Constitutional Court dismisses appeal against parole denial as mere disagreement with sentencing expectations violates fair trial rights.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a prisoner against the rejection of his conditional release request. The petitioner argued violations of human rights and fair trial guarantees, claiming the lower courts erred in their assessment. The court ruled that parole is a discretionary benefit based on individual circumstances, and mere disagreement with the outcome without proven judicial error does not constitute a valid ground for constitutional review.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Conditional release is a discretionary benefit requiring individual assessment, and a constitutional complaint based solely on disagreement with a court decision lacking proven error is inadmissible.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické ve věci K. M., právně zastoupeného advokátem JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, Hauerova 3, Opava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2012 sp. zn. 1 To 112/2012 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 20. 1. 2012 sp. zn. 5 Pp 305/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 9. 5. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. Ústavní stížností napadeným usnesením Okresního soudu byla zamítnutá žádost stěžovatele o podmínečné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přičemž následně podaná stížnost byla odvolacím soudem zamítnuta. Stěžovatel je toho názoru, že v jeho případě došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.
III. Ústavní stížnost není důvodná.
Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je zákonem presumovaný benefit, který může být poskytnut pachateli trestného činu, je-li zjevné, že jeho pobyt ve vězení vedl k jeho nápravě a lze bez dalšího očekávat, že jej trest již dostatečně napravil, a tedy nebude po propuštění v páchání trestné činnosti pokračovat. Užití tohoto dobrodiní není nárokové a automatické pro každého vězněného, přičemž je na obecných soudech, aby posoudily všechny okolnosti každého jednotlivého případu samostatně a rozhodly, zda okolnosti pro takové mimořádné zkrácení po zásluze uděleného trestu nastaly. Přitom samo naplnění zákonem předpokládaných důvodů pro podmíněné propuštění není dostatečným argumentem k tomu, aby byl tento institut aplikován.
Právo na spravedlivý proces pak zaručuje každému, že jeho věc bude projednávána příslušným nestranným a nezávislým soudem, který bez vnějších vlivů a působení, zákonem stanoveným postupem posoudí, zda nastaly okolnosti, pro které je na místě vyhovět požadavku navrhovatele, případně takový požadavek odmítnout. Pokud není ústavní stížnost založena na pochybení soudu či jeho opomenutí některého zákonem předvídaného kroku či náležitosti, ale jen a výhradně na nesouhlasu s rozhodnutím, které neodpovídá očekávání navrhovatele, není možno ústavní stížnost považovat za důvodnou. V projednávaném případě právě taková situace nastala.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu