Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and repeated prior warnings.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Administrative Court decision. The applicant had submitted hundreds of similar complaints since 2007 and was repeatedly instructed to be represented by a lawyer under the Constitutional Court Act. The court ruled that since the applicant had been warned in identical previous cases, issuing a new warning would be ineffective and formalistic, yet the complaint still lacked the mandatory formal requirement of lawyer representation.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 30, § 31, § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if it lacks mandatory formal requirements, such as lawyer representation, and the applicant has been repeatedly warned in identical prior proceedings, rendering further warnings ineffective.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2014 sp. zn. 8 As 77/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 8. 2014 napadl stěžovatel v záhlaví uvedené rozhodnutí.
2. Stěžovatel byl již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost. Přesto i nyní podaný návrh postrádá základní formální náležitosti ústavní stížnosti, zejména pak není naplněn požadavek povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle ustanovení § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Z evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal od roku 2007 několik stovek návrhů (ústavních stížností) a v rámci řízení o nich byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (např. řízení pod
sp. zn. I. ÚS 467/09
,
II. ÚS 1778/10
aj.). Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady). Ústavní soud je však toho názoru (který již vyjádřil ve věcech navrhovatele vícekrát), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
4. Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
5. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. září 2014
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj