Legislator Case Law & Legislation
1 Azs 66/2004 ECLI:CZ:NSS:2005:1.Azs.66.2004.43 AI generated

Supreme Court dismissed appeal as lower court correctly refused review of a decision barred by law.

Case Number 1 Azs 66/2004
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Administrative Court dismissed Nguyen Thi Hien's cassation appeal against the City Court's refusal to review a deportation decision. The lower court correctly determined that the administrative decision was legally excluded from judicial review due to procedural defects. Consequently, the Supreme Court held that the cassation appeal was inadmissible because it merely contested the lower court's procedural ruling rather than the substantive decision itself.

Legislator headnote

AI generated

§ 110 odst. 1 s. ř. s.; § 60 odst. 1 s. ř. s.: When a statutory provision explicitly excludes a specific administrative decision from judicial review, the administrative court must refuse the appeal and cannot examine the underlying facts or the administrative body's conduct.

Keywords

AI generated
exclusion from judicial review cassation appeal inadmissibility procedural defects in deportation scope of administrative court review statutory exclusion of decisions

Cited Legislation

AI generated
§ 110 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost nedůvodnou a zamítl ji (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
§ 60 odst. 1 s. ř. s.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: zamítnuto MATTER: Pobyt cizinců

č. j. 1 Azs 66/2004-43

NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD

657 40 Brno, Masarykova 31 telefon: 542 532 311, fax: 542 532 361 e-mail: podatelna@nssoud.cz

JUDr. Irena Straková Policie České republiky advokátka Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Žitná 45 Olšanská 2

110 00 Praha 1 pošt. schr. 78

130 51 Praha 3

V Brně dne 6. 5. 2004

Věc: NGUYEN Thi Hien proti Policii České republiky – Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie proti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2003, čj. SCPP-2114/-c-216- 2003, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2004, čj. 11 Ca 221/2003-20

U Nejvyššího správního soudu probíhá řízení o kasační stížnosti podané ve shora uvedené věci.

Sděluji Vám, že Vaši věc bude podle rozvrhu práce rozhodovat tříčlenný senát, který může být složen z těchto soudců: předsedkyně senátu JUDr. Marie Žišková a soudci JUDr. Lenka Kaniová, JUDr. Josef Baxa a JUDr. Michal Mazanec. Máte-li za to, že některý ze jmenovaných soudců Nejvyššího správního soudu je vyloučen pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům (§ 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního), můžete namítnout jejich podjatost v propadné lhůtě jednoho týdne ode dne, kdy zjistíte skutečnosti rozhodné pro vznesení námitky podjatosti. O takové námitce rozhodne jiný senát.

JUDr. Marie Žišková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Petra Nováková č. j. 1 Azs 66/2004-44

Nejvyšší správní soud

Protokol o poradě a hlasování

Přítomni: JUDr. Marie Žišková, předsedkyně senátu JUDr. Lenka Kaniová, členka senátu JUDr. Josef Baxa, člen senátu

Právní věc a výrok rozhodnutí:

rozsudek – jednomyslně

v právní věci žalobkyně: NGUYEN Thi Hien, nar. 10. 2. 1957, státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky, pobytem v České republice Chelčického 1/782, 130 00 Praha 3, zastoupené JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Žitná 45, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie se sídlem Olšanská 2, poštovní schránka 78, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2003, čj. SCPP-2114/-c-216-2003, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2004, čj. 11 Ca 221/2003-20, takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

V Brně 8. 3. 2005

Podpisy: č. j. 1 Azs 66/2004-45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: NGUYEN Thi Hien, nar. 10. 2. 1957, státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky, pobytem v České republice Chelčického 1/782, 130 00 Praha 3, zastoupené JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Žitná 45, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie se sídlem Olšanská 2, poštovní schránka 78, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2003, č. j. SCPP- 2114/-c-216-2003, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2004, č. j. 11 Ca 221/2003-20, takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. března 2005

JUDr. Marie Žišková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Petra Nováková č. j. 1 Azs 66/2004-46

Vyvěšeno dne: 8. března 2005

Svěšeno dne: 22. 3. 2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: N.GUYEN T.hi H.ien, nar. 10. 2. 1957, státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky, pobytem v České republice Chelčického 1/782, 130 00 Praha 3, zastoupené JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Žitná 45, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie se sídlem Olšanská 2, poštovní schránka 78, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2003, č. j. SCPP- 2114/-c-216-2003, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2004, č. j. 11 Ca 221/2003-20, takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 25. 2. 2003, č. j. SCPP-15-420/PH-XIII-c-2003, zastavila Policie České republiky, oddělení cizinecké policie Praha, řízení o prodloužení platnosti víza žalobkyně k pobytu nad 90 dnů. Řízení bylo již dříve přerušeno, neboť žalobkyně nepředložila výpis z evidence Rejstříku trestů (§ 33 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů – dále jen „zákon o pobytu cizinců“); správní orgán stanovil žalobkyni lhůtu k předložení výpisu, ovšem žalobkyně zůstala nečinná; řízení proto bylo zastaveno. č. j. 1 Azs 66/2004-47

Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil svým rozhodnutím ze dne 17. 6. 2003.

V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně především dovodila, že správní orgán pochybil, jestliže své rozhodnutí založil na závěru, že výpisy předkládané v minulosti žalobkyní jsou obsahově nesprávné a jedná se o padělky: jen soud totiž může rozhodnout o vině a trestu za trestné činy a až do právní moci jeho rozsudku je třeba na toho, proti němuž je vedeno trestní řízení, pohlížet jako na nevinného. Tuto zásadu však žalovaný porušil, a žalobkyně proto navrhla, aby soud jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze žalobu odmítl usnesením ze dne 14. 1. 2004: dospěl totiž k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je vyloučeno z přezkoumání soudem ve smyslu § 68 písm.

e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle zvláštního zákona, kterým je v tomto případě zákon o pobytu cizinců, konkrétně jeho § 171 písm. a). Na udělení víza není právní nárok (§ 51 odst. 2 cit. zákona); důvody pro neprodloužení doby platnosti víza a doby pobytu na území na toto vízum jsou přitom podle § 60 odst. 6 tohoto zákona obdobné jako důvody pro neudělení víza. Správní orgán v dané věci nerozhodoval o neudělení víza, nýbrž zastavil řízení o žádosti o prodloužení víza; s ohledem na § 51 odst. 2 zákona však pod pojem „rozhodnutí o neudělení víza“ spadají oba tyto případy, stejně jako situace, kdy správní orgán zamítá žádost o prodloužení víza. Není-li totiž právní nárok na udělení víza, nemůže být právní nárok ani na jeho prodloužení. Vyloučení soudního přezkumu se nedotýká žádného základního práva a svobody cizince, a není tak v rozporu s ústavním pořádkem ani s mezinárodními závazky České republiky.

Proti zamítavému rozsudku podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost. V ní vytkla Městskému soudu v Praze, že zkoumal pouze otázku, zda je rozhodnutí ve věci prodloužení víza vyloučeno ze soudního přezkumu proto, že neexistuje právní nárok na udělení víza, a zda by neprodloužením víza mohlo dojít k zásahu do stěžovatelčiných základních práv; nezabýval se však tím, zda správní orgán při vydávání rozhodnutí neporušil stěžovatelčino právo na spravedlivý proces. Právě to však bylo zásadní žalobní námitkou: stěžovatelka nenapadala jen výsledek řízení před správním orgánem, nýbrž jeho procesní postup, konkrétně způsob, jakým správní orgán došel k závěru, že stěžovatelka padělala výpisy z evidence Rejstříku trestů. Správní orgán rozhodl ve věci prodloužení stěžovatelčina víza na základě nepodložené zprávy ředitele Rejstříku trestů, aniž dále zkoumal, kdo a za jakých podmínek výpisy vyhotovil a zda stěžovatelka věděla či vědět mohla, že Rejstřík trestů uvádí ve výpisech nesprávné údaje. Stěžovatelka neodpovídá za obsah výpisu: je-li obsah nesprávný, nelze to stěžovatelce přičítat k tíži. Učinit si závěr o stěžovatelčině protiprávním jednání lze až tehdy, je-li najisto postaveno, že stěžovatelka věděla či vědět mohla, že jí předkládané výpisy z evidence Rejstříku trestů neodpovídají skutečnému obsahu této evidence, a správní orgán rozhodující o prodloužení víza není oprávněn takové protiprávní jednání presumovat. Jak řízení před správním orgánem, tak řízení před Městským soudem v Praze trpí podle stěžovatelky vadami, pro které by měl Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Závěrem stěžovatelka požádala o to, aby její kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek: tato žádost se – s ohledem na zamítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.

Kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatelka v kasační stížnosti – stejně jako v žalobě – poukázala na to, že postup správního orgánu při rozhodování o prodloužení doby platnosti stěžovatelčina víza byl nesprávný; taková námitka však není na místě, neboť Městský soud v Praze ve svém č. j. 1 Azs 66/2004-48

rozhodnutí vůbec nepřezkoumával správní řízení před žalovaným ani zákonnost jeho rozhodnutí. Stěžovatelka mu to vytýká; činí tak však neprávem.

Městský soud v Praze nepochybil, jestliže s ohledem na § 171 písm. a) zákona o pobytu cizinců dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného, které stěžovatelka napadla žalobou, je vyloučeno z přezkoumání soudem; tento závěr je ostatně v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Podle citovaného ustanovení jsou z přezkoumání soudem vyloučena rozhodnutí o neudělení víza; tato výluka však platí i pro rozhodnutí o neprodloužení doby platnosti víza. Jak Nejvyšší správní soud zdůvodnil např. v rozhodnutí uveřejněném pod č. 224/2004 Sb. NSS, jednotlivá ustanovení zákona o pobytu cizinců ani jednotlivé režimy rozhodování podle tohoto zákona nelze vykládat izolovaně, nýbrž s ohledem na systematiku celého zákona. Řízení o prodloužení doby platnosti víza navazuje na řízení o udělení víza: účastníkem prvně jmenovaného řízení totiž nemůže být nikdo jiný než osoba, které bylo vízum uděleno, a takové řízení je tedy řízením souvisejícím s řízením o udělení víza. O blízkosti obou typů řízení svědčí i to, že správní orgán vychází při posuzování žádosti o udělení víza a o jeho prodloužení z obdobných dokumentů, zkoumá splnění obdobných podmínek a nevyhovuje žádostem z obdobných zákonem stanovených důvodů. Jiné řešení by ostatně nebylo ani logické: v řízení o prodloužení doby platnosti víza totiž žadatel získává stejný status, jakého požíval na základě rozhodnutí o udělení víza, s tím rozdílem, že nemusí znovu žádat o zcela nové vízum, nýbrž pouze o prodloužení platnosti víza stávajícího. Kompetenční výluka ustanovení § 171 písm. a) zákona o pobytu cizinců se tedy nevztahuje jen na rozhodnutí o neudělení víza v úzkém slova smyslu, nýbrž i na rozhodnutí o neprodloužení doby platnosti víza, které s ním těsně souvisí.

Na základě stejného argumentu pak této výluce podléhá i rozhodnutí, kterým správní orgán zastavil řízení o žádosti o udělení víza nebo řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti víza (§ 169 odst. 9 zákona o pobytu cizinců, ve znění v době rozhodování správního orgánu; nyní srov. odst. 7): stále jde totiž o rozhodování o tomtéž statusu cizince, byť nikoli rozhodování ve věci samé. Zmíněná výluka by postrádala smysl a logickou soudržnost, kdyby se vztahovala jen na skupinu neúspěšných žadatelů o vízum či o prodloužení víza, o jejichž žádosti rozhodl správní orgán věcně. Skupina žadatelů, u nichž skončilo řízení zastavením zpravidla pro nedostatek jejich součinnosti se správním orgánem či pro nedostatečné střežení vlastních práv, jako tomu bylo i ve stěžovatelčině případě (srov. důvody zastavení řízení v posledně citovaném ustanovení), jistě nemá mít lepší právní postavení než první skupina žadatelů a na rozdíl od ní požívat soudní ochrany; takový záměr nelze zákonodárci přičítat.

Městský soud v Praze se tedy nemýlí, má-li rozhodnutí ve stěžovatelčině věci za rozhodnutí nepodléhající přezkoumání soudem a odmítl-li z tohoto důvodu žalobu. Soud rovněž postupoval správně, jestliže nezkoumal žalobní námitky směřující proti postupu správního orgánu a omezil se na konstatování zákonem stanovené výluky. Pokud totiž zákon výslovně vylučuje z přezkoumání soudem některé typy rozhodnutí, nemůže se soud zabývat ani postupem správního orgánu, který k vydání takového rozhodnutí vedl. Městský soud v Praze tedy nemohl věcně hodnotit stěžovatelčina tvrzení obsažená v žalobě, neboť by tím překročil zákonné meze své pravomoci k přezkoumání rozhodnutí správních orgánů. Ani Nejvyšší správní soud tak nemůže vnímat stěžovatelčiny kasační námitky jinak než jako polemiku s postupem správních orgánů či soudu, která však není s to zpochybnit správnost rozhodnutí Městského soudu v Praze. Nepochybně platí, že soudy rozhodující o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů jsou vázány rozsahem a obsahem žalobních bodů; to však platí jen tehdy, je-li žalobou napadené rozhodnutí vůbec způsobilé přezkumu, což není stěžovatelčin případ. č. j. 1 Azs 66/2004-49

Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost nedůvodnou a zamítl ji (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně (stěžovatelka) nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. března 2005

JUDr. Marie Žišková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Minaříková č. j. 1 Azs 66/2004-50

NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD

657 40 Brno, Masarykova 31 telefon: 542 532 311, fax: 542 532 361 e-mail: podatelna@nssoud.cz

Městský soud v Praze pracoviště Hybernská Hybernská 18

111 21 Praha 1

V Brně dne 5. 4. 2005

V příloze vracím po vyřízení kasační stížnosti spis Vašeho sou

JUDr. Marie Žišková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Minaříková