Supreme Administrative Court dismisses asylum appeal for raising new procedural grounds not raised in lower court.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Administrative Court dismissed the applicant's cassation complaint against a regional court's rejection of her asylum claim. The applicant argued that the administrative proceedings violated procedural rules by denying her a chance to comment on the evidence and that the decision was void. The court ruled that these specific procedural defects were new grounds not raised during the lower court proceedings, rendering the appeal inadmissible under administrative law.
Legislator headnote
AI generated§ 104 odst. 4 s. ř. s.; § 103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s.; § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s.: A cassation complaint is inadmissible if it relies solely on grounds not raised in the lower court proceedings, as the right to appeal is limited to reviewing the decision based on previously asserted arguments.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
OUTCOME: odmítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku
7 Azs 20/2005 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatelky
Z. Ch., zastoupené Mgr. Radomírem Bašnárem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 4, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2004, č. j. 55 Az 683/2003 - 44, takto:
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2004 č. j. 55 Az 683/2003 - 44, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 28. 4. 2003, č. j. OAM-3658/VL-07-ZA08-2002, kterým jí nebyl udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v § 12, § 13 odst. 1, 2, a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení § 91 zákona o azylu.
V kasační stížnosti stěžovatelka uvedla jako důvod pro udělení azylu, že chce v České republice studovat, protože tuto možnost ve své vlasti neměla. Domnívá se, že správní řízení trpělo vadami, pro které měl krajský soud správní rozhodnutí zrušit či vyslovit nicotnost, když stěžovatelce v rozporu s § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“) nebyla dána možnost, aby se vyjádřila k podkladům na základě kterých správní orgán rozhodoval. Namítala rovněž porušení § 47 odst. 5 správního řádu, když správní rozhodnutí vykazuje závažné nedostatky způsobující nicotnost tohoto rozhodnutí
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda se jedná o kasační stížnost přípustnou, neboť jen taková je způsobilá být základem věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí krajského soudu.
Podle § 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), je kasační stížnost nepřípustná, pokud se opírá pouze o důvod, který stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti soud zjistil, že důvody, v ní obsažené stěžovatelka neuplatnila v řízení před soudem. V žalobě stěžovatelka uvedla, že správní orgán porušil § 3 odst. 3 správního řádu, neboť se její žádostí o udělení azylu nezabýval odpovědně a svědomitě, § 3 odst. 4 správního řádu, neboť nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci
7 Azs 20/2005 - 64
a nevedl azylové řízení tak, aby posílil její důvěru ve správnost jeho rozhodování, a proto stěžovatelka napadené rozhodnutí nepovažuje za přesvědčivé, § 32 odst. 1 správního řádu, kdy správní orgán nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si neopatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, § 33 odst. 2 správního řádu, kdy nedal stěžovatelce možnost před vydáním rozhodnutí vyjádřit se k podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popř. navrhnout jeho doplnění, § 46 správního řádu, kdy napadené rozhodnutí není v souladu se zákony a nevyšlo ze spolehlivě zjištěného stavu věci, § 47 odst. 3 správního řádu, kdy odůvodnění napadeného rozhodnutí ji nepřesvědčilo o jeho správnosti a postupu správního orgánu a správní orgán se nevypořádal se všemi provedenými důkazy a dále § 12 zákona o azylu, kdy má za to, že zákonné podmínky pro udělení azylu splňuje, resp. minimálně splnila podmínky pro vztažení překážky vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu. Pokud jde o skutkové důvody, odkázala na svoji žádost o udělení azylu, protokol o pohovoru a ostatní spisový materiál. Zatímco tedy v žalobě stěžovatelka obecně uvedla výčet jednotlivých ustanovení správního řádu, která byla podle jejího názoru v jejím případě porušena, ale nijak blíže nekonkretizovala, v čem toto porušení spočívá, v kasační stížnosti uvedla, že chce v České republice studovat a dále že jí nebylo umožněno vyjádřit se k podkladům na základě kterých správní orgán rozhodoval. Tyto důvody jsou tedy důvody, které neuplatnila v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohla, a jsou proto důvody nepřípustnými.
Dále stěžovatelka uvedla, že rozhodnutí správního orgánu vykazuje závažné nedostatky způsobující jeho nicotnost a v tomto smyslu odkázala na žalobu. Protože ani v žalobě neuvedla jakýkoliv konkrétní důvod, z něhož by bylo možno nicotnost správního rozhodnutí dovodit, a dokonce ani obecně se v žalobě o nicotnosti správního rozhodnutí nezmínila, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že tato ničím neodůvodněná námitka není podřaditelná pod důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s., a proto k ní nebylo možné přihlédnout.
Protože stěžovatelka opírá svou kasační stížnost jednak o nový důvod, který mohla uplatnit už v řízení před soudem a jednak o blíže nekonkretizované tvrzení, které je jiným důvodem než uvedeným v § 103 odst. 1 s. ř. s., Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.
Stěžovatelka podala současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle § 107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o tomto návrhu nerozhodl, neboť o věci rozhodl neprodleně po jejím obdržení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. února 2005
JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu