Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 3181/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3181.12.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed because plaintiff failed to appear with a lawyer despite prior warnings.

Geschäftsnummer I.ÚS 3181/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by L. K. against an administrative court decision. The plaintiff argued violations of fundamental rights but failed to appear with a lawyer, explicitly requesting to proceed without legal representation. The court ruled that while the lack of counsel is a correctable defect, the plaintiff had been warned of this requirement multiple times in previous proceedings, making further warnings unnecessary.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30, § 31 of the Act on the Constitutional Court; The absence of a lawyer in a constitutional complaint is a correctable defect, but repeated prior warnings to the applicant render further formal warnings unnecessary.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint legal representation procedural defect Czech Constitutional Court advocate requirement

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 30 of the Act on the Constitutional Court
§ 31 of the Act on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti L. K., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 7. 2012, č. j. 7 As 3/2012-19, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž měla být porušena zejména jeho základní práva garantovaná ustanoveními čl. 1, čl. 3, čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i celá řada ustanovení Ústavy.

Bližší obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před orgány veřejné moci, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť ten nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (ve smyslu ustanovení § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů); přímo ve svém podání přitom stěžovatel - s odkazem na mezinárodněprávní úpravu, která mu dle jeho názoru garantuje právo jednat v řízení před Ústavním soudem osobně nebo prostřednictvím osoby bez právnického vzdělání - žádal o projednání ústavní stížnosti bez právního zastoupení.

Absence právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem je vadou odstranitelnou. Ústavní soud však stabilizovaně zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.

Ústavní soud ověřil, že stěžovatel - výslovně zastoupení advokátem odmítající - byl o své povinnosti nechat se pro řízení o ústavní stížnosti zastoupit advokátem v minulosti již několikrát poučen (stěžovateli možno připomenout jemu marně adresované výzvy k odstranění vad návrhů v řízeních vedených Ústavním soudem např. pod

sp. zn. I. ÚS 1283/09

atd.). S ohledem na tuto skutečnost i na stěžovatelův postoj jevilo se Ústavnímu soudu nadbytečným vyzývat stěžovatele k odstranění vady návrhu i v této věci.

Ústavní soud pro uvedené shledal důvody k přiměřené aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh podle tohoto ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. září 2012

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj