Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 826/14 ECLI:CZ:US:2015:4.US.826.14.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for inadmissibility due to lack of exhaustion of ordinary remedies.

Geschäftsnummer IV.ÚS 826/14
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by petitioner Petr Cibulka against a Supreme Court decision refusing a judge's recusal. Cibulka argued that a judge concealed document manipulation, but the Court held that the complaint failed to meet procedural requirements under the Constitutional Court Act. The Court determined that the contested decision was merely a procedural ruling within an ongoing case, not a final judgment, and thus required exhaustion of ordinary appellate remedies before constitutional review could proceed.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are subsidiary and must target final merits decisions; procedural rulings in ongoing cases are inadmissible unless they directly and sensibly infringe fundamental rights and cannot be effectively addressed in subsequent proceedings.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies subsidiarity of constitutional complaint procedural ruling inadmissibility fundamental rights protection concurrent jurisdiction recusal objection final judgment requirement

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 62 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 83 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
2014, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
II. ÚS 2815/09
Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint regarding judge recusal before final judgment.
I. ÚS 2222/09
Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint for exhaustion of ordinary appeal remedies against judge recusal.
II. ÚS 839/09
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P.
IV. ÚS 237/09
Constitutional complaint dismissed as premature due to failure to exhaust ordinary appeal remedies regarding judge recusal.
I. ÚS 2617/08
Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint regarding judge recusal before ordinary courts decide.
IV. ÚS 1643/08
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature due to exhaustion of ordinary remedies.
II. ÚS 520/07
Constitutional Court dismissed constitutional complaint for premature filing before exhausting ordinary appeal remedies.
II. ÚS 515/07
Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint regarding judge recusal before final judgment.
II. ÚS 57/07
Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint against a judge's recusal ruling pending ordinary appeal.
II. ÚS 558/07
Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint regarding judge recusal before final judgment. Procedural exhaustion of remedies required for constitutional review.
II. ÚS 565/06
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for inadmissibility due to lack of legal remedy and improper scope.
II. ÚS 644/12
Constitutional Court dismisses judge's recusal request due to conflict of interest with a party's partners.
II. ÚS 2663/12
Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint regarding judge impartiality not exhausted via appeal.
III. ÚS 2913/13
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of ordinary remedies.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Petra Cibulky, zastoupeného Mgr. Martinem Škrabalem, advokátem se sídlem Jánský vršek 13, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2013 č. j. Nco 130/2013-549 a návrhu na náhradu nákladů řízení a právního zastoupení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatel se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 3. 2014, na výzvu Ústavního soudu doplněným dne 9. 5. 2014 a dále doplněným podáním dne 21. 7. 2014, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 2013 č. j. Nco 130/2013-549 o návrhu na vyloučení soudce ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Co 503/2009 rozhodl, že soudce Městského soudu v Praze JUDr. Pavel Slavíček není vyloučen z projednávání a rozhodování této právní věci. Vrchní soud zdůraznil, že podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti; je však vyloučeno, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti byly okolnosti, jež spočívají buď v jeho postupu v řízení v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 14 odst. 4 o. s. ř.).

Stěžovatel podjatost soudce spatřuje v tom, že soudce zatajil manipulaci se spisem, když listiny ze dne 16. 9. 2010 a 18. 6. 2010 (adresované Městskému soudu v Praze) byly na základě mylného úsudku soudní kanceláře zařazeny do sběrného spisu. Chybějící část spisu byla ostatně Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dodatečně zaslána. Podrobnosti týkající se uvedených listin byly uvedeny v odpovědi soudu stěžovateli ze dne 19. 10. 2011. Vrchní soud proto uzavřel, že stěžovatelovy výtky se týkají postupu řízení; procesní postup, jakož i věcná správnost rozhodnutí však mohou být přezkoumávány jen v rámci odvolacího řízení z podnětu opravných prostředků a nikoli na základě námitky podjatosti.

Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Pojmovým znakem ústavní stížnosti se jeví její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval za účelem ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají v dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit.

Je proto třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány. Z tohoto pravidla činí Ústavní soud výjimky, které spočívají v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod a dále je třeba, aby se námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím, včetně ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím) efektivně uplatněna.

V projednávané věci je nutno zdůraznit, že vydáním napadeného usnesení o nevyloučení soudců řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici prostředky podle občanského soudního řádu v rámci řízení o vlastním předmětu sporu. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se stěžovatel nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti nebyl napraven, se může obrátit na Ústavní soud (obdobně

sp. zn. II. ÚS 2815/09

,

I. ÚS 2222/09

,

II. ÚS 839/09

,

IV. ÚS 237/09

,

I. ÚS 2617/08

,

IV. ÚS 1643/08

,

II. ÚS 520/07

,

II. ÚS 515/07

,

II. ÚS 57/07

,

II. ÚS 558/07

,

II. ÚS 565/06

,

II. ÚS 644/12

,

II. ÚS 2663/12

III. ÚS 2913/13).

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníka podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh nepřípustný. Vzhledem k tomu, že návrh byl odmítnut, Ústavní soud nemohl vyhovět návrhu na náhradu nákladů řízení a právního zastoupení (§ 62 a § 83 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2015

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj