Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 4772/12 ECLI:CZ:US:2013:2.US.4772.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unfair trial in a small claims civil case.

Geschäftsnummer II.ÚS 4772/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by David Sybery and an insurance company against a district court judgment ordering payment of small sums. The plaintiffs argued that the court violated their right to a fair trial by proceeding without them after their lawyer excused himself, allegedly ignoring evidence on a CD. The court ruled that the complaint was unfounded because the Constitutional Court only reviews constitutional violations, not factual errors in minor cases, and such small amounts do not constitute a threat to fundamental rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses constitutional complaints in minor civil cases where the alleged violation does not involve a significant infringement of fundamental rights or constitutional principles.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal small claims procedure fair trial rights Constitutional Court jurisdiction bagatelní věci procedural fairness fundamental rights threshold

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k názoru, že ústavní stížnost splňuje podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
čl. 83 Ústavy
čl. 36 odst. 1 Listiny
ř.) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního.
čl. 10 Ústavy
Ústavní soud dodává, že tato procesní úprava nevzbuzuje z hlediska ústavnosti pochybnosti, neboť z žádného ustanovení Ústavy, Listiny ani z mezinárodních smluv ve smyslu čl. 10 Ústavy, neplyne povinnost vícestupňového řízení (s výjimkou věcí trestních).
§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké (soudkyně zpravodajka) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Davida Sybery a České pojišťovny, a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha, obou právně zastoupených Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Výstaviště 1, Brno, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2012 sp. zn. 113 EC 286/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podaným návrhem, který i v ostatním splňuje náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadli stěžovatelé v záhlaví uvedené rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, právní pomoc a byla porušena rovnost účastníků řízení.

Napadeným rozsudkem bylo výrokem I. uloženo stěžovateli zaplatit žalobci částku 2.648,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% p.a. z částky 2.648,- Kč ode dne 25.10.2011 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, a výrokem II. uloženo nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12.857,- Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

S rozhodnutím soudu stěžovatelé nesouhlasí. Okresní soud prý zcela opomenul navržený důkaz záznamu telefonického hovoru předloženého na CD nosiči při jednání dne 25. 7. 2012. Dle mínění stěžovatelů se jedná o závažnou vadu řízení, která je způsobilá založit jeho nepřezkoumatelnost a též jeho protiústavnost. Jak je zřejmé ze spisu okresního soudu, právní zástupce stěžovatelů se z jednání omluvil z důvodu nehody. V nepřítomnosti obou stěžovatelů soud věc projednal a provedl důkaz, k němuž se stěžovatelé objektivně neměli možnost vyjádřit. Postupem soudu tak bylo stěžovatelům odňato právo na spravedlivý proces.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Stěžovatel tedy musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu nastala v jeho právní sféře. Specifický přístup přitom zaujímá Ústavní soud ve vztahu k újmám, jež jsou dovozovány z tzv. věcí bagatelních, jako tomu je právě v nyní souzené věci.

Ve vztahu k povaze projednávané věci je především nezbytné zdůraznit, že vylučuje-li občanský soudní řád u bagatelních věcí (srov. § 202 odst. 2 o. s. ř.) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Proto úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež ve skutečnosti nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že výkladem jednoduchého práva bylo zasaženo do ústavně garantovaných práv, předpokládá splnění vskutku rigorózně kladených podmínek. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí

sp. zn. III. ÚS 3672/12

,

II. ÚS 4668/12

,

III. ÚS 4497/12

a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Uvedené podmínky však v projednávané věci splněny nejsou.

Ústavní soud dodává, že tato procesní úprava nevzbuzuje z hlediska ústavnosti pochybnosti, neboť z žádného ustanovení Ústavy, Listiny ani z mezinárodních smluv ve smyslu čl. 10 Ústavy, neplyne povinnost vícestupňového řízení (s výjimkou věcí trestních). Ústavní stížnost v takové bagatelní věci je pak, s výjimkou zcela extrémního rozhodnutí obecného soudu, v podstatě vyloučena, neboť chybí hrozba závažné újmy. Jinými slovy bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod.

V případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod.

Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k názoru, že ústavní stížnost splňuje podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2013

Jiří Nykodým

předseda senátu