Supreme Court dismisses tax appeal claiming missing tax base difference in supplementary payment order is void. Court rejects argument that omission invalidates decision. Appeal also rejected for procedural impropriety regarding case joinder.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Administrative Court dismissed the appellant's cassation appeal against a regional court's decision rejecting tax claims. The appellant argued that supplementary payment orders lacking a specific 'tax base difference' were void under tax law, rendering the appeal inadmissible. The court held that the phrase 'tax base difference' merely describes the calculation method already defined in the law and does not constitute a missing essential element. Consequently, the appeal was rejected as both procedurally inadmissible regarding case joinder and substantively unfounded.
Legislator headnote
AI generated§ 46 odst. 8 daňového řádu; § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.: The statutory description of a tax base difference does not constitute a missing essential element for a supplementary payment order, and appeals against procedural rulings on case joinder are inadmissible.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
OUTCOME: zamítnuto MATTER: Daně - daň z příjmů
č. j. 2 Afs 3/2003 – 46
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce D. s.r.o. zastoupeného advokátem JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem se sídlem Zítkova 9, PS 203, Litoměřice, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem se sídlem Velká hradební 61, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2003 č. j. 15 Ca 191/2002 - 20, takto:
I. Kasační stížnost proti bodu I. výroku napadeného rozsudku s e o d m í t á .
II. Kasační stížnost proti bodům II. a III. výroku napadeného rozsudku s e z a m í t á.
III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost, kterou v celém rozsahu napadl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2003 č. j. 15 Ca 191/2002 - 20. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto takto:
I. Věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 15 Ca 191/2002 a sp. zn. 15 Ca 192/2002 se spojují ke společnému projednání. Věci budou nadále vedeny pod sp. zn. 15 Ca 191/2002.
II. Žaloby se zamítají.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Důvodem kasační stížnosti je nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení (§ 103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“). V kasační stížnosti se uvádí, že lze-li
podle § 46 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) v odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru napadat jen doměřený rozdíl na daňovém základu a na dani, a je-li podle § 48 odst. 11 daňového řádu přípustné napadat výrok rozhodnutí, pak základní náležitostí tohoto výroku je i doměřený rozdíl na daňovém základu. Neobsahuje-li dodatečný platební výměr tuto základní náležitost, kterou podle povahy rozhodnutí musí mít, má to za následek jeho nicotnost podle § 32 odst. 7 věty první daňového řádu. Nicotné rozhodnutí nevyvolává žádné právní účinky (neexistuje) a proto žalovaný nemohl rozhodovat podle § 50 odst. 6 daňového řádu. Doměřený rozdíl na daňovém základu nelze specifikovat jinak, než vyčíslením rozdílu mezi nově stanoveným daňovým základem a původně stanoveným daňovým základem v dodatečném platebním výměru. Není-li ve výroku rozhodnutí uveden doměřený rozdíl na daňovém základu, nemůže žalobce tento rozdíl napadat (§ 46 odst. 8 daňového řádu), neboť nelze napadat to, co výrok neobsahuje. Krajský soud vyšel z jiného právního názoru a proto se žalobce domáhá zrušení napadeného rozsudku, vrácení věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení a přiznání náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyvracel její důvody a navrhl její zamítnutí.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil:
Žalobce se dvěma žalobami podanými u Krajského soudu v Ústí nad Labem domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2002 č. j. 17449-1996/120/01 a dodatečného platebního výměru Finančního úřadu v Chomutově ze dne 2. 7. 2001 č. j. 74659/01/182912/6025 č. 1010000136, kterými mu byla podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a podle § 46 odst. 7 daňového řádu dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za rok 1996 v částce 210 990 Kč. Žalobce navrhl i zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2002 č. j. 17449-1997/120/01 a dodatečného platebního výměru Finančního úřadu v Chomutově ze dne 2. 7. 2001 č. j. 74664/01/182912/6025 č. 1010000137, jímž mu byla podle shora uvedených zákonných ustanovení dodatečně doměřena daň z příjmů právnických osob za rok 1997 v částce 396 240 Kč. Žalobce navrhl, aby věci byly vráceny žalovanému k dalšímu řízení.
Stížnostní bod žaloby je obsahově totožný s tím, co žalobce později uvedl v kasační stížnosti.
Krajský soud obě věci spojil ke společnému projednání podle § 39 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud žaloby zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud nesdílel názor žalobce o neplatnosti dodatečných platebních výměrů proto, že neobsahovaly doměřený rozdíl na daňovém základu a na dani. Podle názoru krajského soudu jsou potřebné údaje dostatečně specifikovány uvedením výše nově stanovené daně a jejího základu v dodatečném platebním výměru, když doměřený rozdíl na daňovém základu a na dani může daňový subjekt spolehlivě zjistit, neboť výši původní daně a jejího základu nepochybně přesně zná z podaného přiznání nebo hlášení. V projednávaných věcech oba dodatečné platební výměry obsahovaly údaje o rozdílech na dani a také alespoň údaje o nově stanovených daňových základech, takže žalobce z nich mohl spolehlivě zjistit i rozdíly mezi nově stanovenými a původními základy daní. Dodatečné platební výměry tedy není možno považovat za neplatné podle § 32 odst. 7 věty první daňového řádu. Vydáním napadených rozhodnutí nedošlo k porušení § 50 odst. 6, ani dalších ustanovení daňového řádu. Soud dospěl k závěru, že žaloby nejsou důvodné a proto je zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. O nákladech řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s.
Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem přezkoumal v rozsahu kasační stížnosti, vázán jejími důvody.
Kasační stížnost je zčásti nepřípustná, zčásti nedůvodná. K nepřípustnosti kasační stížnosti:
V kasační stížnosti je uvedeno, že rozsudek Krajského soudu, jak je specifikován výše, napadá žalobce v celém rozsahu. Z této formulace je třeba dovodit, že kasační stížností je napaden i bod I. výroku napadeného rozsudku, jímž krajský soud rozhodl o spojení dvou věcí ke společnému projednání.
Podle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Touto formulací je nepochybně míněno i spojení věcí ke společnému projednání.
Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud odmítne návrh (kasační stížnost), je-li podle s. ř. s. nepřípustný. Soud proto rozhodl o odmítnutí této části kasační stížnosti pro její nepřípustnost.
K nedůvodnosti kasační stížnosti:
Kasační stížnost vychází z § 46 odst. 8 daňového řádu, podle něhož v odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru lze napadat jen doměřený rozdíl na daňovém základu a na dani. Z toho, že ve výrocích dodatečných platebních výměrů není uveden „doměřený rozdíl na daňovém základu“, je dovozována jejich chybějící základní náležitost a tudíž jejich nicotnost.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu slova „doměřený rozdíl na daňovém základu“ nevyjadřují (i když legislativně nepříliš vhodně) nic jiného, než je uvedeno v odstavci 7 tohoto ustanovení slovy „dodatečně daň vyměří ve výši rozdílu mezi daní původně vyměřenou a daní stanovenou,…a takto dodatečně stanovenou daň současně předepíše.“ V tomto konkrétním případě to pro žalobce znamená, že mohl odvoláním napadat částky
210 990 Kč a 396 240 Kč. Úvaha o chybějící základní náležitosti dodatečných platebních výměrů a z toho plynoucí jejich nicotnosti tedy není důvodná.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Pokud jde o náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, odmítne-li soud kasační stížnost, žádný z účastníků nemá ze zákona (§ 60 odst. 3 s. ř. s.) právo na jejich náhradu. Pokud jde náhradu nákladů při zamítnutí kasační stížnosti, žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému podle obsahu spisu nevznikly náklady přesahující jeho běžnou úřední činnost. Proto žalovanému nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2004
JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu