Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet statutory requirements and lack of legal representation.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by T. R. against a regional court decision regarding procedural delays. The applicant failed to meet statutory requirements, specifically lacking a lawyer and submitting incomplete documents, despite repeated warnings in previous cases. The court deemed further warnings ineffective and formalistic, noting the applicant's insolvency meant the complaint could not be substantively examined even if cured.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 1 lit. a): The Constitutional Court may dismiss a complaint without a hearing if the applicant repeatedly fails to meet formal requirements, provided prior warnings were sufficient to convey the necessity of legal representation and proper formatting.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. března 2016 č. j. KSPH 64 INS 4303/2016-A-8, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 5. 9. 2016 byla Ústavnímu soudu v elektronické podobě doručena stěžovatelova stížnost proti "nezákonnému zásahu ve věci pod sp. zn.: KSPH 64 INS 4303/2016-A-8, a tím způsobeným neopodstatněným průtahům v řízení". Kromě jiného v ní stěžovatel požádal o poskytnutí lhůty 60 dnů pro získání právního zastoupení.
2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Tak tomu v projednávané věci není, když návrh trpí zjevnými vadami. Stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a k návrhu nejsou přiloženy požadované přílohy. Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad ve stanovené lhůtě.
3. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, jako je tomu v projednávané věci. Na tyto nedostatky byl stěžovatel opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Stěžovatel však volí postup, kterým opakovaně nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti to jsou.
4. Není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Z veřejně přístupných zdrojů Ústavní soud zjistil, že stěžovatelem napadené usnesení Krajského soudu v Praze bylo vydáno v insolvenční věci Jitky Rychtecké, která jím byla vyzvána, aby se mj. vyjádřila k insolvenčnímu návrhu Komerční banky, a. s. Z toho je zřejmé, že i kdyby Ústavní soud vyhověl stěžovatelově žádosti o poskytnutí lhůty k zajištění právního zastoupení, nemohla by být stěžovatelova ústavní stížnost ani po případném odstranění vad způsobilá k věcnému projednání.
6. Stejně jako ve věci vedené pod
sp. zn. III. ÚS 3409/15
,
I. ÚS 233/16
,
III. ÚS 239/16
či
III. ÚS 1332/16
se Ústavní soud proto uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2016
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu