Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1293/13 ECLI:CZ:US:2014:4.US.1293.13.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding low court-fee award as manifestly unfounded.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1293/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Václav Strouhal against a district court's decision awarding him only half of his claimed legal fees. The applicant argued that the court failed to properly evaluate his detailed evidence and calculation of costs, yet the court held that fee awards rarely constitute a violation of fundamental rights. Consequently, the court ruled that mere incorrectness in a minor fee amount does not meet the high threshold required for constitutional review.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law on the Constitutional Court; Charter of Fundamental Rights and Freedoms: Decisions on litigation costs generally do not reach the intensity required to violate fundamental rights, and the Constitutional Court reviews such errors only exceptionally.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal litigation costs award fundamental rights violation manifestly unfounded bagatelní částka

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Article 2(3) of the Constitution of the Czech Republic
Article 2(2), Article 11, and Article 36(1) and (2) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
IV. ÚS 10/98
Constitutional court dismissed constitutional complaint regarding court costs allocation as not a fundamental rights violation.
II. ÚS 130/98
Constitutional Court dismisses appeal for lack of detailed reasoning on litigation costs as standard legal issue.
I. ÚS 30/02
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs and alleged bias as unfounded.
III. ÚS 255/05
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court costs allocation under § 150 of Civil Procedure Code.
IV. ÚS 131/08
Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated by denial of litigation costs. The Court ruled the appeal was clearly unfounded. The Court found no constitutional violation. The Court distinguished this case from prior precedents regarding partial success. The Court emphasized the lower court's reasoning was sufficient. The Court upheld the lower court's decision on costs. The Court rejected the claim of unfair process. The Court noted the appellant had significant success. The Court concluded the appeal lacked merit. The Court affirmed the lower court's cost ruling.
IV. ÚS 695/01
Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated by small claims court rules. Stipulates that bagatelní cases do not require multi-level proceedings. Upholds district court's refusal to join related cases.
III. ÚS 405/04
Constitutional complaint dismissed in trivial case where lower court's reasoning was sufficient despite minor evidentiary gaps.
III. ÚS 602/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding medical chamber fee as trivial and non-justiciable.
III. ÚS 748/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded due to trivial compensation amount.
IV. ÚS 3247/07
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process and suspends enforcement due to poverty.
III. ÚS 137/08
Constitutional Court quashes lower court ruling for failing to address all claimed travel expenses in car accident compensation case.
I. ÚS 3143/08
Constitutional Court quashes civil judgment for bagatelní case due to lack of fair trial guarantees and insufficient reasoning.
III. ÚS 103/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding short deadline and contract penalty in small claim case.
III. ÚS 3659/10
Constitutional Court voids lower court rulings for violating fair process rights while rejecting the statute's invalidation.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaly Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Strouhala, zastoupeného Mgr. Martinem Prosserem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Myslíkova 174/23, směřující proti nákladovému výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 A 92/2012-64 ze dne 21. ledna 2013 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR (dále jen "Ústava") a čl. 2 odst. 2, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení v záhlaví citovaného nákladového rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") sp. zn. 10 A 92/2012 Ústavní soud zjistil, že krajský soud rozsudkem č. j. 10 A 92/2012-64 ze dne 21. ledna 2013 zrušil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje (dále jen "žalovaný správní orgán") č. j. ŘKŘ-753/2012 ze dne 18. července 2012 a vrátil věc žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení a uložil žalovanému správnímu orgánu zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku 8.760,- Kč. Kasační stížnost žalovaného správního orgánu Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 6 Ads 16/2013-60 ze dne 27. listopadu 2013 zamítl a uložil žalovanému správnímu orgánu zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 10.200,- Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v řízení před krajským soudem podal dne 21. listopadu 2012 vyjádření, ve kterém odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu s tím, že zároveň vyčíslil i náklady právního zastoupení celkem částkou 17.300,- Kč a doložil příslušné listinné důkazy. Napadeným nákladovým výrokem krajský soud přiznal stěžovateli pouze částku 8.760,- Kč, tedy o jednu polovinu méně, než požadoval a doložil. V odůvodnění rozsudku podle stěžovatele tento soud v rozporu s tím konstatuje, že náklady stěžovatele tvoří jen dva úkony, a to navíc aniž by je blíže specifikoval. Krajský soud přitom podle stěžovatele pouze odkázal na zákonné ustanovení, podle něhož rozhodoval o odměně, a nikoliv na ustanovení, dle kterého by tyto úkony bylo možné určit. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se podle stěžovatele krajský soud vůbec nevypořádal s návrhem a vyčíslením náhrady nákladů stěžovatele. K těmto svým námitkám přináší stěžovatel další argumentaci.

Ústavní soud přezkoumal napadené nákladové rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již v minulosti dovodil, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a není další instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných běžnými zákony a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody (viz např. nález

sp. zn. I. ÚS 68/93

). Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace jiných než ústavních předpisů při řešení konkrétních případů, je samostatnou záležitostí obecných soudů. Za předpokladu, že obecné soudy postupují v souladu s principy vyjádřenými v hlavě páté Listiny, nepřísluší Ústavnímu soudu ingerovat do jejich nezávislé rozhodovací činnosti a jejich rozhodnutí rušit.

K otázce náhrady nákladů řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (viz např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 10/98

,

II. ÚS 130/98

,

I. ÚS 30/02

,

III. ÚS 255/05

nebo

IV. ÚS 131/08

); povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti, povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Vzhledem ke zmíněné povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (kdy nelze dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy a svobodami účastníka řízení) musí shora zmíněné vady nákladového rozhodnutí dosáhnout značné intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu. Ústavní soud dal ve své judikatuře též opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně.

Z pohledu posouzení ústavní stížnosti stěžovatele je nutno dále uvést, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o nákladech řízení v tzv. bagatelní částce (jedná se o částku 8.540,- Kč, kterou měl krajský soud stěžovateli upřít), přičemž Ústavní soud dal opakovaně ve své rozhodovací praxi najevo (např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 695/01

,

III. ÚS 405/04

,

III. ÚS 602/05

,

III. ÚS 748/07

,

IV. ÚS 3247/07

), že v takových případech, s výjimkou zcela extrémních situací, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Co do oněch extrémních situací jedná se zejména o situace, kdy by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, nebo by se jejich závěry a odůvodnění příčily pravidlům logiky, byly výrazem přepjatého formalismu nebo by byly jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti (srov. nálezy

sp. zn. III. ÚS 137/08

,

I. ÚS 3143/08

, usnesení

sp. zn. III. ÚS 103/10

nebo nález

sp. zn. III. ÚS 3659/10

a contrario).

Žádný z předpokladů, který by mohl vést ke zrušení napadeného nákladového rozhodnutí v bagatelní výši, Ústavní soud v projednávané věci nezjistil.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Vzhledem k právě uvedenému závěru Ústavní soud stěžovatele nevyzýval k odstranění vady jeho podání, spočívající v tom, že v plné moci advokáta nebylo výslovně uvedeno, že je určena k zastupování před Ústavním soudem. Odstranění této vady by na rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti nemohlo ničeho změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2014

Vladimír Sládeček v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu