Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 3029/16 ECLI:CZ:US:2016:4.US.3029.16.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses late constitutional complaint as procedurally inadmissible due to missed two-month filing deadline.

Geschäftsnummer IV.ÚS 3029/16
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint, ruling it was filed too late to be admissible. Although the applicant argued for a new deadline following the Minister of Justice's refusal to file a statutory complaint, the Court found no legal basis for extending the two-month limit. Consequently, the Court dismissed the request as clearly time-barred, noting the original decision was delivered over five years prior.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 266 odst. 1 trestního řádu: The two-month deadline for filing a constitutional complaint runs from the service of the final procedural remedy and cannot be extended by the Minister of Justice's refusal to file a statutory complaint.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint statutory complaint procedural deadline time-barred Constitutional Court criminal procedure filing period

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 266 odst. 1 trestního řádu
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu Ing. Miloše Černého, zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou se sídlem v Brně, Chládkova 3, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2011, č. j. 11 T 204/2010-296, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil s podáním označeným jako ústavní stížnost, v němž obsáhle, avšak ne příliš jasně, popsal okolnosti případu a konstatoval zásah do svých základních práv.

Z předestřených podkladů, jakož i ze spisu

sp. zn. II. ÚS 1624/11

, Ústavní soud zjistil, že navrhovatel proti napadenému rozhodnutí podal opravný prostředek; jelikož byl v daném řízení poškozeným, nebyl k podání stížnosti oprávněn, o čemž byl vyrozuměn usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2011, sp. zn. 7 To 111/2011. Následně byl navrhovatel obžalován pro zločin křivého obvinění podle § 345 odstavců 2 a 3 písmeno c) trestního zákoníku; rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. července 2012, sp. zn. 12 T 4/2012, byl shledán vinným a odsouzen. Odvolání navrhovatele Krajský soud v Brně zamítl usnesením ze dne 20. listopadu 2012, sp. zn. 8 To 439/2012. K dovolání Nejvyšší soud usnesením zrušil rozsudek Městského soudu v Brně i usnesení Krajského soudu v Brně a soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. V naposledy zmíněném rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že postup Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 11 T 204/2010, byl v hrubém rozporu se zákonem, soudní judikaturou i odbornou literaturou, přičemž byl tolerován benevolentním přístupem státní zástupkyně.

V důsledku uvedených skutečností chtěl navrhovatel věc řešit cestou stížnosti pro porušení zákona. Jeho podnět však byl opakovaně odmítnut a sdělení o odložení podnětu bylo navrhovateli doručeno dne 12. července 2016. Zjevně od doručení sdělení Ministerstva spravedlnosti navrhovatel odvodil lhůtu k podání ústavní stížnosti. Jak je přitom z lustra Ústavního soudu patrné, ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2011 odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 27. července 2011,

sp. zn. II. ÚS 1624/11

. Z tohoto spisu je pak zřejmé, že navrhovateli bylo napadené usnesení Městského soudu v Brně doručeno v únoru 2011.

Podle ustanovení § 72 odstavce 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ustanovení § 266 odstavce 1 trestního řádu může proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Tento mimořádný prostředek přísluší toliko ministru spravedlnosti a není procesním nástrojem, o kterém se zmiňuje § 72 odstavec 3 zákona o Ústavním soudu.

V projednávaném případě se navrhovatel obrátil s podnětem na ministra spravedlnosti a dožadoval se využití jeho pravomoci podat stížnost pro porušení zákona, což však ministr neakceptoval. Od doručení informace o tomto postupu ministra spravedlnosti nelze odvodit lhůtu k podání ústavní stížnosti. Je proto nutno vycházet z faktu, že napadené usnesení Městského soudu v Brně bylo stěžovateli doručeno počátkem února 2011, tedy více než pět let před podáním návrhu k Ústavnímu soudu.

Podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmene b) zákona o Ústavním soudu proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně opožděný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2016

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj