Legislator Case Law & Legislation
3 Azs 300/2004 ECLI:CZ:NSS:2005:3.Azs.300.2004.47 AI generated

Supreme Court allows asylum appeal by extending deadline to 30 days under transitional law for post-2002 ministerial decisions.

Case Number 3 Azs 300/2004
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Partially Allowed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Administrative Court quashed the lower court's dismissal of the asylum applicant's appeal as untimely. The applicant argued the 15-day filing deadline was incorrectly applied, while the lower court relied on the standard asylum law provision. The court determined that transitional provisions of the Administrative Procedure Act extended the filing period to 30 days for decisions made after January 1, 2003, rendering the appeal timely.

Legislator headnote

AI generated

§ 32 odst. 1 zákona o azylu; přechodná ustanovení zákona č. 519/2002 Sb.: For asylum decisions rendered by the Minister of the Interior after January 1, 2003, the appeal period is extended to 30 days from service, overriding the standard 15-day limit.

Keywords

AI generated
asylum appeal deadline transitional provisions administrative procedure act ministerial decision filing period extension

Cited Legislation

AI generated
§ 32 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
§ 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
soud návrh jako opožděný odmítl dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.
čl. II bod 2 zákona č. 519/2002 Sb.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku č. j. 3 Azs 326/2004 - 47

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce:

M. G., zastoupeného Mgr. Marcelou Valtrovou, advokátkou se sídlem Černošice, Školní 1238, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2003 č. j. OAM-2097/AŘ-2002, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 8 Az 18/2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2004 č. j. 8 Az 18/2004 – 30, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2004 č. j. 8 Az 18/2004 - 30 s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 6. 2004 č. j. 8 Az 18/2004 - 30 odmítl návrh žalobce (dále i „stěžovatel“) ze dne 11. 2. 2004 podaný proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2003 č.j. OAM-2097/AŘ-2002, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne

24. 8. 2001 č. j. U-2044/VL-07-P18-2000 o neudělení azylu dle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a zamítnut rozklad žalobce. V odůvodnění usnesení Městský soud v Praze uvedl, že v předmětné věci bylo zcela nepochybně prokázáno, že žalobce převzal napadené rozhodnutí žalovaného dne 21. 1. 2004. Podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona o azylu, ve znění účinném v době rozhodování správního orgánu, žalobu proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu lze podat ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení rozhodnutí. V projednávané věci patnáctidenní lhůta k podání žaloby uplynula dne 5. 2. 2004, naposledy tento den mohl žalobce podat žalobu k soudu nebo odevzdat orgánu, který má povinnost ji doručit. Jelikož žalobce podal žalobu dne 11. 2. 2004, tj. po uplynutí patnáctidenní lhůty, č. j. 3 Azs 326/2004 - 48

soud návrh jako opožděný odmítl dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal stěžovatel včas kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel je přesvědčen, že napadené usnesení je nezákonné, neboť soud na jeho případ nesprávně aplikoval ustanovení § 32 odst. 1 zákona o azylu ve znění účinném ke dni rozhodování správního orgánu. Stěžovatel uvádí, že dne 25. 5. 2000 podal návrh na zahájení řízení o udělení azylu, rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 24. 8. 2001 mu azyl nebyl udělen, proto podal dne 15. 10. 2001 rozklad. Žalovaný o podaném rozkladu rozhodl rozhodnutím dne 17. 12. 2003, které bylo stěžovateli doručeno dne 21. 1. 2004, proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 11. 2. 2004 žalobu. Podle čl. II bodu 2 zákona č. 519/2002 Sb., o změně zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 519/2002 Sb.“), který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2003, platí, že pokud ministr vnitra po nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodl o rozkladu, podaném podle zákona o azylu ve znění účinném k 31. 1. 2002, lze proti takovému rozhodnutí do třiceti dnů od jeho doručení podat žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního, jsou-li splněny podmínky tam stanovené. Stěžovatel má za nepochybné, že žalovaný po 1. 1. 2003 rozhodl o jeho rozkladu podaném podle zákona o azylu ve znění účinném k 31. 1. 2002, a tudíž, že byl oprávněn podat žalobu proti rozhodnutí žalovaného do třiceti dnů od jeho doručení. Jestliže bylo předmětné rozhodnutí žalovaného doručeno stěžovateli dne 21. 1. 2004, třicetidenní lhůta k podání žaloby uplynula dne 20. 2. 2004, proto se stěžovatel domnívá, že žalobu, kterou podal dne

11. 2. 2004, podal v zákonné lhůtě a napadené usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí žaloby jako opožděné je proto nezákonné. Stěžovatel navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, dále navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.

Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadené usnesení Městského soudu v Praze a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvod dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a Nejvyšší správní soud jej shledal oprávněným, neboť napadené usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí návrhu stěžovatele pro opožděnost dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nebylo vydáno v souladu se zákonem.

Ze spisového materiálu ve věci plyne, že stěžovatel podal dne 25. 5. 2000 návrh na zahájení řízení o udělení azylu, správní orgán I. stupně rozhodnutím č.j. U-2044/VL 07- P18-2000 ze dne 24. 8. 2001 stěžovateli neudělil azyl dle ustanovení § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu a rovněž rozhodl, že se na něj nevztahuje překážka vycestování dle § 91 téhož zákona. Uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně napadl stěžovatel dne

15. 10. 2001 rozkladem, o kterém rozhodl žalovaný rozhodnutím č.j. OAM 2097/AŘ-2002 ze dne 17. 12. 2003 tak, že rozklad zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli doručeno dne 21. 1. 2004, stěžovatel podal proti němu žalobu dne 11. 2. 2004 (osobně u Městského soudu v Praze). č. j. 3 Azs 326/2004 - 49

Podle přechodných ustanovení čl. II bodu 2 zákona č. 519/2002 Sb. pokud ministr vnitra po dni nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodl o rozkladu, podaném podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění účinném k 31. lednu 2002, lze proti takovému rozhodnutí do třiceti dnů od jeho doručení podat žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, jsou-li splněny podmínky tam stanovené. K řízení o žalobě podle věty první je příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení azylu (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Zákon č. 519/2002 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že na případ stěžovatele se nepochybně citované přechodné ustanovení zákona č. 519/2002 Sb. vztahuje, neboť stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí ministra vnitra o rozkladu podaném podle zákona o azylu ve znění účinném k 31. 1. 2002, přičemž ministr vnitra rozhodl o rozkladu po 1. 1. 2003. Proto mohl stěžovatel podat žalobu proti rozhodnutí žalovaného ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení a nikoliv jen ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí dle ustanovení § 32 odst. 1 zákona o azylu. Stěžovateli bylo napadené rozhodnutí žalovaného doručeno dne 21. 1. 2004, třicetidenní lhůta k podání žaloby uplynula dne 20. 2. 2004, je tak zřejmé, že stěžovatelem podaná žaloba dne 11. 2. 2004 byla podána v zákonné lhůtě.

Z důvodů v tomto rozsudku uvedených Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.), v němž je tento soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve smyslu ustanovení § 110 odst. 3 s. ř. s. V novém rozhodnutí rozhodne Městský soud v Praze i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle ustanovení § 110 odst. 2 s. ř. s.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. září 2005

JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu