Legislator Case Law & Legislation
6 Azs 506/2004 ECLI:CZ:NSS:2005:6.Azs.506.2004.67 AI generated

Supreme Court dismissed asylum appeal rejecting fear of mafia as social group persecution.

Case Number 6 Azs 506/2004
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Administrative Court dismissed the applicant's cassation complaint against the Interior Ministry's refusal of asylum. The applicant argued that fear of mafia violence constituted persecution based on membership in a social group, violating administrative procedure rules. The court held that the domestic definition of a social group excludes members of criminal structures, rendering the applicant's claims inadmissible under the Asylum Act.

Legislator headnote

AI generated

§ 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu; The court established that members of criminal organizations cannot be considered a 'social group' for asylum purposes as they lack the shared social origin or status required by the statute.

Keywords

AI generated
asylum application social group definition mafia persecution administrative review cassation complaint refugee status criminal organization

Cited Legislation

AI generated
§ 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
OAM - 1139/VL - 14 - ZA04 - 2001, kterým žalobci nebyl udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.
§ 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení
§ 34 odst. 1 správního řádu
§ 34 odst. 1 správního řádu.
§ 91 zákona o azylu
§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Městský soud v Praze napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
§ 110 odst. 1 s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
§ 60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).
§ 35 odst. 7 s. ř. s.
Podle § 35 odst. 7 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přiznal advokátovi JUDr.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku č. j. 6 Azs 506/2004 -67

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci stěžovatele: D. P . , zastoupen JUDr. Davidem Černým, advokátem, se sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2003, č. j. 9 Az 70/2003 - 39, takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Ministerstvu vnitra s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátovi JUDr. Davidu Černému, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2150 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce napadá kasační stížností shora označený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne

13. 5. 2002, č. j. OAM - 2470/AŘ - 2001, jímž byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 20. 4. 2001, č. j. OAM - 1139/VL - 14 - ZA04 - 2001, kterým žalobci nebyl udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), a že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 téhož zákona; a o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. č. j. 6 Azs 506/2004 -68

Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 24. 6. 2002 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ministra vnitra, jakož i rozhodnutí orgánu 1. stupně a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě namítl, že správní orgán neposoudil správně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí a tím nesplnil povinnost uloženou v ustanovení § 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“), a v důsledku toho i nesprávně posoudil žádost žalobce o udělení azylu. Dále namítl, že důkazy, které si správní orgán opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné, čímž opětovně došlo k porušení citovaného ust. § 32 odst. 1 a dále k porušení ust. § 34 odst. 1 správního řádu. Žalobce v žalobě dále uvedl, že na rozhodnutí soudu závisí jeho další existence, protože v zemi původu – na Ukrajině se cítí být ohrožen na životě, neboť byl již dříve postřelen bandity, tuto skutečnost neoznámil milici, protože se bál. Má v zemi původu bezprostřední obavy o svůj život a strach z pronásledování ze strany těchto osob, které mu vyhrožují zabitím. V doplnění žaloby ze dne 15. 10. 2002 žalobce uvedl, že nezákonnost rozhodnutí spatřuje rovněž v tom, že žalovaný považoval zjištění provedená před správním orgánem 1. stupně za dostatečný podklad pro rozhodnutí, ačkoliv správní orgán vycházel pouze z obecných, nikoliv z konkrétních zjištění poměrů na Ukrajině, konkrétně pak z místních poměrů v městě U., a učinil tak podle mínění žalobce zjednodušený závěr, že jeho problémy nelze podřadit k důvodům pro udělení azylu podle zákona o azylu. V této souvislosti opakovaně žalobce odkázal na porušení shora citovaného ust. § 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 46 správního řádu, a dále porušení zejména článku 36 Listiny základních práv a svobod. Žalobce dále uvedl, že se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle § 12, neboť má strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině

– nečlenů mafiánských struktur, a dále z humanitárních důvodů podle § 14 zákona o azylu, resp. podmínky pro vztažení překážky vycestování podle § 91 citovaného zákona.

O žalobě, která byla ve smyslu platné právní úpravy účinné od 1. 1. 2003 postoupena Vrchním soudem v Praze příslušnému Městskému soudu v Praze, rozhodl uvedený městský soud rozsudkem ze dne 29. 9. 2003, č. j. 9 Az 70/2003 - 39, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobcem uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a žalobce (dále jen „stěžovatel“) tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal stěžovatel dne 18. 11. 2003 kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl stěžovateli doručen dne

4. 11. 2003 a kasační stížnost byla podána poště k přepravě dne 18. 11. 2003 a doručena městskému soudu 19. 11. 2003. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.

Jako důvody kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „ s. ř. s.“), jak lze dovodit z obsahu podání.

Stěžovatel nejdříve podal v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž uvedl, že důvody doplní následně po poradě se svým zástupcem a současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V doplnění kasační stížnosti k výzvě Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2004, č. j. 9 Az 70/2003 - 48, pak zástupce stěžovatele opakovaně uvádí, stejně jako v žalobě, že správní orgán porušil ustanovení § 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 46 správního č. j. 6 Azs 506/2004 -69

řádu, neboť nebyl přesně a úplně zjištěn skutečný stav věci, a tím došlo k porušení procesních práv stěžovatele ve správním řízení, jež jsou zakotvena nejenom ve správním řádu, ale i ústavně zakotvena v Listině základních práv a svobod, a to zejména v článku 36. Stěžovatel rovněž rozsáhle opakuje důvody, které ho vedly k opuštění země původu. Tvrdí, že městský soud, stejně jako žalovaný, nesprávným způsobem posoudil právní otázku, a sice zda je možno na jeho případ vztáhnout ustanovení § 12 zákona o azylu, neboť správní orgán i soud se omezily v této části pouze na konstatování, že stěžovateli v zemi původu – na Ukrajině, žádné pronásledování nehrozí, a jeho žádost o udělení azylu je tedy nedůvodná.

Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek městského soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy, a dále odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení. Kasační stížnost považuje za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. Stejně tak neshledává důvody k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen.

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že Městský soud v Praze při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry městského soudu a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Městský soud v Praze právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Městský soud v Praze správně usoudil a rozhodl, že stěžovatel nemá nárok na udělení azylu podle § 12, § 13 odst. 1 a 2 ani podle § 14 zákona o azylu a že se na něho nevztahuje překážka vycestování podle § 91 citovaného zákona. S námitkami stěžovatele se Městský soud v Praze náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.

Ostatně stěžovatelem uváděný strach z výhrůžek ze strany soukromých osob v zemi původu a z toho pramenící strach o život po návratu, není důvodem, který je podřaditelný č. j. 6 Azs 506/2004 -70

pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy jeho rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory. V kasační stížnosti tvrzený důvod – obavy z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině, kterými jsou dle názoru stěžovatele i nečlenové mafiánských struktur, tedy i on sám, nelze přijmout. Zákon o azylu pojem sociální skupina nevymezuje, lze však výkladem dospět k závěru, že „sociální skupina“ se skládá z osob podobného společenského původu nebo postavení, obdobných majetkových poměrů, společenských obyčejů apod. U nečlenů zločineckých struktur proto nelze o sociální skupině hovořit.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Městský soud v Praze napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

Žalovaný správní orgán i Městský soud v Praze postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát. Podle § 35 odst. 7 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přiznal advokátovi JUDr. Davidu Černému odměnu ve výši 2150 Kč (dva úkony právní služby po 1000 Kč spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, a v písemném podání soudu podle § 11 odst. 1 písm. d/ téže vyhlášky, a dva režijní paušály po 75 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. října 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu č. j. 6 Azs 506/2004 -71