Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1729/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.1729.11.1 KI-generiert

Constitutional Court rejects disqualification claim based on judges' prior rulings in unrelated cases.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1729/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by Mr. J. R. against the disqualification of three judges from his case. The applicant argued that the judges had previously handled his matter and dismissed it, yet he had filed separate civil and criminal proceedings against them. The court held that judges' performance of their judicial duties in other cases does not create reasonable doubt about their impartiality under the relevant statute.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 36 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A judge is not disqualified from hearing a case merely because they have adjudicated the same party in a different matter, as such prior activity constitutes the normal exercise of judicial functions and does not inherently raise doubts about impartiality.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court disqualification of judges impartiality requirements prior case handling reasonable doubt standard

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 36 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 14 odst. 4 občanského soudního řádu
také § 14 odst. 4 občanského soudního řádu; k výjimkám viz Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu, komentář, 2.
§ 38 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. R., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 11. 2010 č. j. 17 C 102/2008-64 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2011 č. j. 22 Co 563/2010-90, o vyloučení soudců Vlasty Formánkové, Miloslava Výborného a Michaely Židlické z projednání a rozhodování věci, takto:

Soudci Vlasta Formánková, Miloslav Výborný a Michaela Židlická nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 1729/11

.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl ve shora uvedené věci dne 23. 6. 2011 doručen dopis, v němž stěžovatel prohlásil, že odmítá soudce Vlastu Formánkovou, Miloslava Výborného a Michaelu Židlickou, členy IV. senátu Ústavního soudu. Důvodem mělo být, že uvedení soudci rozhodovali jeho (ústavní) stížnost, přičemž ji "zahodili do koše ... pod neskutečně infantilní záminkou pozdního podání", ač tato byla podána včas, a že proto na ně podal soudní žaloby na náhradu škody a trestní oznámení.

Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Dle § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.

Soudci Vlasta Formánková a Miloslav Výborný v podstatě shodně uvedli, že nemají žádný vztah k věci ani k účastníkům a vedlejším účastníkům řízení a že se necítí být podjatí. Obdobně soudkyně Michaela Židlická uvedla, že stěžovatele nezná, není s ním v žádném kontaktu a osobně se necítí být podjatá.

Jak patrno z výše uvedeného, stěžovatel své odmítnutí výše jmenovaných soudců odůvodňuje jejich údajně vadným rozhodnutím v jeho jiné právní věci (patrně šlo o věc

sp. zn. IV. ÚS 2595/09

). Dle názoru Ústavního soudu však rozhodování ústavního soudce v jiné věci je projevem samotného výkonu ústavního soudnictví a jako takové pochybnost o jeho nepodjatosti (obecně) založit nemůže (viz § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a contrario, srov. také § 14 odst. 4 občanského soudního řádu; k výjimkám viz Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu, komentář, 2. vydání, C. H. Beck, 2007, s. 178, bod. 18, a dále Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I., Zákon o Ústavním soudu s komentářem, ASPI, 2007, s. 123, bod 7). Možno v této souvislosti dodat, že III. senát, rozhodující podle § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, vůbec není oprávněn přezkoumávat procesní postup IV. senátu a jím vydaná rozhodnutí, a tudíž tvrzení o údajném pochybení, na němž je námitka podjatosti postavena, (i proto) nelze pokládat za relevantní. Poukazuje-li stěžovatel na to, že podal žalobu na náhradu škody či trestní oznámení, je zcela zřejmé, že v uvedených souvislostech by šlo o počin postrádající jakýkoliv smysl, přičemž III. senát nepředpokládá, že by dané sdělení mohlo jmenované soudce ve vztahu ke stěžovateli nějak ovlivnit. Pochybnost o jejich nepodjatosti tak v daném okamžiku nevzniká.

S ohledem na to, že žádné okolnosti naplňující podmínky shora citovaných ustanovení zákona o Ústavním soudu nebyly shledány, III. senát Ústavního soudu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2011

Jiří Mucha v. r.

předseda senátu Ústavního soudu