Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 3573/11 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3573.11.1 KI-generiert

Constitutional court voids district court ruling for violating fair trial rights in a minor debt case due to ignored evidence.

Geschäftsnummer I.ÚS 3573/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Gutgeheissen (Allowed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic voided a district court judgment dismissing a claim for 1,010 CZK based on statute of limitations. The plaintiff argued that the defendant had acknowledged the debt in a travel agreement, triggering a ten-year limitation period, but the lower court ignored this evidence and relied solely on a one-year period. The court held that fundamental principles of a fair trial cannot be waived even in minor cases, and the lower court's failure to consider relevant arguments constituted a violation of the right to a fair trial.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; § 132 odst. 1 občanského soudního řádu: The principles of a fair trial cannot be waived even in minor cases, and courts must consider all relevant evidence and arguments presented by the parties.

Schlagwörter

KI-generiert
fair trial principles minor debt case statute of limitations acknowledgment of debt constitutional violation evidence evaluation procedural fairness

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
§ 132 odst. 1 občanského soudního řádu
Ani u tohoto typu věcí nelze abstrahovat od zásady hodnocení důkazů, vyjádřené v § 132 odst. 1 občanského soudního řádu.
§ 108 občanského zákoníku
Přesto Okresní soud v Ostravě její žalobu zamítl z důvodu promlčení s odkazem na § 108 občanského zákoníku.
§ 110 odst. 1 občanského zákoníku
Vzhledem k tomu, že žalovaný v "dohodě s cestujícím" svůj dluh uznal co do důvodu i výše, odůvodnila stěžovatelka svoji žalobu odkazem na § 110 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož se pohledávka promlčuje v desetileté promlčecí době.
§ 558 občanského zákoníku
2011 stěžovatelka upozornila soud na to, že žalovaný podepsal "dohodu s cestujícím", ve které uznal svůj dluh co do důvodu i výše podle § 558 občanského zákoníku.
§ 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, si Ústavní soud vyžádal vyjádření Okresního soudu v Ostravě.
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Na základě uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušil shora označený rozsudek Okresního soudu v Ostravě.
§ 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Uplatnění principů spravedlivého procesu v řízení o tzv. bagatelní pohledávce

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 12. dubna 2012

sp. zn. I. ÚS 3573/11

ve věci ústavní stížnosti FENICIA, spol. s r. o., se sídlem Praha 4, Nad Úpadem 234, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2011 č. j. 164 EC 917/2010-30, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba z důvodu promlčení pohledávky.

I. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2011 č. j. 164 EC 917/2010-30 byla porušena základní práva stěžovatelky zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2011 č. j. 164 EC 917/2010-30 se proto ruší.

Odůvodnění

I. Stěžovatelka navrhla zrušení rozsudku Okresního soudu v Ostravě vydaného v řízení o zaplacení 1 010 Kč, ve kterém jako žalobce neuspěla. Uvedla, že podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému D. D. na zaplacení částky 1 010 Kč, protože žalovaný cestoval místní dopravou bez platného jízdního dokladu. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, ve kterém namítal promlčení. Ve svém vyjádření k odporu ze dne 22. 6. 2011 stěžovatelka upozornila soud na to, že žalovaný podepsal "dohodu s cestujícím", ve které uznal svůj dluh co do důvodu i výše podle § 558 občanského zákoníku. Pohledávka se proto promlčuje v desetileté promlčecí lhůtě podle § 110 občanského zákoníku. Jelikož k tomuto uznání došlo dne 19. 12. 2008, k promlčení žalované částky nemohlo dojít. Následně bylo ve věci nařízeno jednání, ze kterého se stěžovatelka omluvila, upřesnila další skutková tvrzení, doplnila důkazy a opět uvedla, že žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu i výše. Přesto Okresní soud v Ostravě její žalobu zamítl z důvodu promlčení s odkazem na § 108 občanského zákoníku. Stěžovatelka zdůraznila, že okresní soud v odůvodnění rozsudku naprosto pominul její tvrzení o tom, že žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu i výše. K žádnému z podání stěžovatelky, ve kterém na toto uznání dluhu upozornila, nepřihlédl. Napadený rozsudek tak vykazuje prvky svévole ze strany soudu.

Stěžovatelka dodala, že podala u téhož soudu velké množství návrhů a vzhledem k tomu, že se ve všech případech jedná o tzv. bagatelní věci, není v těchto případech přípustný žádný opravný prostředek. Vyjádřila své obavy z toho, že se nebude jednat o ojedinělý případ a v konečném důsledku by mohlo dojít k tomu, že v součtu by mohla přijít o nemalé částky, čímž by bylo zasaženo do její majetkové sféry a jejího práva na ochranu vlastnictví. Podle názoru stěžovatelky tak byla postupem okresního soudu porušena její základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.

II. Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, si Ústavní soud vyžádal vyjádření Okresního soudu v Ostravě. Ten uvedl, že se v předmětné věci ztotožňuje s vyjádřením zástupce stěžovatelky v tom, že ze strany soudu došlo k pochybení při rozhodování ve věci samé.

Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2011 č. j. 164 EC 917/2010-30 Ústavní soud zjistil, že jím byl zamítnut návrh stěžovatelky na zaplacení pohledávky ve výši 1 010 Kč. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaný cestoval dne 19. 12. 2008 bez platného jízdního dokladu, a vznikla mu tak povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 1 010 Kč s tím, že se zavázal svůj dluh zaplatit nejpozději do 15 dnů od uvedeného data, tedy do 4. 1. 2009. K zamítnutí žaloby soud přistoupil poté, co zaujal právní názor, že povinnost žalovaného plnit byla ohraničena datem 4. 1. 2009, od 5. 1. 2009 mu začala běžet jednoroční promlčecí lhůta, a jelikož žaloba byla podána dne 18. 11. 2011, byla pohledávka promlčena.

III. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby přezkoumával celkovou zákonnost rozhodování obecných soudů a nahrazoval dokazování a hodnocení provedených důkazů. Přísluší mu však posoudit, zda v předchozím řízení nebyla porušena základní ústavní práva účastníka řízení.

Z řízení před okresním soudem vyplývá, že stěžovatelka podala žalobu poté, co jí žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve výši 1 010 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný v "dohodě s cestujícím" svůj dluh uznal co do důvodu i výše, odůvodnila stěžovatelka svoji žalobu odkazem na § 110 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož se pohledávka promlčuje v desetileté promlčecí době. Na tuto skutečnost upozornila soud v průběhu řízení v několika písemných podáních. Z odůvodnění rozsudku napadeného touto ústavní stížností ale vyplývá, že okresní soud se zmíněným argumentem stěžovatelky a jejím odkazem na ustanovení § 558 a 110 občanského zákoníku vůbec nezabýval. Žalobu zamítl, se stručným odkazem na ustanovení § 108 občanského zákoníku, jako promlčený nárok. Ze stručného odůvodnění zmíněného rozsudku nijak nevyplývá, že by se jakkoli zabýval a vypořádal s důkazem stěžovatelky o uznání dluhu žalovaným. Touto otázkou se tedy vůbec nezabýval a na několikerá podání stěžovatelky o uznání dluhu žalovaným nijak nereagoval.

Tímto postupem tak zatížil své řízení vadou, která již má, byť se jedná o tzv. "bagatelní věc", ústavněprávní dimenzi. Z principů, na nichž je založen spravedlivý proces, totiž nelze slevit ani u bagatelních věcí. Ani u tohoto typu věcí nelze abstrahovat od zásady hodnocení důkazů, vyjádřené v § 132 odst. 1 občanského soudního řádu. Shora uvedeným postupem tak okresní soud porušil základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny s tím výsledkem, že vůbec nevzal v úvahu její relevantní argumenty a rozhodl v její neprospěch.

Na základě uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušil shora označený rozsudek Okresního soudu v Ostravě. Rozhodl tak bez ústního jednání, protože účastníci řízení, v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 téhož zákona, souhlasili s upuštěním od ústního jednání v této věci.