7 Azs 314/2004 · Nejvyšší správní soud

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

7 Azs 314/2004 - 54

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele J. N., zastoupeného JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Hybernská 9, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne

31. 5. 2004, č. j. 48 Az 48/2004 - 23,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna JUDr. Ireny Slavíkové, advokátky se sídlem v Praze 1, Hybernská 9, s e u r č u j e částkou 1279,30 Kč. Tato částka bude uhrazena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne 17. 12. 2003, č. j. OAM-49/LE-02-PA03-2003, nebyl stěžovateli z důvodu nesplnění podmínek uvedených v § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), udělen azyl. Současně bylo rozhodnuto, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování podle ust. § 91 zákona o azylu.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, o které rozhodl krajský soud napadeným rozsudkem tak, že ji zamítl, neboť správní orgán si opatřil dostatek podkladů pro své rozhodnutí, řádně zjistil skutečný stav věci a rozhodnutí dostatečně odůvodnil.

7 Azs 314/2004 - 55

Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že podává kasační stížnost z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Důvodem podání jeho žádosti o azyl bylo jeho ohrožení mafiánskými skupinami spolupracujícími s policejními orgány. Správní a odvolací orgán se nedostatečně zabývaly důvody podání jeho žádosti, především pak obsahovou stránkou jeho tvrzení. Tím porušily ust. § 3 odst. 3 a 4, § 32 odst. 1, § 34 odst. 1, § 46, § 47 odst. 3 správního řádu, dále ust. § 12, § 14 a § 91 zákona o azylu, neboť stěžovatel splňuje podmínky pro udělení azylu a vztahuje se na něj překážka vycestování. Dále byl porušen čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Správní orgán nezjistil skutečný stav věci a důvody žadatele o azyl tak zůstaly správnímu orgánu neznámy. Stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu řízení, přičemž současně požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

V doplnění kasační stížnosti ze dne 24. 1. 2005 stěžovatel uvedl, že důvodem pro podání jeho kasační stížnosti jsou zákonné důvody specifikované v ust. § 103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s., neboť stěžovatel „shledal závažná pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu“.

Správní orgán ve svém vyjádření uvedl, že ve stěžovatelově případě nebyl zjištěn žádný azylově relevantní důvod, ani nebyl shledán důvod zvláštního zřetele hodného, není dána ani žádná z překážek vycestování. Snahu o legalizaci pobytu na území České republiky či obavy z bývalých spolupracovníků, se kterými se podílel na obchodu s odcizenými automobily, nelze podle názoru správního orgánu považovat za důvody pro udělení azylu. Správní orgán proto navrhl zamítnutí jak kasační stížnosti, tak i návrhu na přiznání odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Dle ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Dle ust. § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Dle ust.§ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce.

Dle ust. § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

7 Azs 314/2004 - 56

S ohledem na fakt, že stěžovatel uvedl jako právní důvody své kasační stížnosti ust. § 103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s., je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu těchto ustanovení. Nesprávné právní posouzení věci spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen. Skutková podstata může být se spisy v rozporu tehdy, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spisu obsažený vede k jiným skutkovým závěrům, než jaké učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech tehdy, chybí-li v těchto spisech podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem nebo je-li nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Zmatečnost řízení může spočívat například v tom, že místo senátu rozhodoval ve věci samosoudce, že rozhodoval soud, který k tomu nebyl dle s. ř. s. příslušným, popřípadě že u soudce, který rozhodoval, byly důvody pro jeho podjatost. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné z toho důvodu, že není zřejmé, proč rozhodující orgán, tedy soud, rozhodl tak, jak rozhodl. Tak je tomu tehdy, jestliže rozhodnutí neobsahuje odůvodnění nebo je toto odůvodnění nesrozumitelné. Další z důvodů, pro který je možno podat kasační stížnost, je nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Význam tohoto ustanovení je nutno posuzovat podle toho, zda se rozhodnutí soudu prvního stupně opírá či neopírá o důvody, které umožňují dospět k určitému výroku rozhodnutí. Jiná vada v řízení před soudem, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, spočívá např. v neúplném či nedostatečném znaleckém posudku.

S ohledem na konstrukci stížních bodů, které spočívají v pouhém odkazu na zákonná ustanovení soudního řádu správního, správního řádu, zákona o azylu a Úmluvy o právním postavení uprchlíků bez toho, aniž by byly nějakým způsobem konkretizovány, a na dispoziční zásadu, která ovládá celé kasační řízení, přezkoumal Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí pouze v intencích ust. § 109 odst. 3 s. ř. s., neboť není jeho právem, ale ani povinností, vyhledávat za stěžovatele stížní body, v tomto případě tedy přiřadit určité skutkové důvody pod důvody obsažené v ust. § 103 odst. 1 s. ř. s. či pod jiná zákonná ustanovení. Nejvyšší správní soud vychází z premisy „nechť si každý střeží svá práva“; proto stěžovatel nemůže v kasační stížnosti úspěšně namítat, že správní orgán či soud v předcházejícím řízení nezjistily důsledně skutečný stav věci, pokud sám neuvedl skutečnosti či důkazy, které pro takové tvrzení svědčí.

Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že v napadeném rozhodnutí neshledal žádné vady uvedené v § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem dle § 109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

Stěžovatel podal návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ust. § 107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť má za to, že pro takové rozhodnutí odpadl vydáním meritorního rozhodnutí důvod.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1, větu první, s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo

7 Azs 314/2004 - 57

na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl, proto mu ho soud nepřiznal.

Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupcem advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 7, § 120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 1 x 1000 Kč za jeden úkon právní služby – převzetí a příprava věci a 1 x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s § 9 odst. 3 písm. f), § 7, § 11 odst. 1 písm. b) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), celkem 1075 Kč. Protože ustanovená advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“). Částka daně, vypočtená dle ust. § 37 a § 47 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty, činí 204,30 Kč. Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 1279,30 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud nepřihlédl při stanovení výše odměny k podání zástupkyně stěžovatele doručenému Nejvyššímu správnímu soudu dne 10. 3. 2005 nazvanému „Sdělení o doposud učiněných úkonech právní služby“, v němž požadovala přiznání odměny za zastupování ve výši 3838 Kč, a to z následujících důvodů. Zákon podmiňuje přiznání odměny zástupci stěžovatele uskutečněním úkonů, které tento zástupce v řízení vykoná. Takovými úkony se rozumí pouze ty, které je třeba učinit k bránění nebo uplatnění práv stěžovatele, za kterého zástupce v řízení jedná. Za tyto úkony však nelze považovat taková podání, v nichž nejsou uvedeny žádné nové okolnosti, vztahující se ke skutkovým nebo právním úvahám, zejména pouze formální a bezobsažné doplnění kasační stížnosti, že „bylo porušeno ust. § 103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. tím, že krajský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem“. K požadavku zástupkyně na odměnu „za studium spisu u Krajského soudu v Praze“ Nejvyšší správní soud uvádí, že odměna za studium spisu je součástí odměny přiznané zástupkyni dle ust. § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. března 2005

JUDr. Radan Malík předseda senátu