7 Azs 166/2004 · Nejvyšší správní soud

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

7 Azs 166/2004 - 39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatelky L. K., zastoupené Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem v Plzni, Františkánská 7, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2004, č. j. 59 Az 43/2003 - 17, takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne 31. 10. 2003, č. j. OAM-5549/VL-20-04-2003, byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu jako zjevně nedůvodná dle ust. § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu, která byla zamítnuta napadeným rozhodnutím krajského soudu, protože soud dospěl k závěru, že stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti, které by byly podřaditelné pod důvody udělení azylu podle ust. § 12 zákona o azylu, neboť její důvody jsou ekonomické povahy.

Ve včas podané kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu namítá stěžovatelka stížní důvody obsažené v ust. § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Má za to, že soud I. stupně

7 Azs 166/2004 - 40

nesprávným způsobem posoudil právní otázku, zda je možno na její případ vztáhnout ust. § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť se ve své domovské zemi dostala do existenčních potíží, nemůže najít žádnou práci, nejsou jí vypláceny sociální dávky, a proto není možné situaci řešit jinak než trestnou činností či exilem. Stěžovatelka patří do sociální skupiny nezaměstnaných a nesympatizujících se současným politickým zřízením a právě z toho důvodu je pronásledována, což domovský stát toleruje. Z tohoto důvodu splnila důvody pro udělení azylu dle ust. § 12 písm. b) či § 14 zákona o azylu. Upozorňuje na čl. 65 metodologické Příručky procedur a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka. Dále namítá, že správní orgán provedl nedostatečným způsobem dokazování a nerespektoval situaci stěžovatelky, která jako žadatelka o azyl měla jen velmi omezené možnosti pro zajištění důkazů o persekuci ve své zemi. Je přesvědčena, že i přes okolnost, že ve své žalobě uvedla pouhá ustanovení správního řádu, která byla dle jejího názoru porušena, aniž by k nim přiřadila konkrétní skutkové důvody, krajský soud byl povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska dodržení procesních předpisů, kdy zejména nedostatečně provedené dokazování a odůvodnění rozhodnutí správního orgánu postihuje takové rozhodnutí vadou, kterou nelze odstranit, a správní řízení je proto nutno zopakovat. Nesouhlasí se způsobem, jakým správní orgán rozhodl o neexistenci překážek vycestování, neboť stěžovatelka nepovažuje svůj návrat do domovské země za bezpečný, a to s ohledem na chybějící ochranu ze strany policie. Hrozí jí též mučení, nelidské a ponižující zacházení, neboť po zjištění, že požádala na území České republiky o azyl, bude vystavena administrativní šikaně. Žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět k dalšímu řízení.

Správní orgán ve svém vyjádření popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť stěžovatelka ve správním řízení uváděla pouze ekonomické a zdravotní důvody, pro které žádá o udělení azylu. Její tvrzení o případných problémech se státními orgány Ukrajiny je třeba považovat za nepodložené a účelové. Navrhuje nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti a její zamítnutí.

Ze správního spisu, který soudu předložil správní orgán, vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Stěžovatelka podala dne 21. 10. 2003 návrh na zahájení řízení o udělení azylu. Dne 25. 10. 2003 byl se stěžovatelkou veden, v ruském jazyce za účasti tlumočníka, pohovor k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území České republiky, ze kterého byl vyhotoven protokol. Stěžovatelka uvedla, že si na Ukrajině půjčila peníze na léčbu své vnučky, které nemohla vrátit. V roce 2002 přijela do České republiky, aby si zde vydělala peníze na úhradu dluhu. Obdržela však správní vyhoštění, proto se rozhodla požádat o azyl, aby zde mohla pobývat legálně.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Dle písm. b) citovaného ustanovení lze kasační stížnosti podat pouze z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném

7 Azs 166/2004 - 41

rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Podle písm. d) citovaného ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Dle ust. § 28 zákona o azylu pokud bude rozhodnuto o neudělení nebo odnětí azylu, ministerstvo v rozhodnutí uvede, zda se na cizince vztahuje překážka vycestování (§ 91).

Pokud stěžovatelka uvádí jako právní důvod své kasační stížnosti ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., je nutno uvést, že nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen. Stěžovatelka v průběhu správního řízení uvedla, že důvody, pro které žádá o azyl, jsou zdravotní problémy a snaha o legalizaci pobytu. Vůbec se nezmiňuje o tom, že by byla pronásledována, to činí až v kasační stížnosti. Shodně se lze vyjádřit i o poukazu stěžovatelky na důvodnost její žádosti s ohledem na ust. § 14 zákona o azylu a o odkazu na čl. 65 metodické Příručky. Nejvyšší správní soud konstatuje, že se s ohledem na ust. § 109 odst. 4 s. ř. s., dle kterého ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží, nemohl těmito námitkami stěžovatelky pro jejich novost zabývat.

Poukazuje-li stěžovatelka dále na nedostatečně provedené dokazování ve správním řízení, tedy na ust. § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., Nejvyšší správní soud konstatuje, že takovouto vadu v řízení před správním orgánem neshledal. Rozhodnutí správního orgánu je řádně odůvodněno, obsahuje odkazy na zákonná ustanovení a jsou z něj jasně patrné úvahy, kterými byl správní orgán v průběhu řízení veden, a na základě jakých relevantních skutečností rozhodl.

S další námitkou stěžovatelky se soud částečně vyrovnal již v předcházejícím odstavci, kdy zdůrazňuje, že rozhodnutí správního orgánu netrpí vadou odůvodnění, která by ho činila nepřezkoumatelným. Krajský soud v žádném případě nepochybil, když se se zcela obecnými odkazy stěžovatelky na zákonná ustanovení správního řádu, uvedenými bez konkrétních specifikací údajného porušení předpisu, zabýval tak, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí. V žádném případě není povinností, ale ani právem, soudu vyhledávat stížní body za žalobce či stěžovatele a určovat takovým způsobem rozsah přezkumné pravomoci soudu. S ohledem na okolnost, že ve správním soudnictví je přezkoumávána pouze zákonnost, je určení rozsahu přezkoumání rozhodnutí zcela v dispozici navrhovatele, tedy stěžovatelky.

K poukazu stěžovatelky na fakt, že se správní orgán ani krajský soud vůbec nezabývaly existencí překážek vycestování na straně stěžovatelky, Nejvyšší správní soud uvádí, že tento postup je zcela v souladu s ust. § 28 zákona o azylu citovaným výše. Zkoumání existencí či absencí překážek vycestování dle ust. § 91 zákona o azylu provádí správní orgán pouze za situace, kdy bylo rozhodnuto o neudělení nebo o odnětí azylu, nikoliv

7 Azs 166/2004 - 42

však v případě, kdy žádost o azyl byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle ust. § 16 zákona o azylu, což je případ stěžovatelky.

Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s právními závěry učiněnými správním orgánem i krajským soudem, na jehož odůvodnění napadeného rozsudku rovněž odkazuje. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

Stěžovatelka podala návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ust. § 107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. § 56 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s ust. § 120 s. ř. s., přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1, větu první, s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Správní orgán nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl, proto mu ho soud nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. 1. 2005

JUDr. Radan Malík předseda senátu