Legislator Case Law & Legislation
6 Azs 442/2004 ECLI:CZ:NSS:2005:6.Azs.442.2004.56 AI generated

Supreme Administrative Court dismissed asylum appeal for Nigerian applicant fearing life threats due to non-protected grounds.

Case Number 6 Azs 442/2004
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Administrative Court dismissed the applicant's cassation appeal against the Interior Ministry's refusal of asylum. The applicant, a Nigerian national, claimed fear of life threats but argued these were not based on race, religion, or other protected grounds. The court held that the applicant's reasons did not meet statutory requirements for asylum under the Asylum Act.

Legislator headnote

AI generated

§ 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu; § 91 zákona o azylu; Asylum may only be granted for persecution based on race, religion, nationality, membership in a particular social group, or political opinion, excluding general safety concerns or threats from unidentified persons.

Keywords

AI generated
asylum refusal Nigerian applicant life threats protected grounds cassation appeal administrative review humanitarian reasons

Cited Legislation

AI generated
§ 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
OAM - 5676/VL - 10 - P13 - 2003, nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.
§ 91 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
§ 3 odst. 3, § 32 odst. 1, § 46 a § 47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení
Žalobce namítl porušení ustanovení § 3 odst. 3, § 32 odst. 1, § 46 a § 47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, (správní řád).
§ 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Podle § 103 odst.
§ 110 odst. 1 s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
§ 60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku č. j. 6 Azs 442/2004 - 56

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci stěžovatele: Ch. O . , zastoupen JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Žitná 45, Praha 1, a dalšího účastníka: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004, č. j. 48 Az 66/2004 - 24, takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Ministerstvu vnitra s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 20. 2. 2004, č. j. OAM - 5676/VL - 10 - P13 - 2003, nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 citovaného zákona. Správní orgán rovněž uvedl, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou potíže v zemi původu – v Nigerijské federativní republice a z toho pramenící obava o vlastní život, a dále snaha legalizovat pobyt na území České republiky.

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, kterou napadl rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku o neudělení azylu podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování podle § 91 téhož zákona. Žalobce namítl porušení ustanovení § 3 odst. 3, § 32 odst. 1, § 46 a § 47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, (správní řád). Uvedl, č. j. 6 Azs 442/2004 - 57

že se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle § 12 či podle § 14 zákona o azylu z humanitárních důvodů, nebo případně podmínky pro vztažení překážky vycestování podle § 91 citovaného zákona.

O žalobě rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. 48 Az 66/2004 - 24 ze dne

30. 6. 2004 tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobcem uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a žalobce tak nesplnil zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány žádné překážky vycestování do země původu.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 15. 9. 2004 kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobci doručen dne

7. 9. 2004, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě 15. 9. 2004 a doručena krajskému soudu 16. 9. 2004. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.

Jako důvody kasační stížnosti stěžovatel výslovně uplatnil důvody podle § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel ve své poměrně obsáhlé kasační stížnosti namítá, že i kdyby nesplnil podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, tak rozhodně splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 14 zákona z humanitárních důvodů, a to z důvodu zvláštního zřetele hodného - k tomuto tvrzení odkazuje např. na výroční zprávu Amnesty International z roku 2003, kdy Nigérie figuruje mezi státy, které porušují lidská práva tím, že dochází k mučení, nezákonným popravám (zejména mimosoudním), nezákonnému zadržování osob atd., a rovněž odkazuje na informace z dalších zdrojů, např. na informace ČTK. Stěžovatel dále uvádí, že se domnívá, že splňuje zákonné podmínky pro vztažení překážky vycestování podle § 91 zákona o azylu. Stěžovatel poukazuje na nedostatečnou jazykovou vybavenost, když hovoří pouze anglicky s výrazným africkým akcentem.

Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Praze. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení. Stěžovatel v zemi původu nebyl pronásledován z důvodů uvedených v ustanovení § 12 zákona o azylu s tím, že jednání třetích osob stěžovatelem popisované nesplňuje definiční znak pronásledování ve smyslu ust. § 2 odst. 6 zákona. Obecný odkaz na nebezpečnou situaci v Nigérii bez jakékoliv bližší specifikace k jeho osobě považuje správní orgán za irelevantní, neboť stěžovatel o svých potížích neinformoval státní orgány, a ani nežádal policii o vyřešení jeho potíží. Stěžovatel byl vystaven ohrožení ze strany neznámých lidí, o jejichž jednání však nelze říci, že by byly prováděny, podporovány či trpěny nigerijskými státními orgány. K námitkám týkajícím se špatné jazykové vybavenosti správní orgán uvádí s odkazem na obsah správního spisu, že stěžovatel sám žádal, aby pohovor byl veden v jazyce anglickém a souhlasil s tlumočením pohovoru tlumočnicí z angličtiny, s jehož obsahem byl řádně seznámen a vyslovil s ním souhlas. č. j. 6 Azs 442/2004 - 58

Žalovaný kasační stížnost považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Podle § 103 odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Podle § 103 odst. 1 písm. d) lze kasační stížnost podat z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé.

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že Krajský soud v Praze při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí se zabýval všemi výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry krajského soudu a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelem uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Praze právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Praze správně usoudil a rozhodl, že stěžovatel nemá nárok na udělení azylu z humanitárních důvodů podle § 14 zákona o azylu, a že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle § 91 citovaného zákona. S námitkami stěžovatele se Krajský soud v Praze náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.

Ostatně stěžovatelem uváděné důvody, tedy obava o vlastní život, kdy mu bylo vyhrožováno neznámými osobami, není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy jeho rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory. č. j. 6 Azs 442/2004 - 59

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Rovněž Nejvyšší správní soud v daném případě neshledal naplnění namítaného důvodu kasační stížnosti ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť – jak vyplývá ze shora uvedeného – v souzené věci nebyly shledány tvrzené vady řízení před krajským soudem.

Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Praze postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelem neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. září 2005

JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu