IV.ÚS 1896/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Mgr. Ing. Ludvíka Veleckého, zastoupeného Mgr. Terezou Daňkovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 1705/18, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 8. 2. 2016, č. j. 54 Co 20/2016-147, a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 9. 2015, č. j. 2 Nc 6132/2009-132, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Jihlavě zamítl usnesením ze dne 30. 9. 2015, č. j. 2 Nc 6132/2009-132, návrh stěžovatele na zastavení exekuce srážkami ze mzdy. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že je předčasné činit závěr, zda vedená exekuce je bezvýsledná, protože je nejdříve potřeba podle § 290 odst. 1 o. s. ř. po dobu dvanácti po sobě jdoucích měsíců sledovat výši příjmu stěžovatele a až následně exekuci případně zastavit.

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodnutí usnesením ze dne 8. 2. 2016, č. j. 54 Co 20/2016-147, potvrdil a ztotožnil se i s odůvodněním soudu okresního.

Stížnost ze dne 13. 6. 2016, jíž se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí, jimiž byl zamítnut návrh na zastavení exekuce srážkami ze mzdy, Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je tak pro předčasnost nepřípustná.

Citovaná ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000,

sp. zn. III. ÚS 117/2000

(N 111/19 SbNU 79), dostupný na http://nalus.usoud.cz].

Stěžovatel měl v tomto případě primárně hájit svá práva novým podáním návrhu na zastavení exekuce srážkami ze mzdy poté, co by po dobu 1 roku nebyly úspěšně provedeny ve smyslu § 290 odst. 1 o. s. ř. Stěžovatel tak mohl v řízení před obecnými soudy dosáhnout výsledku, kterého se marně domáhá v řízení před Ústavním soudem.

Ústavní stížnost je proto zjevně předčasná a Ústavní soud ji vyhodnotil jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2016

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj