Legislator Case Law & Legislation
1 Azs 5/2003 ECLI:CZ:NSS:2003:1.Azs.5.2003.46 AI generated

Supreme Court quashes regional court ruling denying legal representation in asylum case due to insufficient reasons.

Case Number 1 Azs 5/2003
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Court quashed the Regional Court's decision denying legal representation to asylum seekers, ruling the order unreviewable for lack of reasons. The applicants submitted medical evidence regarding their children's health but failed to provide translations, leaving the court unable to assess the necessity of representation. The court held that without a reasoned explanation, the lower court cannot determine if representation is required to protect the applicants' rights.

Legislator headnote

AI generated

§ 10 odst. 2 s. ř. s.; § 13, § 14 zákona o azylu: A decision denying legal representation in an asylum case is unreviewable if the court fails to provide sufficient reasons for its ruling.

Keywords

AI generated
asylum legal representation unreviewable decision lack of reasons procedural fairness translation of documents

Cited Legislation

AI generated
§ 10 odst. 2 s. ř. s.
§ 13 zákona o azylu
§ 13 odst. 1 a 2 zákona o azylu
§ 14 zákona o azylu
1 a 2 a § 14 zákona o azylu neuděluje a že se na ni ani na její děti nevztahuje překážka vycestování (§ 91 zákona o azylu).
§ 91 zákona o azylu
1 a 2 a § 14 zákona o azylu neuděluje a že se na ni ani na její děti nevztahuje překážka vycestování (§ 91 zákona o azylu).

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

OUTCOME: zrušeno a vráceno MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

1 Azs 5/2003-46

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobců: A) L. D., B) nezl. A. D., C) nezl. A. D., D) nezl. I. D., žalobci všichni pak právně zastoupeni JUDr. Karlem Literou, advokátem v Berouně, Pivovarská 170, 266 01 Beroun, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2002, čj. OAM- 647/VL-07-P13-2001, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2003, čj. 47 Az 312/2003-25, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2003, čj. 47 Az 312/2003- 25, se ve výroku I. zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 5. 6. 2002, čj. OAM-647/VL-07-P13- 2001 bylo k žádosti žalobkyně A) (v textu též „stěžovatelka“), podané jejím jménem a jménem jejích nezletilých dětí vysloveno, že se jí azyl podle § 13, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona o azylu neuděluje a že se na ni ani na její děti nevztahuje překážka vycestování (§ 91 zákona o azylu).

Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci 19. 7. 2002 podle procesních předpisů tehdy účinných opravný prostředek k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím žalovaného ministerstva. Vrchní soud, jemuž byla věc s vyjádřením žalovaného a správními spisy předána 28. 11. 2002, ji do konce roku 2002 neskončil a po datu 1.

1. 2003 spisy předal Krajskému soudu v Praze, který se stal nadále věcně a místně příslušným.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 3. 2003, čj. 47 Az 312/2003-25, zamítl návrh žalobců na ustanovení zástupce soudem pro řízení (sub I. výroku usnesení) a poučil je o možnosti podat proti tomuto výroku kasační stížnost; dále vyzval žalobce, aby sdělili, zda souhlasí s tím, že věc bude projednána bez nařízení jednání a k tomu, aby sdělili specifikaci nákladů řízení, které jim případně v souvislosti s řízením vznikly.

1 Azs 5/2003-47

Žalobci (včetně manžela žalobkyně H. D. a dvou jejich nově narozených dětí O. a A.; z těch však žádný původní opravný prostředek nepodal a rozhodnutí správního orgánu se ani o nich jako o účastnících řízení nezmínilo) dopisem ze dne

14. 4. 2003 podali proti usnesení ze dne 3. 3. 2003 kasační stížnost (stalo se tak včas a ve lhůtě zákonem stanovené) s tím, že žádají, aby o udělení azylu bylo rozhodnuto s nařízením jednání a s tím, že trvají na ustanovení zástupce soudem pro řízení. Uvedli, že otázka zdraví a života pěti dětí je natolik vážná, že k ní nelze přistoupit tak jednoduchým způsobem, jak to krajský soud navrhl.

Usnesením ze dne 30. 4. 2003, již v řízení o podané kasační stížnosti, uložil poté krajský soud stěžovatelce, a to i jako zákonné zástupkyni jejích nezletilých dětí, aby předložila plnou moc udělenou advokátovi nebo aby požádala o ustanovení advokáta soudem a za tím účelem doložila své majetkové poměry.

Tomuto pokynu soudu stěžovatelka vyhověla a krajský soud jí poté usnesením ze dne 3. 6. 2003 ustanovil pro řízení o kasační stížnosti zástupcem JUDr. Karla Literu, advokáta v Berouně; uložil jí, aby v součinnosti s advokátem odstranila vady podané kasační stížnosti (především aby uvedla důvod ve smyslu § 103 s. ř. s., jímž kasační stížnost má být odůvodněna); současně soud zaslal kasační stížnost žalovanému s tím, že se k ní může vyjádřit. Toto vyjádření nebylo až do předložení spisu Nejvyššímu správnímu soudu do spisu dodáno.

Stěžovatelka následně (23. 7. 2003) krajskému soudu dopisem sdělila, že se jí s advokátem nepodařilo kontaktovat ani osobně, ani telefonicky.

Krajský soud poté kasační stížnost předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.

O stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil:

Především tu je k řešení otázka, zda lze připustit kasační stížnost na rozhodnutí, jímž není v řízení před správním soudem vyhověno žádosti za ustanovení advokáta jako zástupce. Krajský soud při předložení stížnosti v předkládací zprávě vychází z toho, že taková stížnost přípustná je. Tento názor sdílí i Nejvyšší správní soud. Ustanovení § 104 odst. 3 písm. b) sice činí nepřípustnou stížnost proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení, o takové rozhodnutí se však nejedná. Zamítnutím žádosti se tu rozhoduje o významném procesním právu žalobce být - při splnění zákonem stanovených předpokladů - v soudním řízení zastoupen, zpravidla advokátem. Nejde tu tedy o pouhé procesní opatření, jímž se toliko reguluje postup soudu, ale o rozhodnutí o významném ústavním právu na právní pomoc v soudním řízení (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Ve shodě s dosavadní judikaturou vychází proto Nejvyšší správní soud z toho, že i tomuto právu je třeba poskytnout ochranu cestou kasační stížnosti při splnění zákonných podmínek.

Takovou podmínkou je i uvedení zákonného důvodu, pro který je kasační stížnost podána, neboť kasační stížnost nemůže být podána z důvodu libovolného, ale jen z toho, který je pojmenován v § 103 s. ř. s. Takový důvod však stěžovatelka -

1 Azs 5/2003-48

byť velmi jednoduchým způsobem - uvedla. Namítla totiž, že trvá na ustanovení zástupce proto, že otázka zdraví a života jejích pěti dětí je natolik vážná, že ji nelze posoudit na soudě bez toho, že by jí byla poskytnuta právní pomoc a že by ve věci nebylo nařízeno jednání.

Stížní tvrzení zjevně odporuje závěru krajského soudu v naříkaném usnesení, že totiž po posouzení návrhu a s přihlédnutím k obsahu žaloby dospěl soud k tomu, že ochrana práv žalobců nevyžaduje ustanovení zástupce soudem. To pak lze zjevně podřadit pod stížnostní důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. d), totiž nedostatek důvodů, mající za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí ve výroku, jímž nebylo vyhověno žádosti o ustanovení zástupce.

Proto Nejvyšší správní soud považuje stížnost za přípustnou a odůvodněnou; nelze tu navíc odhlédnout od faktu, že stěžovatelka je cizinka bez právního vzdělání, a třebas jí pro řízení o kasační stížnosti ustanovil krajský soud advokáta, jemuž také bylo usnesení řádně doručeno, ten zůstal zcela nečinný a není důvod stěžovatelce nevěřit, že se jí nepodařilo zástupce jakkoli kontaktovat. Jednoduchou formu podané stížnosti s prostým, nicméně zřetelným vyjádřením kasačního důvodu jí pak tím spíše nelze přičítat k tíži.

Ve věci samé pak Nejvyšší správní soud co do merita stížnosti dále uvážil:

Pro ustanovení zástupce soudem zákon stanoví několik podmínek (§ 35 odst. 7 s. ř. s.): především musí být dány předpoklady pro osvobození navrhovatele od soudních poplatků (tuto podmínku s ohledem na obsah spisu a žádosti o ustanovení zástupce stěžovatelka nepochybně splňuje a ani krajský soud splnění této podmínky nebere v pochybnost).

Druhou podmínkou je splnění předpokladu, aby ustanovení zástupce bylo třeba k ochraně práv navrhovatele. Krajský soud splnění této podmínky neshledal s tím, že - jak uvedl v důvodech - posoudil návrh a přihlédl k obsahu žaloby. Vlastní učiněné zjištění ani jeho konfrontaci s potřebou ochrany práv žalobců však do usnesení nepojal.

Takové rozhodnutí je v důsledku toho v posuzované věci nepřezkoumatelné.

Návrh sám (původní opravný prostředek) je sice zčásti obvyklým formulářem, ve věcech azylových zhusta používaný. Stěžovatelka jej ale doplnila obsažným vlastnoručním podáním (pravděpodobně v ruštině) a připojila k němu deset listů dokumentace (v češtině a ukrajinštině). Její rukopisné podání ani připojená cizojazyčná dokumentace (zčásti navíc obtížně čitelná) nebyly přeloženy, a lze z nich vyčíst nanejvýš to, že zčásti snad jde o lékařské zprávy, týkající se jedné žalobkyně (nezletilé A. D.), kterým zřejmě má být dokreslen její vážný zdravotní stav. Zda si krajský soud zjednal jasno o obsahu cizojazyčné žaloby jinak, není z obsahu spisu patrno a odůvodnění napadeného rozhodnutí se o vlastním obsahu žaloby nezmiňuje.

1 Azs 5/2003-49

Za této situace pak ale nelze beze zbytku a bezpečně seznat, jaké důvody vlastně žalobci proti rozhodnutí správního orgánu uplatňují a zda tedy ochrana jejich práv ustanovení zástupce vyžaduje nebo nevyžaduje.

K tomu je ale vhodné dodat, že hmotněprávní charakter projednávané věci (zde zřejmě žalobou tvrzený azylový důvod), tedy důvod žalobní, nemusí být jediným a zcela určujícím faktorem, z něhož lze usoudit na to, zda je zástupce třeba k ochraně práv. Přinejmenším stejný význam je třeba klást i na osobnostní a faktické poměry účastníka řízení, úroveň povědomí o jeho právech v soudním procesu a vůbec o právních poměrech v České republice. Při jinak stejném skutkovém příběhu tak lze dospět i k tomu, že u jedné osoby bude k ochraně práv v řízení před soudem zástupce zapotřebí a u jiné osoby to nutné nebude. Žalobkyně A) je však zjevně nedostatečně znalá jazyka, v němž se řízení před soudem vede a povědomost o českém právu (které její práva zakládá) tu v širším rozsahu nelze předpokládat, ostatní žalobci jsou pouze děti a navíc rovněž cizinci. Jejich osobní situace - kterou žalobkyně A) dostatečně jasně i v kasační stížnosti naznačila - nijak nenasvědčuje tomu, že by k ochraně jejich práv nebylo zástupce zapotřebí.

Jinak řečeno, při rozhodování o tom, zda je zástupce třeba k ochraně práv, nelze naznačené úvahy nahradit - byť i zde nevyřčenými - úvahami o tom, zda sám obsah žaloby (navíc podstatnou měrou nezjištěný, přinejmenším v důvodech napadeného rozhodnutí nepopsaný) pravděpodobně povede nebo nepovede k úspěchu v řízení samotném.

Lze tedy shrnout, že napadené rozhodnutí krajského soudu je třeba mít ve výroku I. o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Proto jej Nejvyšší správní soud zrušil.

V dalším řízení krajský soud pořídí překlad žaloby (opravného prostředku) a po jejím posouzení a s přihlédnutím k osobním poměrům všech žalobců znovu rozhodne o žádosti a bude pokračovat v řízení. Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti (§ 10 odst.2 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. září 2003

JUDr. Michal Mazanec předseda senátu