7 Azs 268/2004 · Nejvyšší správní soud

OUTCOME: odmítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

7 Azs 268/2004 - 57

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky

S. P., zastoupené JUDr. Františkem Staňkem, advokátem se sídlem v Liberci, Gagarinova 757, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2004, č. j. 59 Az 153/2003 - 27,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta JUDr. Františka Staňka s e u r č u j e částkou 2150 Kč.

Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2004, č. j. 59 Az 153/2003 – 27, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 18. 11. 2003, č. j. OAM-6010/VL-07-11-2003, jímž byla zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g.) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatelka uvedla, že ji podává z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Úvodem zdůraznila, že chybou jednak jejího počínání, ale především ministerstva, bylo, že nemohla svoje prohlášení při přednesení žádosti o azyl a popsání skutkového stavu věci podat ve svém mateřském jazyku za účasti tlumočníka. Je přesvědčena, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, neboť při hledání zaměstnání na Ukrajině byla zjevně odmítána pro své politické postoje k tehdejšímu politickému režimu. Je pravdou, že neorganizovala veřejný odpor ani nenabádala k občanské neposlušnosti ani k organizování demonstrací a nesouhlas spolu s ostatními vyjadřovala v malých hloučcích lidí na ulici či po domech. Občanské postoje jí samotné i jejích rodičů byly však jistými osobami sdělovány státním orgánům. Úředníci těchto orgánů při příležitostných jednáních dávali najevo, že o nich ví a že jako nespokojenci nemohou u nich hledat oporu. Jako další důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu uvedla, že patří s rodinou k náboženské menšině „baptistická církev“, která není uznávána, protože převahu má pravoslavná církev, která ovlivňuje veškeré politické i ekonomické dění na Ukrajině. Proto má odůvodněný strach, že po návratu do své vlasti bude pronásledována.

7 Azs 268/2004 - 58

Má rovněž nemanželské dítě, což je především veliké náboženské provinění, které se přenáší do politických a společenských poměrů, neboť takovéto dítě může být bito a šikanováno od spolužáků a útoky mohou směřovat i proti matce. Porušení zákona spatřuje i v tom, že se ministerstvo nezabývalo možností udělit humanitární azyl. Stěžovatelka zastává názor, že výroky jak ministerstva, tak i krajského soudu, jsou vůči ní nespravedlivé, protože byl porušen zákon o azylu jak v oblasti materiální pravdy, tak také v procesních otázkách. Proto se domáhala zrušení napadeného rozsudku a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem meritorně projednána.

Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

Podle § 109 odst. 4 s. ř. s. ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že § 104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu, aby stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňovala jiné právní důvody, než které uplatnila v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohla, a § 109 odst. 4 s. ř. s. brání tomu, aby poté, co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, uplatňovala skutkové novoty. K takto uplatněným novým skutečnostem Nejvyšší správní soud při svém rozhodování nepřihlíží. Přitom je třeba zdůraznit, že nepřípustnost kasačních důvodů neuplatněných v řízení před soudem a nemožnost uplatňování skutkových novot je třeba vztáhnout k důvodům a skutečnostem uplatněným v žalobě, resp. ve lhůtě uvedené v § 72 odst. 1 s. ř. s.

Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil, že skutečnosti uvedené v kasační stížnosti jsou nové a důvody, v ní obsažené stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským soudem. Zatímco v žalobě stěžovatelka uváděla jinou skutečnost, když k obecně formulovaným citacím jednotlivých ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nelze přihlížet, tj. že je těhotná a má obavu o svůj život i o život dítěte, neboť má na Ukrajině dluh, který není schopna vrátit a věřitel jí vyhrožuje zabitím, v kasační stížnosti uvedla, že byla nucena opustit zemi původu z důvodu, že byla pronásledována, resp. že měla odůvodněný strach z pronásledování pro zastávání určitých politických a občanských postojů, dále pro svou příslušnost k baptistické církvi a z důvodu, že má nemanželské dítě (nové skutečnosti), a dále uváděla nové důvody v žalobě neuplatněné, tj. že se ministerstvo nezabývalo možností udělit jí humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu a dále, že nemohla svoje prohlášení během správního řízení učinit v mateřském jazyku a nesprávné posouzení aplikace § 12 zákona o azylu ve vztahu k výše uvedeným novým skutečnostem. Nejvyšší správní soud proto k uvedeným novým skutečnostem a dříve v řízení před soudem neuplatněným důvodům nepřihlédl.

Proto z důvodu výše uvedeného kasační stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl, neboť se opírá jen o důvody,

7 Azs 268/2004 - 59

které stěžovatelka neuplatnila v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohla.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanoven zástupcem advokát a podle § 35 odst. 7 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, náleží advokátovi odměna za dva úkony právní služby 2 x 1000 Kč a podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky náhrada hotových výdajů v částce 2 x 75 Kč, celkem tedy 2150 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2005

JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu