Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 3477/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.3477.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs and attorney fees regulations as unfounded.

Geschäftsnummer IV.ÚS 3477/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by GRATO, spol. s r. o., against a district court's ruling on litigation costs. The applicant argued that specific regulations on attorney fees and the civil procedure code violated constitutional principles, citing previous rulings to claim legal uncertainty. The court dismissed the complaint as clearly unfounded, noting the applicant lacked standing to challenge the non-applied statutes and that the cited legal interpretations did not support the applicant's claims.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court rejects a constitutional complaint as clearly unfounded when the applicant lacks standing to challenge non-applied statutes or when the arguments rely on established jurisprudence without new legal grounds.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint litigation costs attorney fees standing to sue clearly unfounded civil procedure code legal uncertainty

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu
§ 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
§ 64 odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu
§ 74 zákona o Ústavním soudu
článek 89 odst. 2 Ústavy
článek 89 odst. 2 Ústavy), vyhláškou stricto sensu nikoliv (srov.
článek 95 odst. 1 Ústavy
článek 95 odst. 1 Ústavy).

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO, spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou, AK se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, 150 00 Praha 5, proti náhradově nákladovému výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2012 sp. zn. 128 EC 568/2010 spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodů 1. až 4. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Pro důvody zevrubně v ústavní stížnosti vyložené domáhá se stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného rozsudečného výroku.

Stejné či podobné výhrady proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků nalézacího soudu vydaným v obdobných sporech stěžovatelkou vedených posuzoval Ústavní soud v řízeních o desítkách ústavních stížností v posledních měsících stěžovatelkou podaných. Ústavní stížnost projednávanou pod

sp. zn. I. ÚS 988/12

Ústavní soud zamítl, v ostatních rozhodnutých věcech byly stěžovatelčiny návrhy odmítnuty jako zjevně neopodstatněné.

Rozhodovací důvody, pro něž Ústavní soud nemohl argumentaci stěžovatelky přisvědčit, jsou pregnantně v citovaném nálezu i odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy a jsou stěžovatelce i účastníku řízení nepochybně známy. Postačí proto na ně odkázat, neboť opakovat již mnohokráte řečené postrádá jakýkoliv smysl.

Stěžovatelka se dále domáhá zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodů 1. až 4. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, které dle názoru stěžovatelky odporuje právním závěrům vysloveným v nálezu Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 3923/11

, přičemž soudy mají na výběr, zda se budou řídit tímto ustanovením nebo zmiňovaným nálezem, což vyvolává značnou míru právní nejistoty a přispívá k nepředvídatelnosti soudních rozhodnutí. Konečně stěžovatelka žádá zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., neboť má za to, že je vhodné zachovat dvojinstančnost řízení i v bagatelních věcech, protože i částka nepřesahující 10 000 Kč může být značná, zvláště je-li předmětem sporu opakovaně u téhož subjektu a je-li rozhodování o nákladech řízení plně na uvážení soudu.

Napadená ustanovení nebyla však ve stěžovatelčině věci soudy aplikována (uplatněna) a stěžovatelka tak není osobou oprávněnou návrh na zrušení těchto ustanovení (vyhlášky a zákona) podat [k tomu srov. ustanovení § 64 odst. 1 písm. e), § 64 odst. 2 písm. d) a § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]; shodně o stejném návrhu stěžovatelky judikoval Ústavní soud v již citovaném nálezu

I. ÚS 988/12

(výrok II., odůvodnění v odst. 35. až 39.).

Avšak i kdyby stěžovatelka aktivní legitimací k podání derogačních návrhů disponovala, šlo by v obou případech o návrhy zjevně neopodstatněné. Pokud jde o napadená ustanovení vyhlášky, je zjevné, že stěžovatelkou citovaný nález Ústavního soudu nejudikuje jednoznačnou povinnost soudu přiznat na náhradě nákladů řízení částku ve výši alespoň jednonásobku žalobou uplatněného nároku - k tomu možno znovu odkázat na nález

sp. zn. I. ÚS 988/12

a mnoho stěžovatelce známých usnesení Ústavního soudu; nadto i kdyby tomu tak bylo, nemůže k rozporu dojít - zatímco nálezy Ústavního soudu jsou soudy vázány (srov. článek 89 odst. 2 Ústavy), vyhláškou stricto sensu nikoliv (srov. článek 95 odst. 1 Ústavy). K ústavní konformitě ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. a k možnosti odepření odvolacího přezkumu v bagatelních (a obecně netrestních) věcech vyjádřil se Ústavní soud v minulosti vícekráte; opakovaně připomněl, že tu deficit ústavnosti neshledává [srov. např. nález

sp. zn. III. ÚS 150/03

(N 128/31 SbNU 149), jakož i rozhodnutí v tomto nálezu citovaná, shodně nález

sp. zn. Pl. ÚS 33/09

(N 205/58 SbNU 827; 332/2010 Sb.)].

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodů 1. až 4. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. a na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. odmítl dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu