Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1993/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.1993.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because administrative court remedy remains available.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1993/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Nichteintreten / Unzulässig (Inadmissible)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by J. Z. against a Ministry of Agriculture decision denying the renewal of administrative proceedings. The applicant claimed violations of property and personality rights, arguing that the lower administrative body incorrectly rejected the request for a retrial due to a missed statutory deadline. The Court ruled the complaint inadmissible because the applicant had not exhausted the available administrative court remedy under the Administrative Procedure Act before seeking constitutional relief.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Art. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are subsidiary remedies available only when no other legal protection means exist or when rights cannot be redressed otherwise; if an alternative procedural remedy exists, the complainant must exhaust it first.

Schlagwörter

KI-generiert
subsidiary remedy principle exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility administrative court jurisdiction statutory time limits

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
i ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
V projednávané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že proti napadenému rozhodnutí lze ve lhůtě stanovené ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů podat žalobu ve správním soudnictví.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 11. července 2011 o ústavní stížnosti stěžovatelky J. Z., bez právního zastoupení, proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 13. 6. 2011 č. j. 101154/2011-MZE-13302 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka ústavní stížností napadla shora označené správní rozhodnutí s tvrzením o porušení práva vlastnit majetek a osobnostních práv své rodiny. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jímž nebyla povolena obnova správního řízení (neboť podle právního názoru správního orgánu byla žádost o obnovu podána po zákonem stanovené lhůtě).

Obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož ani průběh řízení před správními orgány, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jde skutečnosti známé jak stěžovatelce, tak účastníku řízení.

Dříve, než mohl rozhodnout ve věci samé, musel Ústavní soud prověřit, zda jsou pro tento postup splněny všechny podmínky vymezené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (srov. i ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Pakliže procesní prostředek ochrany (jiný než ústavní stížnost) proti tvrzenému porušení základních práv existuje, je povinností stěžovatelky tento prostředek vyčerpat ještě před podáním ústavní stížnosti; v opačném případě se zásadně jedná o ústavní stížnost nepřípustnou.

V projednávané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že proti napadenému rozhodnutí lze ve lhůtě stanovené ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů podat žalobu ve správním soudnictví.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to aniž by stěžovatelku vyzýval k odstranění vady spočívající v absenci právního zastoupení. Takový postup by byl totiž zcela nadbytečný, neboť i kdyby stěžovatelka řádně zastoupena byla, nic by to na nepřípustnosti jejího návrhu změnit nemohlo.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 11. července 2011

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj