Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of remedies and procedural arguments raised too late.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings regarding a fraud conviction. The applicant argued that the trial court lacked territorial jurisdiction, a claim he raised only at the constitutional stage rather than during prior proceedings. The court ruled that such arguments must be exhausted in earlier stages and cannot be introduced for the first time before the Constitutional Court, rendering the complaint inadmissible under the principle of subsidiarity.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant fails to exhaust all available legal remedies or raise constitutional arguments in the preceding proceedings.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného Mgr. Markem Urbišem, advokátem v Opavě, Partyzánská 18, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2011 č. j. 4 Tdo 465/2011-25, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. července 2010 č. j. 4 To 77/2010-196 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. listopadu 2009 č. j. 20 T 143/2009-132, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a přednostní projednání věci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí s tím, že jejich vydáním bylo porušeno jeho ústavní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na zákonného soudce dle čl. 38 Listiny. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že řízení před soudem prvního stupně proběhlo před soudem, který nebyl místně příslušný k projednání jeho trestní věci.
Z přiložených rozhodnutí vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně byl stěžovatel uznán vinným spácháním trestního činu zpronevěry dle § 248 odst. 1 a 2 zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009. Za uvedené jednání byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací a byla mu současně uložena povinnost zaplatit náhradu škody. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Ostravě zamítl. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl.
Po přezkoumání napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Z odůvodnění napadených rozhodnutí totiž vyplývá, že stěžovatel uplatnil tvrzení o místní nepříslušnosti soudu až v řízení o ústavní stížnosti, a nikoli v předchozím řízení před soudem prvního stupně či v odvolání, a ani netvrdil, že by tuto námitku v řízení před obecnými soudy uplatnil. Princip subsidiarity nepředstavuje jen požadavek vyčerpání opravných prostředků, ale také i argumentů ústavněprávních v těchto prostředcích (srov. Filip, Jan; Holländer, Pavel; Šimíček, Vojtěch, Zákon o Ústavním soudu, komentář, 2. vydání, Praha, C. H. Beck 2007, str. 552). K tomu Ústavní soud připomíná svoji ustálenou judikaturu, z níž vyplývá, že tvrzení, jež mohla být uplatněna v předchozím řízení, ať už před soudem prvního stupně či v odvolání, jako tomu je v tomto případě, nemohou být vznášena až v řízení před Ústavním soudem (viz např. usnesení ze dne 13. 4. 2010
sp. zn. I. ÚS 249/10
, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z pohledu zákonných podmínek stanovených v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zakládá taková skutečnost nepřípustnost ústavní stížnosti [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu] z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Pokud se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, takový postup by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (viz např. usnesení ze dne 13. 1. 1995
sp. zn. IV. ÚS 209/94
, dostupné na http://nalus.usoud.cz); pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.
Podle ustanovení § 39 zákona o Ústavním soudu se Ústavní soud nemusí řídit pořadím, v němž mu návrhy došly, jestliže se usnese, že věc, které se některý návrh týká, je naléhavá. V projednávaném případě Ústavní soud neshledal pro takový (výjimečný) postup důvod, a proto návrhu stěžovatele nevyhověl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2012
Jiří Mucha v. r.
soudce Ústavního soudu