Legislator Case Law & Legislation
7 Azs 16/2005 ECLI:CZ:NSS:2005:7.Azs.16.2005.38 AI generated

Supreme Court dismisses asylum seeker's appeal for mandatory lawyer appointment due to failure to prove poverty.

Case Number 7 Azs 16/2005
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Administrative Court dismissed the asylum seeker's cassation appeal against a regional court's refusal to appoint a mandatory lawyer. The applicant argued that recent asylum law changes and her poor Czech language skills prevented her from studying them, while the court found she failed to provide required financial documentation. The court ruled that requiring a lawyer in this specific context would defeat the purpose of the appointment request and that the applicant's failure to prove poverty was the decisive factor. Consequently, the appeal was rejected without a hearing, and no costs were awarded.

Legislator headnote

AI generated

§ 35 odst. 7 s. ř. s.; § 105 odst. 2 s. ř. s.; § 109 odst. 1, 2, 3 s. ř. s.; § 110 odst. 1 s. ř. s.; § 60 odst. 1 s. ř. s.; § 120 s. ř. s.; If an applicant fails to prove financial means for mandatory lawyer appointment, the court may reject the appeal to appoint counsel to avoid circular logic, as the primary condition of poverty remains unmet.

Keywords

AI generated
mandatory lawyer appointment asylum seeker representation proof of financial means cassation appeal dismissal administrative procedure costs legal aid eligibility court representation rules

Cited Legislation

AI generated
§ 35 odst. 7 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
Podle ustanovení § 35 odst. 7 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.
§ 105 odst. 2 s. ř. s.
V řízení o kasační stížnosti musí být podle § 105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel zastoupen advokátem.
§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnila stěžovatelka v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst.
§ 110 odst. 1 s. ř. s.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem podle ustanovení § 109 odst.
§ 60 odst. 1, věta první s. ř. s.
§ 120 s. ř. s.
1, větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

7 Azs 16/2005 - 38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky

N. P., za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2004, č. j. 55 Az 155/2004 - 17, takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2004, č. j. 55 Az 155/2004 – 17, byl zamítnut návrh stěžovatelky ze dne 15. 6. 2004 na ustanovení zástupce s odůvodněním, že stěžovatelka na výzvu soudu nedoložila, zda jsou u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení advokáta.

Stěžovatelka v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě vyjádřila s napadeným usnesením nesouhlas, protože v průběhu azylového řízení se několikrát změnil azylový zákon a ona kvůli špatné znalosti českého jazyka neměla možnost prostudovat tyto změny. Proto žádala, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno a byl jí ustanoven právní zástupce.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnila stěžovatelka v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

V řízení o kasační stížnosti musí být podle § 105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel zastoupen advokátem. V dané věci stěžovatelka není zastoupena advokátem a sama rovněž nemá právnické vzdělání, ale povaha rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila přezkoumání napadeného rozhodnutí. Za situace,

7 Azs 16/2005 - 39

kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů, by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník právo na ustanovení zástupce má nebo nikoliv.

Podle ustanovení § 35 odst. 7 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.

Z dikce citovaného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky, a to jedná-li se o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a je-li to třeba k ochraně jeho zájmů. Osvobozen od soudních poplatků může být na vlastní žádost podle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky.

Nejvyšší správní soud se s posouzením věci krajským soudem za skutkové situace, z níž vycházel v době rozhodování o podané žádosti, ztotožňuje. Stěžovatelka byla soudem vyzvána, aby uvedla jaké jsou její osobní, majetkové a výdělkové poměry, výzva jí byla doručena do vlastních rukou a stěžovatelka ve stanovené lhůtě nereagovala. Povinnost doložit, že nemá dostatečné prostředky, je jednoznačně na navrhovateli a soud osobní, výdělkové a majetkové poměry sám z úřední povinnosti nezjišťuje. Pokud stěžovatelka marně nechala uplynout lhůtu k předložení vyplněného formuláře o potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, tzn., že nedoložila, že nemá dostatečné prostředky, nesplnila jeden z předpokladů rozhodných pro posouzení její žádosti o ustanovení zástupce, a proto krajský soud důvodně rozhodl o jejím zamítnutí. V této souvislosti je nutno poukázat také na to, že ani v kasační stížnosti stěžovatelka neuvedla žádné relevantní skutečnosti a v podstatě se pouze omezila na vyjádření svého nesouhlasu s napadeným usnesením s poukazem na svou neznalost zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem podle ustanovení § 109 odst. 1 citovaného zákona.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1, větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a ministerstvu s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. března 2005

JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu