Supreme Court dismisses asylum appeal claiming lack of interpreter for court summons sent to asylum center.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Administrative Court dismissed the applicant's cassation appeal against a regional court ruling denying asylum. The applicant argued that a court summons sent in Czech to her asylum center prevented her from understanding legal requirements and submitting evidence. The court held that since the applicant resides in an asylum center with guaranteed translation services, she had an objective opportunity to obtain translations herself and did not demonstrate a need for a court-appointed interpreter.
Legislator headnote
AI generated§ 18 odst. 2 o. s. ř.; § 64 s. ř. s.: An asylum seeker residing in a center with translation services must actively seek translations and cannot claim a right to a court-appointed interpreter unless the language barrier is objectively impossible to overcome.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
OUTCOME: zamítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku č. j. 6 Azs 123/2004 - 43
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: N. T. H., zastoupena Narcisem Tomáškem, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 193/20, Děčín, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 5775/VL - 11 - 05 - 2002 ze dne 10. 1. 2003, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 24 Az 34/2003 - 27 ze dne 18. 9. 2003, takto:
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2003, č. j. 24 Az 34/2003 - 27, byla zamítnuta žaloba žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne
10. 1. 2003, č. j. OAM - 5775/VL - 11 - 05 - 2002, kterým jí nebyl udělen azyl podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o azylu“), s tím, že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 uvedeného zákona. V rozsudku soud konstatoval, že stěžovatelka označila za důvod žádosti o udělení azylu problémy s hledáním zaměstnání, nemožnost najít trvalou práci ve Vietnamu a nedostatek finančních prostředků plynoucích z příležitostné práce na tržišti. Soud dovodil, že netvrdila, že je v zemi původu pronásledována z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů v zemi původu. Její potíže vyplývají z celkové hospodářské situace č. j. 6 Azs 123/2004 - 44
ve Vietnamu a jsou takového charakteru, že je mají i jiní spoluobčané. Podle krajského soudu tak nesplňuje podmínky pro udělení azylu podle zákona o azylu.
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení tohoto rozsudku krajského soudu. Namítá nezákonný postup soudu, neboť výzva k odstranění vad žaloby jí nebyla zaslána v její mateřštině. Z tohoto důvodu neporozuměla usnesení krajského soudu, kterým byla vyzvána k doplnění žaloby. Tím jí byla odňata možnost předložit v řízení před krajským soudem důkazy na podporu svých tvrzení.
Nejvyšší správní soud má za prokázané, že stěžovatelka podala dne 21. 1. 2003 žalobu proti rozhodnutí žalovaného ke Krajskému soudu v Ostravě. Ze soudního spisu nevyplynulo, že by stěžovatelka byla vyzvána k doplnění žaloby. Pouze přípisem ze dne 20. 3. 2003 byla vyzvána k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez jednání. Současně byla poučena, že souhlas bude udělen také tehdy, pokud do dvou týdnů od doručení této výzvy nevyjádří svůj nesouhlas s takovým projednáním věci. Tato výzva byla stěžovatelce zaslána v českém jazyce na adresu P. s. B. a byla jí doručena dne 25. 3. 2003. Stěžovatelka se k této výzvě nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná, přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka uplatňuje jako důvod kasační stížnosti vady v řízení před krajským soudem. Podle § 103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), lze namítat jen vady řízení před soudem, pokud taková vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Podle § 18 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 64 s. ř. s. mají účastníci v soudním řízení správním rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Podle druhého odstavce tohoto paragrafu pak účastníku, jehož mateřštinou je jiný než č eský jazyk, soud ustanoví tlumo č níka, jakmile taková pot ř eba vyjde v ř ízení najevo. Uvedené ustanovení o. s. ř. je konkretizací čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle kterého platí, že kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka. Proto musí být § 18 o. s. ř. vykládán v souladu s tímto ustanovením Listiny. Z této právní úpravy vyplývá, že povinnost soudu ustanovit tlumočníka tak nastává v případech, pokud o to účastník řízení požádá, dojde-li k ústnímu jednání, a pak pouze za situace, že účastník řízení by pro takovou jazykovou bariéru nemohl účinně obhajovat svá práva v řízení před soudem, přičemž tato potřeba musí být zjevná a musí z řízení vyplynout sama, tedy bez toho, aby soud aktivně zjišťoval, zda jsou naplněny podmínky stanovené v § 18 odst. 2 o. s. ř. Účelem této právní úpravy je zajistit, aby účastník řízení, který neovládá jazyk, v němž řízení probíhá, nebyl touto skutečností znevýhodněn a po jazykové stránce rozumí všemu podstatnému, co je v řízení řečeno. Z citovaného ustanovení Listiny však vyplývá, že iniciativa k uplatnění uvažovaného práva přísluší tomu, kdo komunikujícímu jazyku nerozumí. Podle judikatury Ústavního soudu tuto podmínku účastník řízení nesplní, když po obdržení soudní výzvy k odstranění vad podání zůstane procesně nečinný (usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2005 ve věci sp. zn. IV. ÚS 189/05). V dané věci sama stěžovatelka podala žalobu v českém jazyce. Na poučení soudu ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. nijak nereagovala. Ve věcech přezkumu rozhodnutí správního orgánu ve věci azylu je přitom pravidlem, že jeho účastník neovládá č. j. 6 Azs 123/2004 - 45
český jazyk. Na druhou stranu právě v řízení o udělení azylu a následně i v řízení o soudním přezkumu správního rozhodnutí žadatel o azyl požaduje ochranu od České republiky. Česká republika mu také po dobu trvání řízení o azylu poskytuje v azylových zařízeních zázemí, které zahrnuje i tlumočnické služby, a to i ve spolupráci s různými nevládními organizacemi. Z tohoto důvodu má účastník řízení o žalobě proti rozhodnutí správního rozhodnutí ve věci udělení azylu objektivní možnost pořídit si překlad listiny zaslané mu soudem a též na ni i reagovat. Opustí-li žadatel o azyl azylové zařízení, dává tím najevo, že je schopen alespoň základní orientace v České republice včetně orientace jazykové. I v tomto případě má však kdykoli možnost dostavit se do azylového střediska a využít jazykové zázemí zde poskytované.
V dané věci byla stěžovatelce doručena výzva podle § 51 s. ř. s. do P. s. B., které poskytuje žadatelům o azyl výše uvedené zázemí. Jelikož si tak stěžovatelka objektivně mohla sama opatřit překlad této výzvy soudu, jak učinila i v případě žaloby, nevzešla i z tohoto důvodu v řízení najevo potřeba, aby jí soud ustanovil tlumočníka ve smyslu § 18 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. Krajský soud proto z výše uvedených důvodů nepochybil, jestliže jí zaslal výzvu v českém jazyce.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy z výše uvedených důvodů nezbylo, než kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítnout.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 22. září 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu