také na to, že obsah rozsudku krajského soudu je limitován ustanovením § 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s., podle kterého soud přezkoumává napadené správní rozhodnutí v souladu s dispoziční zásadou v mezích žalobních bodů a stěžovatelka v žalobě o udělení azylu z humanitárních důvodů nic neuvedla, pouze popisovala okolnosti, které vedly k vydání rozhodnutí o jejím vyhoštění.

Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti namítala, že k prokázání svých tvrzení navrhla výslechy svědků a tyto důkazy nebyly provedeny, není zřejmé, zda se tak mělo stát v průběhu správního nebo soudního řízení, neboť z obsahu správního ani soudního spisu nic takového nevyplývá. Proto v tomto rozsahu nemohl Nejvyšší správní soud napadený rozsudek přezkoumat.

Nejvyšší správní soud proto z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s § 109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. § 107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. § 56 odst. 2 ve spojení s § 120 s. ř. s. přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1, věta první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. července 2005

JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu