III.ÚS 3239/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), o ústavní stížnosti stěžovatele Z. L., zastoupeného JUDr. Tomášem Kapounem, advokátem, sídlem Kopečná 20, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2016 č. j. 5 To 361/2016-93, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně jako vedlejšího účastníka, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.Vymezení věci

1. Ústavní stížností stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 17. 8. 2016 č. j. 5 To 361/2016-93, kterým byla jako opožděná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 6. 6. 2016 č. j. 5 T 135/2015-80, jímž bylo dle 83 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), rozhodnuto, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců uložený mu trestním příkazem městského soudu ze dne 29. 5. 2015 sp. zn. 5 T 135/2015, že podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice s dozorem, a že dle § 91 odst. 1 trestního zákoníku vykoná zbytek trestu zákazu činnosti, který mu byl u1ožen trestním příkazem městského soudu ze dne 29. 5. 2015 sp. zn. 5 T 135/2015, a od jehož výkonu bylo podmíněně upuštěno usnesením městského soudu ze dne 14. 10. 2015 sp. zn. 5 T 135/2015.

II. Vznesená argumentace stěžovatele

2. Stěžovatel nesouhlasí s právním názorem krajského soudu, že poslední den k podání stížnosti byl 9. 6. 2016, neboť třídenní zákonná lhůta k jejímu podání začala běžet již následující den po oznámení usnesení městského soudu jeho vyhlášením u veřejného zasedání. Je přesvědčen, že krajský soud ve věci vadně aplikuje § 137 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), neboť měl správně vyjít z pravidla, že usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, vždy v opise doručí, a teprve od tohoto doručení má běžet lhůta k podání stížnosti. Tomu odpovídá i judikatura Ústavního soudu, když stěžovatel odkazuje na nález ze dne 29. 10. 2015

sp. zn. III. ÚS 3265/14

.

3. Z uvedených důvodů je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud nezjistil, že by ústavní stížnost nesplňovala procesní předpoklady předepsané k jejímu projednání, včetně požadavků na právní zastoupení dle § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a na vyčerpání veškerých zákonných procesních prostředků k ochraně stěžovatelova práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Dle § 137 trestního řádu platí: "(1) Usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. (...)

(4) Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí."

7. V projednávané věci došlo, jak sám stěžovatel připouští, k oznámení prvostupňového rozhodnutí jeho vyhlášením na veřejném zasedání; stěžovatel přitom ani nerozporuje, že toto vyhlášení proběhlo řádným způsobem. Požadavkům trestněprocesní úpravy tak bylo učiněno zadost, neboť pokud došlo k řádnému vyhlášení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, není doručení opisu usnesení vyžadováno.

8. Na věci ničeho nemění ani stěžovatelem zmiňovaná judikatura Ústavního soudu. V případě nálezu

sp. zn. III. ÚS 3265/14

[a obdobně srov. i například nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

(N 52/36 SbNU 555),

III. ÚS 457/05

(N 4/40 SbNU 39),

III. ÚS 389/09

(N 40/56 SbNU 461) či

II. ÚS 225/13

(N 60/69 SbNU 159)] totiž soudy pominuly pravidlo v § 137 odst. 4 trestního řádu a vycházely z proběhlého vyhlášení usnesení, ačkoliv šlo o rozhodnutí o opravném prostředku, které je třeba vždy v opise doručit.

9. V nálezu ze dne 5. 1. 2006

sp. zn. III. ÚS 457/05

se tak kupříkladu uvádí, že "ustanovení § 137 odst. 1 věta druhá tr. ř. určuje dvě disjunktní formy oznamování usnesení - buď vyhlášením usnesení v přítomnosti dotčené osoby, anebo doručením opisu usnesení. Pokud stěžovateli bylo nutno ve smyslu § 137 odst. 4 tr. ř. doručit opis usnesení (...), pak jeho přítomnost při vyhlášení citovaného usnesení nezaložila účinky oznámení". Obsah této judikatury nepodporuje opodstatněnost stěžovatelovy ústavní stížnosti, nýbrž spíše naopak z ní a contrario vyplývá, že Ústavní soud možnost oznamování usnesení formou vyhlášení (bez doručení opisu) v případech, kdy nejde o usnesení, jímž by bylo rozhodnuto o opravném prostředku, akceptuje.

10. Usnesením městského soudu ze dne 6. 6. 2016 č. j. 5 T 135/2015-80 bylo rozhodováno o tom, zda se podmíněně odsouzený ve zkušební době osvědčil, respektive do jakého typu věznice bude zařazen pro výkon trestu. Je to rozhodnutí prvostupňové, které vzhledem k této své povaze není usnesením o opravném prostředku podle § 137 odst. 4 trestního řádu, a proto nelze zmiňovanou judikaturu a požadavky v ní konstatované ve věci uplatňovat (srov. i odmítavá usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 463/10

,

II. ÚS 3442/10

,

I. ÚS 413/12

,

II. ÚS 3003/14

či

III. ÚS 1271/16

, dostupná na http://www.usoud.cz).

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2016

Josef Fiala v.r.

předseda senátu