Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 3729/12 ECLI:CZ:US:2013:2.US.3729.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming denial of fair trial due to procedural rejection of appeal for retrial.

Geschäftsnummer II.ÚS 3729/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected Eleonora Křížová's constitutional complaint against lower courts' refusal to grant a retrial. The applicant argued that the courts denied her right to a fair trial by rejecting her appeal without appointing a lawyer or explaining the legal basis for dismissal. The court ruled that the lower courts correctly applied procedural laws and that the appeal did not address substantive evidence issues, thus finding no violation of constitutional rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law on the Constitutional Court; Act on Civil Procedure; The Constitutional Court rejects complaints where lower courts properly apply procedural rules to reject appeals for retrial that fail to meet statutory requirements or address substantive evidence evaluation.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint retrial appeal fair trial rights procedural defects civil procedure law evidence evaluation legal representation

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Act No. 99/1963 Coll. on Civil Procedure
Law No. 99/1963 Coll. on Civil Procedure, Section 42
Pokud soud prvního stupně vyzval stěžovatelku k odstranění vad žaloby, která zjevně nesplňovala náležitosti stanovené v § 42 odst.
Law No. 99/1963 Coll. on Civil Procedure, Section 232
Law No. 99/1963 Coll. on Civil Procedure, Section 43
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
Supreme Court Judgment No. 25 Cdo 679/2012-193

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Eleonory Křížové, zastoupené Mgr. Petrou Radzovou, advokátkou se sídlem Vodičkova 28, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2011 č.j. 21 Co 216/2011-160 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 12. 2010 č.j. 43 C 228/2006-146, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 9. 2012, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno její ústavní právo garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka je přesvědčena, že soudy obou stupňů posoudily věc v rozporu se zákonem, čímž jí odepřely možnost řádného projednání její žaloby. Má za to, že na výzvu soudu k doplnění žaloby reagovala podáním, v němž uvedla důvody požadované obnovy řízení. Pokud soud nepovažoval její podání za řádné, měl jí k ochraně jejich zájmů ustanovit zástupce nebo ji měl poučit o možnosti podat žádost podle § 30 odst. 1 o. s. ř.

Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 byla z důvodu neodstranění vad podání odmítnuta žaloba stěžovatelky na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 228/2006. Současně bylo rozhodnuto o vrácení zaplaceného soudního poplatku a o nákladech řízení. Dalším napadeným usnesením Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů shodně dovodily, že stěžovatelka ani přes výzvu soudu neodstranila vytknuté nedostatky žaloby, zejména neuvedla důvod obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobou na obnovu řízení nelze napadnout hodnocení navržených a provedených důkazů soudem v původním řízení. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 5. 2012 č. j. 25 Cdo 679/2012-193 odmítl jako nepřípustné, neboť neshledal, že by stěžovatelka zformulovala jakoukoli právní otázku, na které by bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu založeno a která by je činila zásadně významným.

Po zvážení stížnostních námitek i obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Stěžovatelka se dovolává porušení článku 36 Listiny, který zaručuje právo každého domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu, což dokládá tvrzením, že obecné soudy nezákonně odmítly její žalobu na obnovu řízení.

Ústavní soud tedy v prvé řadě přezkoumal, zda obecné soudy vyložily a aplikovaly podústavní právo ústavně konformně. Žádný výkladový exces, nepředvídatelnost vydaných rozhodnutí, případně absenci jejich logického a srozumitelného odůvodnění, což jediné by při ústavněprávním přezkumu mohlo hrát roli, však nezjistil. Pokud soud prvního stupně vyzval stěžovatelku k odstranění vad žaloby, která zjevně nesplňovala náležitosti stanovené v § 42 odst. 4 a § 232 odst. 1 o. s. ř., přičemž ji srozumitelně a podrobně poučil, jak má být žaloba doplněna a jaké následky jsou spojeny s neodstraněním vytčených vad, a stěžovatelka i v doplněném podání opakovala skutečnosti, které byly již předmětem původního řízení a dokazování, nelze dospět k závěru, že by soud pochybil, když její žalobu, z níž nebylo zřejmé, z jakého konkrétního důvodu se obnovy řízení domáhá, odmítl. Nic nelze vytknout ani postupu odvolacího soudu, který se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil a vypořádal se s odvolacími námitkami stěžovatelky, která i v odvolacím řízení setrvala na svém přesvědčení, že označila relevantní důvody pro povolení obnovy řízení. Odvolací soud však v souladu s účelem institutu obnovy řízení připomněl, že žalobou na obnovu řízení nelze napadnout samotné hodnocení důkazů provedených soudem v původním řízení. I Nejvyšší soud v rozhodnutí o dovolání (které však stěžovatelka ústavní stížností nenapadá) konstatoval, že stěžovatelka sice požaduje prověření věcné správnosti usnesení vydaných v řízení o návrhu na obnovu řízení, činí tak však prostřednictvím námitek směřujících proti rozhodnutím vydaným v původním řízení, aniž by z hlediska právního posouzení důvodů pro odmítnutí žaloby, jejíž vady přes postup soudu podle § 43 o. s. ř. neodstranila, formulovala právní otázku, na které by bylo napadené rozhodnutí založeno a která by je činila zásadně významným.

Pokud stěžovatelka až v ústavní stížnosti poukazuje na to, že jí měl být ustanoven advokát, z obsahu připojených listin nevyplývá, že by o ustanovení zástupce požádala; nic takového ostatně ani netvrdí. Sám nalézací soud k takovému opatření zjevně důvod neshledal.

Ústavní soud tak dospěl k závěru, že obecné soudy interpretovaly příslušné normy ústavně přijatelným způsobem a svá rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. Sama skutečnost, že svůj závěr opřely o právní názor, s nímž stěžovatelka nesouhlasí, nezakládá porušení jejího práva na soudní ochranu a spravedlivý proces.

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Z důvodu odmítnutí ústavní stížnosti nejsou splněny ani podmínky pro přiznání náhrady nákladů zastoupení dle § 83 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu