Legislator Case Law & Legislation
7 Azs 149/2005 ECLI:CZ:NSS:2005:7.Azs.149.2005.50 AI generated

Supreme Court dismissed asylum appeal where applicant failed to prove persecution grounds required by law.

Case Number 7 Azs 149/2005
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Administrative Court dismissed the applicant's cassation complaint against a lower court ruling that rejected her asylum claim. The applicant argued the decision lacked sufficient reasoning, but the court found she did not provide facts proving persecution under the relevant statutory grounds. Consequently, the court held that since the applicant failed to meet the basic requirements for asylum, the lower court correctly did not need to examine humanitarian exceptions.

Legislator headnote

AI generated

§ 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu; § 14 zákona o azylu: If an asylum seeker fails to provide facts indicating exposure to persecution under the statutory grounds, the claim is rejected as obviously unfounded, and the court is not obligated to examine humanitarian exceptions.

Keywords

AI generated
asylum claim rejection persecution grounds humanitarian exception cassation complaint administrative review

Cited Legislation

AI generated
§ 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
OAM-2345/VL-10-19-2004, jímž byla žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.
§ 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
§ 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž namítala důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Za naprosto nedostatečné označila odůvodnění, proč nejsou naplněny podmínky pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu.
§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
§ 110 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

7 Azs 149/2005 - 50

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatelky G. D., zastoupené Mgr. Marcelou Zavřelovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Kafelova 404, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2005, č. j. 64 Az 148/2004 – 18,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2005, č. j. 64 Az 148/2004 – 18, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 21. 7. 2004, č. j. OAM-2345/VL-10-19-2004, jímž byla žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že stěžovatelka na Ukrajině měla problémy s manželem, který ji v opilosti napadal a nesouhlasil s rozvodem. Měla také ekonomické problémy při péči o své děti, protože jí manžel dostatečně finančně nepřispíval. Neuvedla tedy žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu.

7 Azs 149/2005 - 51

Skutečnosti, na základě nichž je žádost zamítnuta podle § 16 zákona o azylu, jsou v zákoně zařazeny mezi důvody obecně vylučující udělení azylu, tj. včetně udělení azylu z humanitárních důvodů. Stěžovatelka měla možnost vyjádřit se před vydáním správního rozhodnutí k podkladům, případně navrhnout jejich doplnění. Ministerstvo si opatřilo potřebné podklady pro rozhodnutí, takže vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami bylo ministerstvo vedeno při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodovalo. Nic ze správního spisu nenaznačuje, že by se ministerstvo nezabývalo touto věcí odpovědně a svědomitě, a protože námitky ohledně procesního předpisu byly uvedeny zcela obecně, krajský soud se jimi dále nezabýval.

Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž namítala důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Za naprosto nedostatečné označila odůvodnění, proč nejsou naplněny podmínky pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. Ministerstvo i krajský soud se zabývaly stěžejně ustanovením § 12 zákona o azylu se závěrem, že neuvedla žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v tomto ustanovení zákona o azylu. Stěžovatelka uvedla, že z Ukrajiny byla nucena vycestovat, protože měla problémy s manželem, který ji v opilosti napadal a nesouhlasil s rozvodem. Manžel jí nedostatečně finančně přispíval a s tím byly spojené ekonomické problémy při péči o děti. Při odchodu ze země původu tam musela zanechat své děti, o které se nyní stará její starší sestra. Stěžovatelka se obává pronásledování ze strany manžela, bojí se o zdraví své i svých dětí. Chtěla by v České republice pracovat a dlouhodobě žít, chtěla by se zde starat o své děti. Domnívá se, že jsou v jejím případě dány skutečnosti hodné zvláštního zřetele a že tedy splňuje podmínky pro to, aby jí byl azyl udělen z humanitárního důvodu. Proto se domáhala zrušení napadeného rozsudku a přiznání kasační stížnosti odkladného účinku.

Ministerstvo ve svém vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Ministerstvo odkázalo na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení, a na vydané rozhodnutí. Pokud se jedná o námitky týkající se neudělení azylu podle § 14 zákona o azylu odvolalo se na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 59 Az 719/2003, podle kterého je azyl z humanitárních důvodů institutem zcela výjimečným, jímž nelze řešit získání povolení k pobytu v České republice. Azyl je pouze jednou z více možností, na základě kterých může cizinec pobývat na území České republiky. Podmínky pro udělení azylu jsou přitom stanoveny v zákoně velice přísně. Za stanovených podmínek lze využít k úpravě legálního pobytu v České republice institutů obsažených v zákoně č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Navrhlo proto zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Zákon o azylu vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v § 12, § 13 a § 14 stanoví také vylučující důvody, při jejichž naplnění nelze žadateli azyl udělit. Tyto důvody jsou taxativně stanoveny v § 15 a 16 zákona o azylu. Podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně

7 Azs 149/2005 - 52

nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 citovaného zákona.

Pokud jsou splněny podmínky stanovené v § 16 odst. 1 zákona o azylu pro zamítnutí žádosti, což stěžovatelka v podané kasační stížnosti nezpochybnila, není zákonný důvod zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu, jak na to poukazuje stěžovatelka v kasační stížnosti, protože udělení azylu podle citovaného ustanovení je za takové situace vyloučeno. Pouze uvádí-li žadatel o azyl skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu a tyto důvody nejsou shledány relevantními, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu podle § 14 zákona o azylu. Z uvedeného vyplývá, že nebylo-li rozhodováno o neudělení azylu podle § 12 zákona o azylu, nemohlo být ani posuzováno, zda by bylo možno udělit azyl podle § 14 zákona o azylu. Proto není opodstatněné, vytýká-li stěžovatelka nedostatečnost odůvodnění, proč nejsou naplněny podmínky pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu.

Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s § 109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. § 107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. § 56 odst. 2 ve spojení s § 120 s. ř. s. přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1, věta první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. října 2005

JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu

7 Azs 149/2005 - 53