Supreme Court dismisses asylum appeal for new ethnic grounds not raised in original lower court proceedings.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Administrative Court dismissed the applicant's cassation appeal against a lower court's rejection of her asylum claim. The applicant argued she faced persecution due to her ethnic minority status in Moldova, but the court found this new ground was not substantiated in the original proceedings. The court ruled that because the applicant failed to prove her case under the original facts, the exclusionary provisions of the Asylum Act barred any examination of alternative grounds for protection.
Legislator headnote
AI generated§ 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu; § 109 odst. 4 s. ř. s.: Where an asylum application is rejected based on exclusionary grounds, the court cannot examine new grounds for protection raised in a cassation appeal if those grounds were not substantiated in the original proceedings.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
OUTCOME: zamítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku
7 Azs 209/2005 - 41
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatelky A. S., zastoupené JUDr. Stanislavem Stunou, advokátem se sídlem v Praze 10, Počernická 3225/2c, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
14. 12. 2004, č. j. 14 Az 15/2004 – 19, takto:
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2004, č. j. 14 Az 15/2004 – 19, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 17. 5. 2004, č. j. OAM-92/CU-09-09-2004, jímž byla její žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že stěžovatelka požádala o udělení azylu, protože jí i dětem v zemi původu po odjezdu manžela vyhrožovali telefonicky lidé, jimž její manžel jako celník zadržel drogy, nenechal se uplatit a drogy odevzdal. Proto odešla s dětmi do K., kde žili do smrti tchýně a pak s dětmi odjela 21. 4. 2004 do České republiky za manželem, který zde žije od dubna 2001. Stěžovatelka výhrůžky neoznámila příslušným státním orgánům. Jiné problémy v zemi původu neměla, nebyla členem žádné politické strany. Neuvedla tedy žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu. Skutečnosti, na základě nichž je žádost zamítnuta podle § 16 odst. 1 zákona o azylu, jsou v zákoně zařazeny mezi důvody obecně vylučující udělení azylu, tj. včetně udělení azylu z humanitárních důvodů.
7 Azs 209/2005 - 42
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., v níž namítala, že hlavním důvodem pronásledování byla skutečnost, že je příslušnice národnostní menšiny v Moldavsku, neboť je národností Ukrajinka. To je hlavní důvod toho, že byla nadále pronásledována a nemohla sehnat zaměstnání. Je přesvědčena o tom, že splňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu. Krajský soud dále neoprávněně vyloučil možnost udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. Přitom v jejím případě je dán důvod hodný zvláštního zřetele, neboť xxx 5. 2004 jí v České republice zemřel manžel a ona nemá již nikoho, kdo by ji v zemi původu mohl ochraňovat před pronásledováním, případně hmotně zabezpečit, a to právě z důvodu, že je ukrajinské národnosti. Obává se tedy, že bude v případě návratu do Moldavska vystavena nebezpečí perzekuce. Proto se domáhala zrušení napadeného rozsudku a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.
Ministerstvo ve svém vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Ministerstvo odkázalo na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení. K jejím námitkám uvedlo, že žádost stěžovatelky o azyl byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť neuvedla žádnou skutečnost svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 citovaného zákona. Ekonomické a sociální potíže v zemi původu nejsou bez dalšího azylově relevantním důvodem. Co se týče námitek týkajících se neudělení azylu podle § 14 zákona o azylu, odkázalo na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 23/2003 - 69, z něhož vyplývá nadbytečnost výroku ve vztahu k ustanovení § 14 citovaného zákona v případě, kdy ministerstvo neprovádí dokazování o přítomnosti důvodů azylu ve smyslu § 12 zákona o azylu. Vzhledem k uvedenému proto ministerstvo považuje tvrzení stěžovatelky v její kasační stížnosti za irelevantní. Navrhlo proto zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Ke stěžovatelkou tvrzené skutečnosti, že hlavním důvodem jejího pronásledování je její příslušnost k národnostní menšině a splňuje tedy podmínky k udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, Nejvyšší správní soud nepřihlédl, neboť porovnáním obsahu žaloby a kasační stížnosti zjistil, že tato skutečnost byla v kasační stížnosti uvedena nově, tj. poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).
Pokud jde o důvod týkající se aplikace ustanovení § 14 zákona o azylu, nepovažuje jej Nejvyšší správní soud za opodstatněný.
Zákon o azylu vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v § 12, § 13 a § 14 stanoví také vylučující důvody, při jejichž naplnění nelze žadateli azyl udělit. Tyto důvody jsou taxativně stanoveny v § 15 a 16 zákona o azylu. Pokud jsou splněny podmínky stanovené v § 16 odst. 1 zákona o azylu pro zamítnutí žádosti, není zákonný důvod zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení azylu podle §§ 12 až 14 zákona o azylu. V tomto směru stěžovatelka v žalobě nezpochybnila správnost závěru ministerstva, že důvody opuštění země původu byly ekonomické. Aplikace § 14 zákona o azylu je možná jen v případě hodném zvláštního zřetele, není-li v řízení o udělení azylu zjištěn důvod
7 Azs 209/2005 - 43
pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Protože ministerstvo nerozhodovalo o udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, nebylo možno aplikovat § 14 zákona o azylu. Proto výhrady stěžovatelky v tomto směru vůči krajskému soudu jsou nedůvodné.
Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených kasační stížnost podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s § 109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. § 107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. § 56 odst. 2 ve spojení s § 120 s. ř. s. přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1, věta první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2005
JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu