Supreme Administrative Court dismissed appeal for inadmissibility as grounds were not raised in lower court proceedings.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Administrative Court dismissed the appellant's cassation complaint as inadmissible. The appellant argued the lower court failed to assess humanitarian asylum grounds, but this claim was never raised during the initial administrative or district court proceedings. The court ruled that cassation complaints must rely on grounds not previously utilized, rendering the appeal procedurally invalid.
Legislator headnote
AI generated§ 103 odst. 1 s. ř. s.; § 104 odst. 4 s. ř. s.: A cassation complaint is inadmissible if it relies solely on grounds other than those specified in § 103 of the Administrative Procedure Act or on grounds not raised in the proceedings before the court whose decision is being reviewed.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
OUTCOME: odmítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku č. j. 6 Azs 543/2004 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci stěžovatele: T. K . , zastoupen Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, se sídlem Na Jíkalce 13, Plzeň, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2004, č. j. 47 Az 2/2004 - 25, takto:
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 4. 12. 2003, č. j. OAM - 3081/VL - 11 - P18 - 2003, kterým bylo rozhodnuto, že účastník řízení nesplňuje důvody udělení azylu podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 téhož zákona.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvod obsažený v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel krajskému soudu vytýká, že vzhledem k závažné situaci, kterou opakovaně rozsáhle uvádí, stejně jako v řízení o udělení azylu, se tento soud dostatečně nevypořádal s otázkou, zda v daném případě byly splněny zákonné podmínky pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu z humanitárních důvodů.
Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. Současně požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, což odůvodnil potřebou být přítomen v České republice, aby mohl hájit svá procesní práva a dále obavou o vlastní život po návratu do země původu.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními č. j. 6 Azs 543/2004 - 45
předpisy, a dále odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněná ve správním řízení. K námitce stěžovatele, že mu měl být udělen humanitární azyl, pak správní orgán uvádí, že nebyl zjištěn žádný z taxativně vymezených důvodů pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, neboť stěžovatel ve své vlasti nebyl pronásledován ze strany státních orgánů, ale měl potíže se soukromými osobami, které po něm vymáhaly škodu za zaviněnou autonehodu. Obava z údajných vyděračů v zemi původu není důvodem zvláštního zřetele hodným pro udělení azylu podle § 14 citovaného zákona z humanitárních důvodů. Vzhledem k uvedenému proto navrhuje, aby soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou, rovněž k přiznání odkladného účinku neshledává důvody.
Nejvyšší správní soud z předloženého správního spisu zjistil, že stěžovatel podal návrh na zahájení řízení o udělení azylu dne 27. 6. 2003. V něm uvedl, že svoji vlast - Kyrgyzstán opustil dne 25. 6. 2003 z důvodu, že jako řidič taxislužby měl dne 8. 3. 2003 autonehodu a majitel poškozeného automobilu po něm následně požadoval zaplacení částky 6000 USD jako náhradu za způsobenou škodu ve lhůtě jednoho měsíce. Protože nebyl schopen v této lhůtě dlužnou částku uhradit, poškozený mu vyhrožoval a najal si soukromé osoby k vymožení dluhu. Stěžovatel se na policii v této věci se žádostí o pomoc neobrátil. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 4. 12. 2003, č. j. OAM - 3081/VL - 11 - P18 - 2003, rozhodlo o neudělení azylu z důvodu nesplnění podmínek uvedených v § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu, a nevztažení překážky vycestování ve smyslu § 91 citovaného zákona.
Ze soudního spisu Krajského soudu v Praze Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel následně podal žalobu, v níž namítl, že správní orgán porušil ustanovení § 3 odst. 3, § 32 odst. 1, § 46 a § 47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, v platném znění (dále jen „správní řád“), a dále, že žalovaný nedostatečně posoudil existenci překážky vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu. Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 26. 8. 2004, č. j. 47 Az 2/2004 - 25, zamítl jako nedůvodnou, když vyšel z toho, že jediný rozhodovací důvod napadeného správního rozhodnutí stěžovatel nezpochybnil, a tudíž jeho žaloba nemohla být úspěšná.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zaobírat nejprve z hlediska její přípustnosti. Pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána věcně.
Podle § 102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Podle § 103 odst. 1 s. ř. s. je možno kasační stížnost podat pouze z vymezených důvodů, přičemž důvod, o který kasační stížnost opírá, musí stěžovatel v kasační stížnosti uvést (§ 106 s. ř. s.). Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
V daném případě správní orgán rozhodl o neudělení azylu z důvodu nesplnění podmínek podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu, a že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 téhož zákona. Krajský soud žalobu stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel tak měl v podané kasační stížnosti zpochybňovat správnost závěru krajského soudu o zamítnutí žaloby pro nesplnění podmínek pro udělení azylu podle § 12, č. j. 6 Azs 543/2004 - 46
§ 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona o azylu a nevztažení překážky vycestování podle § 91 citovaného zákona, neboť pouze z tohoto pohledu byla věc správním orgánem a krajským soudem posuzována. Jen k tomu bylo možno upínat důvody kasační stížnosti, neboť ty vždy musejí odrážet rozhodnutí soudu; takovéto důvody však stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl. Námitka, že se Krajský soud v Praze dostatečně nevypořádal s otázkou, zda v daném případě byly splněny zákonné podmínky pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu z humanitárních důvodů, je irelevantní, neboť stěžovatel tuto námitku v řízení před soudem o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu neuplatnil, ačkoliv tak učinit mohl.
Kasační stížnost není ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. přípustná a Nejvyšší správní soud ji proto jako nepřípustnou odmítl (§ 46 odst. 1 písm. d/ s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s.). Za těchto okolností pozbylo na významu rozhodovat o návrhu na přiznání odkladného účinku.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 s. ř. s. (za použití § 120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu