II.ÚS 2930/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Stanislavem Drábkem, advokátem, se sídlem Na Neklance 26, Praha 5, proti bodu II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 44 T 56/2016-1178 ze dne 28. června 2016 a opatření Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 44 T 56/2016-1183 ze dne 28. července 2016, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 8. 2016, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 a opatření Obvodního soudu pro Prahu 1 s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva zaručená čl. 32 odst. 4 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 44 T 56/2016 se podává, že stěžovatel je trestně stíhán jako obviněný ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen "tr. zákoník"), přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku a zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Trestní řízení se nyní nachází ve stádiu řízení před soudem, neboť pro uvedené trestné činy byla na stěžovatele podána dne 13. 5. 2016 Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 obžaloba.

3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 95/2015 ze dne 15. 12. 2015, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 44 To 7/2016 ze dne 14. 1. 2016 bylo rozhodnuto o vzetí stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád").

4. Usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 sp. zn. 1 ZT 380/2015 ze dne 13. 4. 2016 bylo k žádosti stěžovatele rozhodnuto, že podle § 73b odst. 2 tr. řádu a § 73a odst. 2 písm.

a) tr. řádu je přijetí nabídky peněžité záruky spolku Liberty People, zastoupeného předsedou Jiřím Rakem, která se určuje s přihlédnutím k osobě stěžovatele a jeho majetkovým poměrům, k povaze a závažnosti trestného činu, pro který je stěžovatel stíhán, a k závažnosti důvodů vazby ve výši 40 000 Kč, přípustné (výrok I.), podle § 73 odst. 1 písm.

b) tr. řádu se přijímá písemný slib stěžovatele, že povede řádný život, zejména že se nedopustí žádné trestné činnosti, že se na vyzvání dostaví k orgánům činným v trestním řízení, že orgánům činným v trestním řízení neprodleně nahlásí změnu adresy, na které se bude zdržovat, že bude i nadále spolupracovat se společností Liberty People, že bude dodržovat veškerá omezení a povinnosti, které mu budou uloženy, a že nebude bránit lékařům, pokud budou nutné nějaké lékařské zákroky či vyšetření jeho nezletilých dětí (výrok II.), podle § 73 odst. 1 písm.

c) tr. řádu se nad stěžovatelem stanoví dohled probačního úředníka (výrok III.), podle § 73 odst. 1 písm.

d) tr. řádu se stěžovateli ukládá podle § 88m odst. 2 tr. řádu a podle § 88d odst. 1 tr. řádu předběžné opatření podle § 88c písm.

a) tr. řádu, tedy zákaz styku s poškozenou (matkou nezletilých dětí stěžovatele), nezletilými dětmi a prarodiči a veškerým personálem školních a předškolních zařízení, která navštěvují a budou navštěvovat děti stěžovatele, spočívající v zákazu jakéhokoli jejich kontaktování či vyhledávání, a to jak osobně, tak telefonicky, písemně nebo prostřednictvím sítě elektronických komunikací či jiných obdobných prostředků, s tím, že pro nezbytné kontakty s nimi kvůli osobním nebo rodinným záležitostem musí stěžovatel využít jako prostředníka společnost Pro Dialog, z. s. (výrok IV.), a podle § 73 odst. 1 písm.

a) tr. ř. se přijímá nabídka převzetí záruky společnosti Liberty People, zastoupeného předsedou Jiřím Rakem, za další chování stěžovatele a za to, že se stěžovatel na vyzvání dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, a že vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu (výrok V.). Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 20. 4. 2016 vzala státní zástupkyně podle § 144 odst. 4 tr. řádu na vědomí zpětvzetí stížnosti stěžovatele proti uvedenému usnesení. Následným usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 č. j. 1 ZT 380/2015 ze dne 21. 4. 2016 byl stěžovatel podle § 73b odst. 2 tr. řádu propuštěn z vazby na svobodu.

5. Dne 13. 6. 2016 požádal stěžovatel prostřednictvím spolku Liberty People o změnu v usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 13. 4. 2016 sp. zn. 1 ZT 380/2015 tak, aby byl pro nezbytné kontakty s dětmi využit jako prostředník namísto spol. Pro Dialog společnost Liberty People, případně jiný subjekt, s tím, že Pro Dialog není schopen zajistit jeho setkání s dětmi.

6. Obvodní soud pro Prahu 1 napadeným usnesením žádost stěžovatele podle § 88n odst. 2 per analogiam tr. řádu jako nedůvodnou zamítl. Pojem "nezbytný kontakt" s nezletilými dětmi stěžovatele pak vymezil tak, že se jedná o osobní kontakt stěžovatele s jeho nezletilými dětmi v intervalech 1x za šest týdnů po dobu 60 minut, prostřednictvím společnosti Pro Dialog, o. s., v jeho sídle, za účasti pracovníka Probační a mediační služby, v termínu, který po dohodě s matkou nezletilých a Probační a mediační služby určí spol. Pro Dialog, bez přítomnosti dalších osob (včetně pracovníků společnosti Liberty People v čele s jeho předsedou Jiřím Rakem), počínaje dnem 1. 8. 2016.

7. Napadeným opatřením pak Obvodní soud pro Prahu 1 podle § 88d odst. 2 tr. řádu za použití § 27b odst. 2 věta třetí tr. řádu a s přihlédnutím k § 4 odst. 7 zákona č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě, pověřil úředníka Probační a mediační služby k zajištění účasti na setkání osobního kontaktu stěžovatele s jeho nezletilými dětmi.

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že předběžným opatřením Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 33 Nc 10/2013-1173 ze dne 5. 2. 2015, kterým byl upraven styk s dětmi tak, že po dobu platnosti zákazu vstupu stěžovatele do matčina bydliště, vysloveném v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 6. 2013 sp. zn. 43 Nt 9501/2014, jsou rodiče povinni předávat si nezletilé děti ke styku s otcem za asistence odborného zařízení - spol. Pro Dialog, z. s. Uvádí, že v mezidobí byl odsouzen rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 78/2016 ze dne 24. března 2016 podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 3 roků a současně bylo stanoveno přiměřené omezení zdržet se neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů poškozené - matky nezletilých dětí. Dle stěžovatele však napadená rozhodnutí tato pravomocná rozhodnutí nijak nereflektují. Má za to, že postupem soudu došlo k situaci, kdy je zbaven možnosti vídat své syny a vychovávat je, a to aniž by pro to byl jakýkoliv důvod, když v průběhu řízení nebylo osvědčeno, že by se vůči dětem dopustil špatného skutku. Poukazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 618/05

ze dne 7. 11. 2006 (N 204/43 SbNU 279), který stanoví podmínky pro vydání předběžného opatření ve věci péče o nezl. děti, jehož závěry je třeba zohlednit i v jeho případě, a na nález

sp. zn. II. ÚS 554/04

ze dne 11. 5. 2005 (N 106/37 SbNU 397), v němž Ústavní soud stanovil, že úkolem soudu je upravit styk rodičů s dětmi a nikoliv jej omezit či vyloučit. Určení jedné hodiny po šesti týdnech proto považuje za výsměch čemukoli, co lze nazvat výchovným působením. Dle něj je namístě upravit styk s dětmi výrazně šířeji, neboť je schopen se o děti řádně postarat a navíc má nadstandardní byt, který je výrazně lepší a vhodnější pro pobyt dětí. Je proto namístě navrátit situaci do stavu, v jakém byla před jeho vzetím do vazby. Poukazuje na to, že soudy výlučnou péčí o děti zatížily matku a znemožnily jí vlastní život. Matka je tak odkázána na svoji matku - babičku dětí a nemůže využít stěžovatele, který je ochoten a připraven v zájmu svých dětí řešit časové problémy matky.

9. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně v soudním spisu.

10. Jak Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy České republiky). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na druhé straně je však oprávněn posoudit, zda bylo napadené řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyly porušeny ústavně zaručené svobody nebo základní práva stěžovatele.

11. V prvé řadě je třeba uvést, že stěžovatel petitem ústavní stížnosti napadá usnesení, jímž nebylo vyhověno jeho žádosti o změnu v předběžném opatření, vydaném v jeho trestní věci jako opatření nahrazujícího vazbu dle ustanovení § 73 odst. 1 písm. d) tr. řádu. Obsahem ústavní stížnosti však brojí především proti samotnému usnesení, resp. jeho výroku, jímž mu bylo v souvislostí s propuštěním z vazby na svobodu mimo jiné ve smyslu ustanovení § 73 odst. 1 písm. d) tr. řádu, podle § 88m odst. 2 a § 88d odst. 1 tr. řádu předběžné opatření uloženo, a to formou zákazu styku s poškozenou (matkou nezletilých dětí), nezletilými dětmi a dalšími osobami v usnesení vyjmenovanými s tím, že pro nezbytné kontakty s nimi musí stěžovatel využít jako prostředníka společnost Pro Dialog, z. s. Pokud s předběžným opatřením nesouhlasil, měl právo podat proti usnesení o jeho nařízení stížnost (viz § 88m odst. 7 tr. řádu). Tu však, ač řádně poučen, nepodal, resp. podanou stížnost vzal zpět. Stížnostní soud tak nedostal příležitost, aby nařízení předběžného opatření přezkoumal a usnesení nabylo právní moci. Ústavní soud proto v souladu se zásadou subsidiarity není oprávněn zabývat se důvody, které státní zastupitelství k vydání předběžného opatření v uvedeném znění vedly. Pro stěžovatele bylo v té době zřejmě podstatné, že byl na jeho základě propuštěn z vazby na svobodu, proto je akceptoval. Z hlediska ústavního je pak relevantní, že byl patřičně poučen o následcích neplnění povinnosti uložené mu v souvislosti s nahrazením vazby uvedeným institutem, zejména o riziku opětovného vzetí do vazby (viz ustanovení § 73 odst. 7 tr. ř.).

12. Pokud stěžovatel po podání obžaloby požádal soud o změnu usnesení, tak, aby byla pro nezbytné kontakty s nezletilými dětmi využita jako prostředník namísto spol. Pro Dialog společnost Liberty People, obvodní soud se jeho návrhem patřičně zabýval, neshledal ho však důvodným, přičemž pojem "nezbytný kontakt" s nezletilými dětmi v napadeném usnesení specifikoval v souladu se stanoviskem státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a spol. Pro Dialog, za jehož účasti již proběhlo asistované setkání stěžovatele s dětmi, a při němž však stěžovatel nedodržel dohodnuté podmínky kontaktu. Stěžovatel si totiž nezbytný kontakt s dětmi vykládal tak, že je oprávněn se s nimi stýkat v rozsahu, jak byl styk upraven civilním soudem před tím, než byl vzat do vazby, což ostatně činí i v ústavní stížnosti. To však s ohledem na účel vydaného předběžného opatření jako institutu nahrazujícího vazbu z důvodu § 67 písm. c) tr. řádu, kdy by třeba z důvodu zamezení opakovaní trestné činnosti, pro niž je stěžovatel stíhán a nyní postaven před soud, prozatímně upravil vztahy s obětí trestného činu a osobami jí blízkými (v daném případě především s matkou nezletilých dětí, s dětmi a prarodiči ze strany matky), není z podstaty věci možné. Stěžovatelův odkaz na nálezy Ústavního soudu vydané v souvislosti s civilním řízením, je proto nepřípadný.

13. Toliko nad uvedený rámec Ústavní soud odkazuje na ustanovení § 88n odst. 1 tr. řádu, podle něhož předběžné opatření trvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však do právní moci rozsudku nebo jiného rozhodnutí, jímž řízení končí. Předběžné opatření v trestním řízení má tedy podobný účel jako předběžná opatření v občanském soudním řízení, kdy je třeba prozatímně upravit poměry nebo vztahy obviněného s obětí a osobami jí blízkými (srov. zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů), aby bylo zabráněno obviněnému v pokračování v trestné činnosti nebo aby byla odstraněna její příčina nebo podmínka.

14. Obvodní soud pro Prahu 1 tedy nepochybil, pokud s přihlédnutím k účelu institutu předběžného opatření nahrazujícího vazbu posoudil žádost stěžovatele jako nedůvodnou, a pokud shledal, že spol. Pro Dialog je i nadále schopen a ochoten zajišťovat setkávání stěžovatele s nezletilými dětmi za dodržování pravidel stanovených soudem a za účasti odborného pracovníka probační a mediační služby. Protože tak učinil na základě konkrétních řádně zhodnocených důkazů, Ústavní soud není oprávněn, aby jeho odůvodněné závěry jakkoliv přehodnocoval.

15. V případě stěžovatele byly dány důvody vazby ve smyslu § 67 písm. c) tr. řádu, přičemž vazba byla nahrazena mj. předběžným opatřením spočívajícím v zákazu styku stěžovatele s nezletilými dětmi stěžovatele a dalšími osobami. Byl upraven pouze nezbytný kontakt stěžovatele s dětmi, přičemž napadeným opatřením byl pověřen úředník Probační a mediační služby k zajištění účasti na tomto setkání. V takovém pověření, které koresponduje s ustanovením § 88d odst. 2 tr. řádu Ústavní soud neshledává nic neústavního, žádný takový exces ostatně netvrdí ani stěžovatel.

16. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena tvrzená ústavní práva. Postupoval proto podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu