Legislator Case Law & Legislation
6 Azs 400/2004 ECLI:CZ:NSS:2005:6.Azs.400.2004.57 AI generated

Supreme Court dismisses asylum appeal where applicant's economic motives fail to meet humanitarian protection criteria under asylum law.

Case Number 6 Azs 400/2004
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Administrative Court dismissed the appellants' cassation complaint against the Regional Court's rejection of their asylum applications. The appellants argued that the lower court failed to assess humanitarian grounds under Section 14 of the Asylum Act, despite admitting their primary motivation was economic. The court ruled that since the Regional Court correctly applied Section 16 to reject the claim as clearly unfounded based on lack of persecution risks, no separate assessment of humanitarian conditions was legally required.

Legislator headnote

AI generated

Section 16 paragraph 1 letter g) of the Asylum Act; Section 14 of the Asylum Act: When an asylum application is rejected under Section 16 as clearly unfounded due to lack of persecution risks, the court is not obligated to separately evaluate conditions for humanitarian asylum under Section 14.

Keywords

AI generated
asylum rejection humanitarian protection economic motivation clearly unfounded administrative review cassation complaint persecution risk

Cited Legislation

AI generated
Section 16 paragraph 1 letter g) of the Asylum Act
2003, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelek o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst.
Section 14 of the Asylum Act
Námitkou, o kterou se přitom kasační důvod uplatněný kasační stížností opírá, je námitka nedostatečného vypořádání se s důvody pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu.
Section 12 of the Asylum Act
g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná tehdy, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu.
Section 103 paragraph 1 letter a) of the Administrative Court Procedure Act
Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, přitom svoje tvrzení sama subsumuje pod kasační důvod podávaný z § 103 odst.
Section 110 paragraph 1 of the Administrative Court Procedure Act
Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle § 110 odst.
Section 60 paragraph 1 and 7 of the Administrative Court Procedure Act
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst.
Section 120 of the Administrative Court Procedure Act

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku č. j. 6 Azs 400/2004 - 57

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyň: a) O. K . , b) nezl. T. K . , zastoupena zákonnou zástupkyní ad a), zastoupeny Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, Na Jíkalce 13, 301 17 Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2004, č. j. 59 Az 286/2003 – 39, takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně napadají kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne

26. 5. 2004, č. j. 59 Az 286/2003 - 39, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 6322/VL - 07 - 08 - 2003 ze dne 15. 12. 2003, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelek o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

Žalobkyně a) (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti popisuje, že v zemi svého původu byla nezaměstnaná, jezdila do Polska za prací, v říjnu 1990 se v zemi svého původu provdala a má tam dvě děti, které nyní žijí u její matky. V České republice žije s občanem, který má zdejší občanství a se kterým má stěžovatelka dítě (žalobkyni b/). Stěžovatelka se nesnaží uvádět účelově smyšlené důvody, pro které žádá o azyl, nezastírá, že jejím hlavním motivem jsou ekonomické důvody, které se projevily nedostatkem příležitostí k práci. Právě z těchto důvodů je třeba posuzovat, zda stěžovatelce nesvědčí některý z azylově relevantních důvodů, zejména je třeba přihlížet k tomu, že si stěžovatelka hodlá prací zajišťovat prostředky nezbytní k potřeb svých a své dcery. Krajskému soudu v Ostravě stěžovatelka vytýká, že se dostatečně nevypořádal s otázkou, zda byly v jejím případě splněny podmínky pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Následně stěžovatelka popisuje nebezpečí, které jí hrozí pro případ jejího návratu do země původu. Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, přitom svoje tvrzení sama subsumuje pod kasační důvod podávaný z § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zároveň žádá o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud zjistil z obsahu správního spisu zejména následující pro posouzení této právní věci rozhodující skutečnosti: stěžovatelka v průběhu správního řízení před žalovaným uváděla, že ze země svého původu vycestovala v roce 1998 z toho důvodu, že byla nezaměstnaná, že jezdila krátkodobě pracovat do Polska, že nyní v České republice vydělává peníze, které posílá matce, jež v zemi stěžovatelčina původu pečuje o její dvě děti a že v České republice žije s přítelem, se kterým má dítě. Návratu do země původu se stěžovatelka obává z toho důvodu, že by mohla mít potíže se svým manželem, který tam žije. Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že stěžovatelka neuvedla skutečnosti, které by svědčily o tom, že by v zemi svého původu mohla být vystavena pronásledování, a na základě § 16 odst. 1 písm. g) žádost o udělení azylu zamítl. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí žalovaného stěžovatelka zastupující jako zákonná zástupkyně i svoji dceru, žalobkyni b), napadla žalobou, v níž opakovaně uvedla důvody, pro které žádala o azyl. Tyto důvody obsahově korespondovaly s těmi, které stěžovatelka uváděla již v řízení před žalovaným a na které nyní poukazuje v kasační stížnosti. Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu byl žalovaným aplikován důvodně. Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 21. 7. 2004, ta jej napadla kasační stížností dne 3. 8. 2004.

Stěžovatelka i žalobkyně b) byly účastníky řízení, z něhož napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě vzešel (§ 102 s. ř. s.), a kasační stížnost je tak podána osobami oprávněnými. Kasační stížnost byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost shledává Nejvyšší správní soud přípustnou. Stěžovatelka formálně uvádí kasační důvod podávaný z § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tomu také odpovídá obsah kasační stížnosti. Námitkou, o kterou se přitom kasační důvod uplatněný kasační stížností opírá, je námitka nedostatečného vypořádání se s důvody pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. Zbylá stěžovatelčina tvrzení, jimiž poukazuje na důvody, pro které o azyl žádala, a v nichž popisuje situaci, ve které se ocitla, samostatným kasačním důvodem nejsou a představují stěžovatelčinu argumentaci v tom směru, proč se měl Krajský soud v Ostravě zabývat důvody pro udělení azylu z humanitárních důvodů.

Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě přezkoumal, vázán kasačními důvody a obsahem kasační stížnosti (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Namítá-li stěžovatelka, že se Krajský soud v Ostravě nezabýval dostatečně tím, zda v případě stěžovatelky a žalobkyně b) nejsou dány důvody pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu, pak při posouzení této námitky se musí Nejvyšší správní soud nutně nejprve zabývat otázkou, zda Krajský soud v Ostravě přistoupil k aplikaci § 16 odst. 1 písm.

g) zákona o azylu důvodně. Jen tak lze posoudit, zda bylo třeba zabývat se splněním podmínek pro udělení azylu podávaných z § 14 zákona o azylu či nikoli. Podle § 16 odst. 1 písm.

g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná tehdy, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště (písm. b/).

Pokud stěžovatelka v průběhu správního řízení setrvala na konstataci důvodů, pro které o azyl požádala, směřujících k potřebě zůstat v České republice, neboť zde odlišně od země svého původu má práci, za kterou dostává peníze, z nichž pak uspokojuje své životní potřeby a potřeby svých dětí, navíc se pro případ svého návratu do země obává svého manžela, pak tato její tvrzení objektivně nesvědčila o tom, že by mohla být v zemi svého původu pronásledována za uplatňování politických práv a svobod, ani že by měla odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů.

Stěžovatelka neuvedla, že by hodlala uplatňovat politická práva, že by jí v tom bylo bráněno, ani že by byla za jejich uplatňování pronásledována. Stěžovatelka rovněž nepoukazovala na skutečnosti, které by jakkoli mohly odůvodnit její případné obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Obavy z manžela pod takové obavy subsumovat nelze. V takovém případě tedy byly zřetelně dány důvody k aplikaci § 16 odst. 1 písm.

g) zákona o azylu.

Posoudil-li otázku splnění podmínek pro aplikaci § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu Krajský soud v Ostravě shodným způsobem, jak shora podal Nejvyšší správní soud, tj. že toto ustanovení zákona o azylu bylo aplikováno důvodně, pak je zřejmé, že v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává. Dospěl-li přitom Krajský soud v Ostravě k závěru, že aplikace § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu byla důvodná, neměl se samostatně zabývat splněním podmínek podávaných z § 14 zákona o azylu, což také nečinil. Pokud totiž nebyly s ohledem na stěžovatelčina tvrzení učiněná v průběhu správního řízení samostatně posuzovány důvody podle § 12 zákona o azylu, toliko bylo shledáno, že stěžovatelka neuvedla ničeho, co by svědčilo o tom, že by byť jen mohla být vystavena pronásledování, jak má na mysli § 12 zákona o azylu, což je závěr pro aplikaci § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu plně dostačující, nebylo důvodu posuzovat splnění podmínek podávaných z § 14 zákona o azylu. Pro rozhodování žalovaného o udělení azylu z důvodů předvídaných v § 14 zákona o azylu je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na § 16 odst. 1 písm. g) zákona samostatně zjišťovány nejsou, a proto Krajský soud v Ostravě nepochybil, pokud se jimi vůbec nezabýval. Kromě toho Nejvyšší správní soud poukazuje i na skutečnost, že stěžovatelka v podané žalobě rozsah přezkumu, jak jej měl Krajský soud v Ostravě realizovat, ve vztahu ke splnění podmínek § 14 zákona o azylu nevymezila. Krajský soud v Ostravě tedy nepochybil, pokud se k otázce tzv. humanitárního azylu vůbec nevyslovil. Ze všech právě uvedených důvodů tedy není stěžovatelčina námitka absence posouzení splnění podmínek pro uděleni azylu podle § 14 zákona o azylu důvodnou. Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Za této procesní situace se již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka a žalobkyně b) neměly ve věci úspěch, proto jim právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2005

JUDr. Milada Tomková předsedkyně senátu