IV.ÚS 3344/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Adama Pospíšila, zastoupeného Mgr. Janem Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2016, č. j. 37 Co 221/2016-196, a usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 5. 2016, č. j. 9 C 124/2015-160, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Třebíči zastavil usnesením ze dne 12. 5. 2016, č. j. 9 C 124/2015-160, řízení podle § 96 o. s. ř. a nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení.

Krajský soud v Brně rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 27. 7. 2016, č. j. 37 Co 221/2016-196, s odůvodněním, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř.

Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností podanou u Ústavního soudu dne 7. 10. 2016 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod, který spatřuje v tom, že obecné soudy mu nepřiznaly náhradu nákladů řízení, přestože na ně měl nárok.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecného soudu nedošlo k vykročení z ústavního rámce jeho činnosti - takové pochybení v daném případě ovšem nezjistil. Stěžovatel napadá výroky o nákladech řízení, v jejichž přezkumu je Ústavní soud velmi zdrženlivý. Rozhodování o nákladech řízení je doménou obecných soudů a Ústavní soud je přezkoumává jen tehdy, představují-li zároveň omezení či porušení ústavně chráněného práva stěžovatele. Obecné soudy srozumitelně a logicky uvedly důvody, na základě kterých o nákladech řízení rozhodly, a stěžovatel ani nenamítá skutečnosti opravňující Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušit; ve věci zcela chybí ústavní rozměr.

Ústavní soud neshledal, že by posuzovaná věc měla širší společenský dosah a že napadeným rozhodnutím došlo k porušení některého z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu