Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 3835/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.3835.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to procedural defects and missed filing deadline.

Geschäftsnummer II.ÚS 3835/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by V. P. against a Supreme Administrative Court decision. The applicant argued for the complaint's validity but failed to meet statutory requirements, having submitted the document two days before the sixty-day deadline. The Court dismissed the request for an extension, noting the applicant had previously been warned about formal defects in over forty prior complaints and that granting extensions would unfairly privilege them over others.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., § 43 para. 1 lit. a): The Constitutional Court may reject a constitutional complaint if it lacks required formalities or is filed outside the statutory time limit, even if the applicant was previously warned of such defects.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint procedural defects statutory time limit formal requirements Constitutional Court legal representation filing deadline

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o návrhu V. P., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 6 Ads 75/2012 ze dne 11. 7. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se, s odvoláním na porušení jeho základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze čj. 4 Ad 32/2011 ze dne 20. 3. 2012. Uvádí, že napadený rozsudek byl doručen advokátní kanceláři dne 7. 8. 2012.

Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud po seznámení se s návrhem konstatuje, že návrh navrhovatele nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Z evidence Ústavního soudu bylo přitom zjištěno, že navrhovatel podal od roku 1996 více než 40 ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byl vyzýván k odstranění jejich vad s vyrozuměním o náležitostech návrhu. Navrhovateli, který byl Ústavním soudem v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného právního zastoupení a dalšími náležitostmi ústavní stížnosti, je tedy dobře známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (ostatně i s tímto postojem Ústavního soudu již byl navrhovatel seznámen např. v usnesení

sp. zn. I. ÚS 2702/10

,

sp. zn. IV. ÚS 2375/10

a další). Setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování stěžovatelů by totiž bylo jen postupem formalistickým a neefektivním.

V projednávané věci proto Ústavní soud nevyhověl návrhu na prodloužení zákonné lhůty pro obstarání advokáta. Navrhovatel měl k dispozici rozsudek Nejvyššího správního soudu ode dne 7. 8. 2012, přičemž Ústavnímu soudu podal návrh až 5. 10. 2012, tedy 2 dny před uplynutím lhůty stanovené zákonem. Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům.

Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2012

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj