Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3497/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.3497.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against district court orders rejecting joinder of cases.

Geschäftsnummer III.ÚS 3497/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by F. K. against district court orders denying his request to join multiple related cases into a single proceeding. The applicant argued that this violated his rights under the Charter of Fundamental Rights and the ECHR, fearing the defendant would multiply litigation costs. The court found the complaint unfounded because the applicant failed to prove a relevant procedural error or demonstrate a concrete impact on his substantive legal situation.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as obviously unfounded when the applicant fails to substantiate a relevant procedural error or prove a concrete impact on their substantive legal rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint joinder of cases procedural error substantive rights obviously unfounded

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů
S ohledem na uvedené bylo rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 13. prosince 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele F. K., zastoupeného JUDr. Janem Stančíkem, advokátem se sídlem ul. Hemy 855, 757 06 Valašské Meziříčí, o ústavní stížnosti proti usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. září 2011 č. j. 21 C 107/2011-52 a ze dne 1. listopadu 2011 č. j. 20 C 115/2011-281, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označená usnesení Okresního soudu v Olomouci, jimiž (každým zvlášť) byly zamítnuty jeho návrhy na spojení věcí ke společnému řízení, vedených u tamního soudu pod sp. zn. 21 C 107/2011, 17 C 115/2011 a 20 C 115/2011.

Stěžovatel tvrdil, že těmito rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle stěžovatele měl Okresní soud v Olomouci jeho návrhu na spojení věcí ke společnému řízení vyhovět, jelikož jde v daných případech o žaloby téhož žalobce, směřující proti stěžovateli jako žalovanému, opřené o shodný právní titul a skutkové okolnosti, nadto podané k soudu téhož dne. V této souvislosti vyslovil stěžovatel domněnku, že žalobce takto "hodlá ,namnožit' náklady řízení" vůči němu jako žalovanému. Na podporu svého názoru o porušení ústavních práv poukázal na nález Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 2013/10

, resp. jeho teze, vymezující podmínky, za nichž je spojení věcí ke společnému řízení "nanejvýš žádoucí".

Pro uvedené se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Porušení ústavních práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud za stávající procesní situace neshledal. Stěžovatel totiž jednak neprokázal relevantní procesní pochybení Okresního soudu v Olomouci, jednak - odhlédnuto od toho, že odkazuje na jednu z myslitelných alternativ, jež může hypoteticky v budoucnu nastat, ovšem také nemusí - ani dopad do své hmotněprávní situace, v níž by se nemohl bránit řádným pořadem práva.

Okolnostem, na nichž vlastní rozhodovací důvody nálezu

sp. zn. II. ÚS 2013/10

spočívají, procesní situaci stěžovatele připodobnit nelze. V tehdejším případě šlo ex post o posuzování (již) konkrétního dopadu do hmotných práv, nadto ve fázi řízení exekučního (stejně tak kupř. i v nálezech

sp. zn. II. ÚS 2780/10

a

IV. ÚS247/11

).

S ohledem na uvedené bylo rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 13. prosince 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu