Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2598/11 ECLI:CZ:US:2011:1.US.2598.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as ordinary court interpretation of business registry deadlines does not violate constitutional rights.

Geschäftsnummer I.ÚS 2598/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the Supreme Court's decision regarding the entry date of a company in the business registry. The applicant argued that the appellate court incorrectly applied procedural time limits intended only for first-instance courts, claiming this violated his right to business and judicial protection. The court determined that the applicant merely repeated arguments already resolved by the Supreme Court without raising any new constitutional issues, rendering the complaint clearly unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Article 83 of the Constitution: The Constitutional Court does not review the legality of ordinary court decisions unless they infringe constitutionally guaranteed rights; complaints repeating arguments already settled by higher courts without new constitutional grounds are clearly unfounded.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint business registry entry procedural time limits ordinary court review unfounded complaint judicial protection appellate jurisdiction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Article 26, paragraph 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 36, paragraph 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 83 of the Constitution

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
Supreme Court of the Czech Republic, judgment No. 29 Cdo 1405/2011 - 60
Regional Court in Prague, judgment No. 14 Cmo 114/2010 - 43
City Court in Prague, judgment No. F 15049/2010, F 15873/2010

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. O. M., zastoupeného Mgr. Petrem Čížkem, advokátem se sídlem Liberec 1, Pražská 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2011, čj. 29 Cdo 1405/2011 - 60, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, čj. 14 Cmo 114/2010 - 43, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, údajně porušujících jeho právo podnikat a právo na soudní ochranu podle čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Dále požadoval, aby Ústavní soud přikázal Městskému soudu v Praze opravit v obchodním rejstříku datum zápisu společnosti EduGra s. r. o., na den 17. března 2010.

Stěžovatel nesouhlasí s postupem Vrchního soudu v Praze (dále "odvolací soud"), který nerozhodl o jeho návrhu na změnu data zápisu společnosti EduGra s. r. o., k 17. březnu 2010, tj. ke dni uplynutí lhůty podle § 200db odst. 3 OSŘ, místo data zapsaného Městským soudem v Praze (dále "soud prvního stupně"), kterým je den právní moci rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále "odvolací soud"). Stěžovatel má za to, že i pro vydání rozhodnutí odvolacího soudu v rejstříkových věcech platí lhůta stanovená v § 200db odst. 1 OSŘ. Neztotožňuje se s právním názorem Nejvyššího soudu (dále "dovolací soud"), že lhůta stanovená tímto ustanovením dopadá pouze na rozhodování soudů v prvním stupni.

II. Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2010, čj. F 15049/2010, F 15873/2010, byl zamítnut návrh stěžovatele na zápis společnosti EduGra s. r. o. do obchodního rejstříku. K jeho odvolání Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2011, čj. 14 Cmo 114/2010 - 43, usnesení soudu prvního stupně změnil a zápis povolil. Jeho dovolání Nejvyšší soud, usnesením ze dne 27. 7. 2011, čj. 29 Cdo 1405/2011 - 60, zamítl.

III. Ústavní soud zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Není povolán ani k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, neboť jeho úkolem je pouze ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší provádět přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako v řízení před obecnými soudy a věc posuzovat z hledisek běžné zákonnosti. Pouze pokud by takovým rozhodnutím bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán zasáhnout.

Po seznámení s obsahem stěžovatelových námitek a jejich konfrontací s textem napadených usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel jejím prostřednictvím předkládá totožné argumenty, které již uplatnil ve svém dovolání a s nimiž se již vypořádal dovolací soud. Jejich opakováním a pokračováním v polemice se závěry obecných soudů v otázce dopadu lhůty zakotvené v § 200db odst. 1 OSŘ, na řízení vedené u odvolacího soudu, se tak obrací na Ústavní soud jako na další instanci v systému obecného soudnictví. V ústavní stížnosti přitom neuvádí nic, co by podstatu věci posouvalo do ústavněprávní roviny. Jeho námitky jsou tak jen projevem nesouhlasu s výkladem citovaného ustanovení, podaným obecnými soudy. Zejména dovolací soud se argumenty stěžovatele podrobně zabýval a srozumitelně mu vysvětlil, že podle § 200a odst. 1 OSŘ je "rejstříkovým soudem" pouze soud prvního stupně, a nikoli odvolací soud. Proto se na něj lhůty zakotvené v § 200db odst. 1 OSŘ nevztahují. Závěrům dovolacího soudu nelze z hlediska ústavněprávního nic vytknout. Jeho postupem, ani postupem odvolacího soudu nedošlo k porušení žádných hmotně právních či procesně právních předpisů, natož pak porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

S ohledem na výše uvedené nedošlo ani k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Závěry soudů, ve věci rozhodujících, byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování a Ústavní soud v nich neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele. Proto nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. listopadu 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu