Legislator Case Law & Legislation
7 Azs 74/2005 ECLI:CZ:NSS:2005:7.Azs.74.2005.50 AI generated

Supreme Court dismisses asylum claim based on private coercion without state protection failure.

Case Number 7 Azs 74/2005
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Administrative Court dismissed the applicant's cassation complaint against the Ministry of Interior's refusal of asylum. The applicant argued that private men forced her into prostitution in Ukraine, claiming this constituted persecution under the asylum law. The court held that such private troubles do not justify asylum unless state authorities failed to provide protection, which was not proven here. Consequently, the cassation was rejected as unfounded under the Administrative Code.

Legislator headnote

AI generated

§ 12 odst. 1 písm. b) zákona o azylu; § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.: Private coercion or forced prostitution alone does not constitute persecution for asylum purposes unless the applicant demonstrates that state authorities were unable or unwilling to provide protection.

Keywords

AI generated
forced prostitution asylum law state protection failure private coercion cassation complaint administrative code persecution grounds

Cited Legislation

AI generated
§ 12 odst. 1 písm. b) zákona o azylu
§ 14 zákona o azylu
§ 91 zákona o azylu
283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a současně bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestovaní ve smyslu § 91 zákona o azylu.
§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Stěžovatelka podala proti rozsudku Krajského soudu v Praze v zákonné lhůtě kasační stížnost, jejíž důvody spatřuje v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Namítala, že jsou u ní dány důvody pro udělení azylu podle ustanovení § 12 písm.
§ 110 odst. 1 s. ř. s.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
§ 109 odst. 1 s. ř. s.
O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 109 odst. 1 s. ř. s. bez jednání.
§ 56 ve spojení s § 120 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud o tomto návrhu nerozhodl, protože věc byla vyřízena přednostně v souladu s ustanovením § 56 ve spojení s § 120 s. ř. s.
§ 60 odst. 1 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

7 Azs 74/2005 - 50

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatelky T. S., zastoupené JUDr. Stanislavem Chmurou, advokátem, se sídlem v Praze 6, Jaselská 38, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, č. j. 48 Az 117/2004 - 26,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2004, č. j. 48 Az 117/2004 - 26, zamítl žalobu podanou stěžovatelkou proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 12. 3. 2004, č. j. OAM-8188/VL-11-P08-R2-2001, kterým bylo rozhodnuto o neudělení azylu stěžovatelce podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a současně bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestovaní ve smyslu § 91 zákona o azylu. V odůvodnění rozsudku krajský soud konstatoval, že stěžovatelka jako důvod žádosti o udělení azylu uváděla, že opustila Ukrajinu z důvodu snahy vyhnout se prostituci, ke které byla nucena neznámými muži. Na policii se neobrátila. Tvrzené důvody nelze podle krajského soudu podřadit pod § 12 zákona o azylu, neboť jednání soukromých osob nelze považovat za pronásledování ve smyslu zákona

7 Azs 74/2005 - 51

o azylu. Stěžovatelka především nevyužila pomoci státních orgánů v zemi původu k ochraně před kriminálními jevy. Skutková zjištění, z nichž napadené rozhodnutí vycházelo, byla podle krajského soudu dostatečná a závěr vyjádřený v rozhodnutí je v souladu se zákonem.

Stěžovatelka podala proti rozsudku Krajského soudu v Praze v zákonné lhůtě kasační stížnost, jejíž důvody spatřuje v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Namítala, že jsou u ní dány důvody pro udělení azylu podle ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť patří k sociální skupině, která těžce uplatňuje svá práva v konfrontaci s jakoukoliv mocí a není schopna čelit cílenému nátlaku, aby se podvolila provozování sexuálních služeb mimo území své vlasti a přišla o osobní svobodu. Intenzita, s jakou na stěžovatelku působila skupina mužů, byla značná a frekvence opakovaná. Ministerstvo špatně posoudilo míru této intenzity, pokud vycházelo z míry verbální hrozby. Stěžovatelka nemá důvěru v ukrajinský státní aparát, zejména v bezpečnostní složky. Rozhodnutí ministerstva je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože v něm nebyla věnována pozornost problematice nucené prostituce na Ukrajině. Ministerstvo pochybilo, neboť k žádosti o azyl nepřistoupilo individuálně a neposoudilo veškeré konkrétní vlivy a jednání, které vedly stěžovatelku k útěku do České republiky. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení a dále navrhla, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

Ministerstvo ve svém vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu se právními předpisy. Odkázalo na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení a na vydané rozhodnutí. Proto navrhlo zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle § 12 zákona o azylu se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Stěžovatelka jak ve správním řízení, tak v řízení před soudy uváděla jako důvod pro podání žádosti o udělení azylu potíže se soukromými osobami, které označila jako neznámé muže, kteří ji nutili k prostituci, přičemž se neobrátila na státní orgány země původu. Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval, že žádost o azyl, jejímiž jedinými důvody jsou potíže se soukromými osobami v domovském státě, je bezdůvodná. Důvodem pro udělení azylu mohou být tyto potíže pouze tehdy, pokud by orgány domovského státu, u nichž by se žadatelka skutečně domáhala poskytnutí ochrany, nebyly schopny ochranu před takovým jednáním poskytnout. Proto není opodstatněná námitka stěžovatelky, že správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné, když v něm není věnována dostatečná pozornost nucené problematice. Posouzení této otázky je právně relevantní, neboť nucenou prostituci

7 Azs 74/2005 - 52

nelze kvalifikovat ani jako pronásledování za uplatňování politických práv a svobod ani jako odůvodněný strach z pronásledování z důvodů taxativně uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu.

V daném případě správní řízení netrpělo vadami ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., jak stěžovatelka namítala, protože ministerstvo si opatřilo dostatek důkazů, na jejichž základě zjistilo přesně a úplně skutkový stav věci, a vyhodnotilo je v kontextu platné právní úpravy. Stěžovatelka v průběhu správního řízení neuvedla žádné konkrétní návrhy, co mělo být ještě zjištěno, kterými by se ministerstvo nezabývalo a ani které konkrétní vlivy a jednání nebyly posouzeny. Rozhodnutí ministerstva je řádně a dostatečně konkrétně odůvodněno. Jak ministerstvo, tak krajský soud přistupovaly k žádosti stěžovatelky individuálně a hodnotily důvody, které v průběhu řízení uváděla.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 109 odst. 1 s. ř. s. bez jednání.

Stěžovatelka podala návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení § 107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o tomto návrhu nerozhodl, protože věc byla vyřízena přednostně v souladu s ustanovením § 56 ve spojení s § 120 s. ř. s.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. června 2005

JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu