Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 762/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.762.12.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to failure to exhaust prior legal remedies before seeking constitutional review.

Geschäftsnummer II.ÚS 762/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by P. M. regarding alleged violations of his right to a public trial. The complainant argued that the district court's refusal to consider his electronically submitted defense due to missing attachments violated constitutional guarantees. The court dismissed the complaint as inadmissible because the complainant failed to exhaust available procedural remedies, specifically a request to set a deadline for the court's action, before seeking constitutional protection.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available procedural remedies provided by the legal order.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility procedural prerequisites subsidiarity of constitutional review legal aid exhaustion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ze shora vyložených důvodů byla tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti P. M., zastoupeného Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem Advokátní kanceláře JANSOVÁ - VEVERKA, se sídlem v Kladně, proti postupu Okresního soudu v Kladně ve věci sp. zn. 26 T 184/2011, za účasti Okresního soudu v Kladně, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Kladně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 2. března 2012 a doplněnou podáním ze dne 12. března 2012 se stěžovatel domáhá, aby bylo vysloveno, že postupem Okresního soudu v Kladně došlo k porušení ústavně garantovaného práva stěžovatele na veřejné projednání jeho trestní věci podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a aby bylo tomuto obecnému soudu zakázáno pokračovat v porušování těchto práv stěžovatele.

2. V ústavní stížnosti stěžovatel rekapituluje, že byl na základě návrhu na potrestání odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 27. října 2011. Poté, co stěžovatel trestní příkaz obdržel, zmocnil jako svého obhájce Mgr. Vojtěcha Veverku, který elektronickou formou podal proti předmětnému trestnímu příkazu odpor. Po podání tohoto odporu bylo stěžovateli dopisem ze dne 24. listopadu 2011 obecným soudem sděleno, že podání obhájce nebylo elektronicky podepsáno, nemůže být tedy k němu přihlíženo a trestní příkaz nabyl právní moci. V následném dopise ze dne 27. prosince 2011 předseda senátu sice uznal, že předmětný elektronický dopis byl elektronicky podepsán, ale protože nebyly elektronicky podepsány přílohy, tvořící vlastní podání, nelze k němu přihlížet. Tímto postupem, který označuje za přehnaně formalistický, porušil obecný soud právo stěžovatele na to, aby trestní věc stěžovatele byla veřejně projednána. Předsedou senátu požadované formální požadavky elektronického podání totiž nestanoví ani vyhláška ministerstva informatiky č. 496/2004 Sb., o elektronických podatelnách, ani zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. I kdyby však nějaké formální vady podání existovaly, měl předseda senátu vyzvat stěžovatele k jejich odstranění. Ve skutečnosti tedy obecný soud odepřel stěžovateli právo na přístup k soudu. Jiný opravný prostředek proti uvedenému postupu přitom není možné použít.

3. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat ústavní stížností věcně, je vždy povinen přezkoumat, zda jsou splněny všechny formální náležitosti. Jedním ze znaků ústavní stížnosti, jako procesního prostředku na ochranu základních práv a svobod je její subsidiarita. To je dáno tím, že ochrana základních práv a svobod je pod ochranou soudní moci jako celku a nikoliv jen Ústavního soudu. Proto je každý povinen zásadně vyčerpat před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, které mu poskytuje právní řád.

4. V nálezu

sp. zn. II. ÚS 1739/11

ze dne 20. 9. 2011 Ústavní soud vyložil, že za efektivní prostředek proti nečinnosti soudu, který bez legitimního důvodu nerespektuje podaný odpor proti trestnímu příkazu, lze považovat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích. To je dáno tím, že od obecného soudu, rozhodujícího o takovém návrhu, je možné očekávat, že dokáže rozpoznat svévoli vedoucí k nečinnosti.

5. Postup, resp. názor obecného soudu, který rozlišuje mezi vlastní elektronickou zprávou a jejími přílohami, a rovněž mezi jednotlivými formáty přílohových souborů, lze bezesporu považovat za kuriózní. Ryze formalistický postup obecného soudu evidentně popírá smysl čl. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999, o zásadách Společenství pro elektronické podpisy, relevantní názory Ústavního soudu (

sp. zn. II. ÚS 299/06

, N 71/45 SbNU 135;

sp. zn. III. ÚS 739/08

, N 87/53 SbNU 113;

sp. zn. IV. ÚS 1882/08

, N 164/51 SbNU 37; aj.), povinnost soudu stanovenou mimo jiné v § 59 odst. 1 trestního řádu, a v neposlední řadě i technickou stránku věci. To ovšem neznamená, že neměl stěžovatel předtím, než se obrátil na Ústavní soud, vyčerpat všechny procesní prostředky ochrany, které mu v daném případě dává právní řád. Stěžovatel netvrdí, že by v daném případě vyčerpal jakýkoliv prostředek v režimu zákona o soudech a soudcích a ústavní stížnost ani nesměřuje proti jakýmkoliv rozhodnutím, která by v té souvislosti byla vydána.

6. Ze shora vyložených důvodů byla tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2012

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj