Legislator Case Law & Legislation
3 Azs 434/2004 ECLI:CZ:NSS:2005:3.Azs.434.2004.47 AI generated

Supreme Administrative Court dismissed asylum appeal where economic hardship and debt collection were not valid persecution grounds.

Case Number 3 Azs 434/2004
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Administrative Court dismissed the appellant's cassation complaint against the Interior Ministry's rejection of his asylum application. The court found that the applicant's claims of economic hardship, fear of handing over money to the mafia, and private debt collection did not constitute persecution under the Asylum Act. Consequently, the court upheld the lower court's decision that these factors were irrelevant to granting international protection.

Legislator headnote

AI generated

§ 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu; § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.: An asylum claim based solely on economic difficulties or private debt collection is not considered persecution, and procedural errors regarding evidence assessment do not justify cassation if the administrative record is complete.

Keywords

AI generated
asylum rejection economic hardship persecution grounds cassation complaint debt collection mafia threat administrative review

Cited Legislation

AI generated
§ 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu v České republice jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.
§ 12 zákona o azylu
Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící tomu, že by mohl být v zemi původu pronásledován z důvodů podle § 12 zákona o azylu a proto byla jeho žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná.
§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
§ 47 odst. 3 spr. ř.
ř., § 46 a § 47 odst. 3 spr. ř. Stěžovatel se dále cítí být zkrácen na svých právech v důsledku porušení § 12 a § 14 zákona o azylu, neboť žalovaný rozhodoval v rozporu s § 16 odst.
§ 60 odst. 1 s. ř. s.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
§ 110 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku č. j. 3 Azs 434/2004 - 47

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce

S. M., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.

1. 2004, čj. OAM-6529/VL-07-08-2003, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 Az 17/2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.

5. 2004, čj. 61 Az 17/2004 - 22,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i zn á vá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu v České republice jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). V odůvodnění žalovaný uvedl, že jediným důvodem žádosti žalobce o udělení azylu byla jeho tíživá ekonomická situace v zemi původu a obava, že by vydělané peníze v zemi původu musel odevzdat mafii; dále byla důvodem žádosti snaha o legalizaci pobytu na území České republiky. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící tomu, že by mohl být v zemi původu pronásledován z důvodů podle § 12 zákona o azylu a proto byla jeho žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2004, čj. 61 Az 17/2004 - 22, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že žalobce v průběhu řízení o udělení azylu uváděl opakovaně jako důvod pro udělení azylu pouze snahu vyhnout se nepříznivé ekonomické situaci ve vlasti, zejména nemožnosti najít si zaměstnání a dále snahu o legalizaci pobytu na území České republiky. Proto se soud ztotožnil se závěrem žalovaného, že tyto důvody není možné podřadit pod důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Skutečnost uvedenou v žalobě, že po žalobci věřitelé nezákonným způsobem vymáhali dluh, je rovněž z hlediska důvodů pro udělení azylu irelevantní, navíc žalobce tento důvod neuvedl v řízení o udělení azylu a žalovaný jej proto nemohl posoudit. Soud konstatoval, že rozhodnutí žalovaného vyšlo z řádně zjištěného skutkového stavu věci, ze žádosti žalobce o udělení azylu a z podrobně provedeného pohovoru se žalobcem. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včas podané a ve lhůtě doplněné kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že kasační stížnost podává z důvodu vad správního řízení, tedy z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Stěžovatel se neztotožnil se závěry krajského soudu, že jeho důvody pro udělení azylu nelze podřadit pod důvody uváděné v § 12 zákona o azylu. Stěžovatel uvádí, že žalovaný porušil ustanovení § 3 odst. 3 spr. ř., § 3 odst. 4 spr. ř., § 32 odst. 1 spr. ř., § 46 a § 47 odst. 3 spr. ř. Stěžovatel se dále cítí být zkrácen na svých právech v důsledku porušení § 12 a § 14 zákona o azylu, neboť žalovaný rozhodoval v rozporu s § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Stěžovatel uvedl, že vlast opustil z důvodu problémů s mafií, která tam vládne. V případě návratu do vlasti by pak musel odevzdat své finanční prostředky členům mafie a poté by si nenašel žádné zaměstnání, v čemž mu však nepomůže policie ani jiné státní orgány; žalovaný ani krajský soud se však těmito tvrzeními dostatečně nezabývaly, když nezjišťovaly stav věci s ohledem na situaci v Moldavsku. Proto nebyly dány podmínky pro rozhodnutí podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Stěžovatel má za to, že splnil důvody pro udělení azylu podle § 12 a § 14 zákona o azylu. Proto stěžovatel navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání a i pro řízení o kasační stížnosti odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi žalobce v průběhu řízení o udělení azylu, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný znovu zdůraznil, že důvody uvedené stěžovatelem nejsou důvody pro udělení azylu na území České republiky podle § 12 a § 14 zákona o azylu. Proto žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající ustanovením § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že kasační stížnost žalobce není důvodná.

Důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm.

a) s. ř. s. Tento důvod kasační stížnosti stěžovatel sice výslovně v kasační stížnosti neuvedl, avšak z obsahu jeho podání vyplývá, že kasační stížností je namítána rovněž nezákonnost rozhodnutí soudu prvního stupně, který shledal zákonným rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žádosti žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodné. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen.

Nejvyšší správní soud taková pochybení v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě neshledal. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že splnil podmínky pro udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona o azylu i pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. K této námitce Nejvyšší správní soud uvádí, že posuzování žádosti o udělení azylu žalovaným se sestává z řady procesních a materiálních hledisek, obsažených v zákoně o azylu, jež je nutno vidět v jejich vzájemné provázanosti a také souslednosti.

Jestliže tedy v daném případě byla žádost o udělení azylu stěžovateli zamítnuta z důvodu, že stěžovatel neuvedl žádnou skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, tedy byla zamítnuta podle ustanovení § 16 odst. 1 písm.

g) zákona o azylu, není možno žalovanému vytýkat, že se již dále nezabýval existencí důvodů pro udělení azylu podle § 12 nebo § 14 zákona o azylu, neboť by to bylo nadbytečné. Důvody tvrzené žalobcem totiž podle názoru žalovaného, soudu prvního stupně i zdejšího soudu nebylo možné posoudit jako důvody pro udělení azylu na území České republiky. Ani problémy žalobce se soukromými osobami v zemi původu, na něž žalobce odkázal až v žalobě, nejsou samy o sobě důvodem pro udělení azylu na území České republiky, navíc na tuto okolnost žalobce poukázal teprve v žalobě, a nemohlo k ní tedy být přihlédnuto. Nejvyšší správní soud závěrem konstatuje, že soud prvního stupně nepochybil, když shledal zákonným rozhodnutí žalovaného, jímž byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení § 16 odst. 1 písm.

g) zákona o azylu. Důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm.

a) s. ř. s. tedy není dán.

Kasační stížnost byla dále podána z důvodu vymezeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. V souzené věci je však zřejmé, že žalovaný rozhodl na základě skutečností obsažených ve správním spise. V této námitce Nejvyšší správní soud ve shodě s názorem krajského soudu sděluje, že skutkový závěr žalovaného byl učiněn zcela v souladu s podklady a tyto skutečnosti vyplývají z tvrzení žalobce v průběhu správního řízení o udělení azylu. Žalovaný správní orgán měl pro rozhodnutí dostatek podkladů, se kterými měl žalobce možnost se seznámit a vyjádřit se k nim a rozhodnutí žalovaného vycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu a jako takové bylo žalovaným správním orgánem řádně odůvodněno, když bylo uvedeno, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval, tedy v souladu s ustanovením § 47 odst. 3 spr. ř. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. není dán.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2005

JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu