Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 241/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.241.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded due to lack of new evidence and excessive criticism of trial court reasoning.

Geschäftsnummer II.ÚS 241/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Supreme Court's decision to dismiss his appeal. The applicant argued that evidence was misinterpreted and the sentence was disproportionate, claiming violations of fundamental rights. The Court found the Supreme Court's reasoning sufficient and the applicant's repeated criticism of the evidence assessment legally unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are dismissed as clearly unfounded when the applicant merely repeats arguments already rejected by the Supreme Court without presenting new evidence or substantiating specific factual claims.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint clearly unfounded evidence assessment proportionality of sentence Supreme Court reasoning

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
265i odst. 1 písm. i) trestního řádu
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud dostatečně rozvedl rozhodovací důvody, pro které odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné [265i odst. 1 písm. i) trestního řádu].

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
I. ÚS 55/04
Constitutional Court voids lower court rulings for violating fair trial rights due to factual errors in criminal proceedings.
II. ÚS 193/04
Constitutional Court allows appeal by ruling Supreme Court violated fair trial rights regarding self-assessment of self-defense conditions.
IV. ÚS 216/04
Constitutional Court partially allows appeal against Supreme Court's dismissal of appeal on procedural grounds.
I. ÚS 670/05
Constitutional Court voids lower court rulings for violating the prohibition of reformationis in peius and fair trial rights.
II. ÚS 29/06
Constitutional court allows appeal against murder conviction due to failure to interview key juvenile witnesses.
Pl. ÚS 7/03
Constitutional Court rejects senators' request to annul employer liability insurance rate changes as constitutional.
IV. ÚS 188/04
Constitutional Court annuls appeal court order for noting withdrawal of appeal by person lacking legal capacity.
IV. ÚS 430/05
Constitutional Court annuls lower court decision for failing to hear defendant before ruling on prosecutor's detention extension appeal.
I. ÚS 554/04
Constitutional Court of Czech Republic annuls Supreme Court decision for violating fair trial rights due to excessive trial duration.
I. ÚS 603/06
Constitutional Court allows appeal against excessive trial delay by ordering sentence reduction to ensure fair process.
I. ÚS 2859/09
Constitutional Court voids Czech court rulings for excessive trial length and disproportionate sentencing violating fundamental rights.
I. ÚS 1305/09
Constitutional Court partially allowed appeal against excessive trial delay and inactivity violating fundamental rights.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké, ve věci navrhovatele M. V., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem se sídlem Husovo nám. 65/2, 268 01 Hořovice, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2011 č. j. 3 Tdo 1071/2011-85 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2010 sp. zn. 9 To 5/2010, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci s tvrzením, že v řízení před nalézacím, jakož i odvolacím soudem byly nesprávně hodnoceny provedené důkazy a z provedených důkazů nelze dovodit jeho vinu, resp. z nich nevyplývá subjektivní stránka obecnými soudy posuzovaného jednání, zakládajícího trestný čin podvodu. Nadto trest jemu uložený považuje stěžovatel za nepřiměřeně přísný.

Z těchto v návrhu blíže vyložených důvodů se stěžovatel cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod. Proto se domáhal, aby Ústavní soud shora označená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud dostatečně rozvedl rozhodovací důvody, pro které odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné [265i odst. 1 písm. i) trestního řádu]. Poté, co posoudil (v ústavní stížnosti shodně opakované) skutkové námitky stěžovatele, dospěl totiž k závěru, že hodnocení důkazů ze strany obecných soudů jakýmkoliv excesem (nadto extrémním), spočívajícím v racionálně neobhajitelném úsudku o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, zatíženo není (srov. kupř. nálezy

sp. zn. I. ÚS 55/04

,

II. ÚS 193/04

,

IV. ÚS 216/04

,

I. ÚS 670/05

,

II. ÚS 29/06

).

Formuluje-li navrhovatel v ústavní stížnosti opětovně kritiku vůči hodnocení důkazů, uvedený závěr Nejvyššího soudu, nadto co do konkrétních důkazních relaci jmenovitě vyložených, potom již nenapadá; přitom i v řízení o ústavní stížnosti jej zatěžuje břemeno tvrzení (srov. nálezy ve věcech

sp. zn. Pl. ÚS 7/03

per analogiam,

IV. ÚS 188/04

,

IV. ÚS 430/05

). Takto nezbývá než konstatovat, že odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto směru z ústavněprávního pohledu obstojí. Dosah tohoto závěru připíná se (logicky) i k totožným skutkovým výtkám směřujícím do (v záhlaví označeného) rozsudku Vrchního soudu v Praze.

Důvody, pro které došlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu ve vztahu k oběma souzeným skutkům, v odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž dostatečně a přiléhavě vyložil, pročež na obsah jeho odůvodnění postačí (ve spojení se zjištěným skutkovým stavem) odkázat.

Stěžovatelem nahlíženou nepřiměřenost uloženého trestu, který nevykračuje z parametrů zákonného rámce, a jehož (současnou) svévolnost co do uložení stěžovatel ani nenamítá, Ústavnímu soudu přezkoumávat (za této situace) zjevně nepřísluší (výjimkou by bylo kupř. posuzování přiměřenosti trestu s ohledem na neprojednání věci v přiměřené lhůtě, srov. nálezy

sp. zn. I. ÚS 554/04

,

I. ÚS 603/06

,

I. ÚS 2859/09

,

I. ÚS 1305/09

).

V důsledku uvedeného posoudil Ústavní soud návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný. Proto bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. února 2012

Jiří Nykodým

předseda senátu Ústavního soudu