Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding insolvency registry deletion timelines and general court review powers.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by CZECH INFOLINE against lower court decisions and a specific provision of the Insolvency Act. The applicant argued that the five-year waiting period for removing names from the insolvency registry violated her rights to reputation and protection against harassment. The court held that the general courts' decisions were not arbitrary and that the Insolvency Act does not permit early deletion of records, thus finding no violation of fundamental rights.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 425 odst. 1 insolvenčního zákona; § 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court lacks jurisdiction to review general court decisions for arbitrariness and must dismiss complaints where the contested law does not explicitly allow for the relief sought, thereby upholding the statutory five-year deletion period.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: CZECH INFOLINE, s. r. o., se sídlem Plzeň, Americká 2454, zastoupené JUDr. Evou Kabelkovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Kamenická 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, čj. KSPL 54 INS 1545/2009, 1 VSPH 629/2009-A-21, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2009, čj. KSPL 54 INS 1545/2009-A-16, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených rozhodnutí, jako zasahujících do jejích základních práv zakotvených v článcích 4 odst. 1, 10 odst. 2, 11 odst. 3, 12 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), dále v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a konečně v čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR.
Podle stěžovatelky byl návrh na zahájení insolvenčního řízení na její majetek podán spekulativně, byl zjevně šikanózní a vycházel ze smyšlené pohledávky. Proto došlo Krajským soudem v Plzni k jeho odmítnutí. Stěžovatelka poté požádala o vyškrtnutí ze seznamu dlužníků. Obecné soudy však jejímu návrhu nevyhověly. Stěžovatelka je tak dále vedena v seznamu dlužníků, což snižuje její důvěryhodnost u obchodních partnerů a kazí její dobrou pověst.
Stěžovatelka se domnívá, že znění § 425 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále "insolvenční zákon"), nebrání tomu, aby ji insolvenční soud v takovém případě vyškrtl ze seznamu dlužníků i před uplynutím pětileté lhůty od nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo insolvenční řízení skončeno.
Ustanovení § 425 insolvenčního zákona je, podle stěžovatelky, v rozporu s čl. 1 Ústavy ČR, čl. 4 odst. 4 a čl. 10 Listiny, čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť neumožňuje ochranu před neoprávněným a šikanózním zahájením insolvenčního řízení a nerozlišuje, jakým způsobem je insolvenční řízení ukončeno. Po dobu pěti let pak má v důsledku zveřejnění údajů ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku nepříznivé důsledky pro dobrou pověst příslušného subjektu, který je tak vyřazen z veřejných soutěží, dotačních řízení a přístupu k bankovním úvěrům. Stěžovatelka proto navrhla zrušení části § 425 odst. 1 insolvenčního zákona, a to části věty prvé "uplynutí 5-ti let od", jako zasahujícího do práva na ochranu cti, dobré pověsti a dobrého jména fyzických a právnických osob.
II. Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 1. 2010, čj. KSPL 27 INS 6330/2009-A-22, byl zamítnut insolvenční návrh věřitele INDOORS, stavební společnost, s. r. o. (dále jen věřitel), směřující proti stěžovatelce. Věřiteli byla uložena povinnost nahradit stěžovatelce náklady právního zastoupení v částce 6.783,- Kč.
Návrh stěžovatelky na vyškrtnutí ze seznamu dlužníků Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11. 9. 2009, čj. KSPL 54 INS 1545/2009-A-16, zamítl jako předčasný s tím, že tak lze učinit až po 5ti letech od právní moci rozhodnutí, kterým bylo insolventní řízení skončeno.
Odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze odmítl usnesením ze dne 3. 3. 2010, čj. KSPL 54 INS 1545/2009, 1 VSPH 629/2009-A-21, protože směřovalo proti rozhodnutí, proti kterému nebylo odvolání přípustné. V odůvodnění konstatoval, že po uplynutí 5ti let od nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo skončeno insolvenční řízení, vyškrtne insolvenční soud dlužníka ze seznamu dlužníků a údaje o něm znepřístupní. Zákon tedy nepředpokládá, že by insolvenční soud o tomto úkonu jakkoli rozhodoval. Pokud však rozhodl (viz usnesení Krajského soudu v Plzni shora), nelze na takové rozhodnutí nahlížet jinak než na rozhodnutí činěné v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu, proti němuž není odvolání přípustné.
III. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Ústavnímu soudu přísluší posuzovat předmětnou ústavní stížnost pouze z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto nepostupují v souladu s ústavním pořádkem a pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
Po posouzení argumentů stěžovatelky a obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jejím základem je tvrzení stěžovatelky, že insolvenčnímu soudu nic nebrání, v případech zjevně šikanózního a bezdůvodného insolvenčního řízení, vyškrtnout dlužníka na základě rozhodnutí o odmítnutí, resp. zamítnutí takového insolvenčního návrhu ze seznamu dlužníků i před uplynutím pětileté lhůty od nabytí právní moci příslušného rozhodnutí.
Podle § 425 odst. 1 insolvenčního zákona vyškrtne insolvenční soud dlužníka ze seznamu dlužníků a údaje o něm znepřístupní po uplynutí 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo skončeno insolvenční řízení. Insolvenční zákon možnost vyškrtnutí ze seznamu dlužníků a znepřístupnění údajů na návrh dlužníka před stanovenou dobou neupravuje. Z textu citovaného ustanovení tuto možnost dovodit nelze. Samotný "zápis" pak obsahuje jednotlivá rozhodnutí insolvenčního soudu, včetně těch, kterými byl insolvenční návrh odmítnut, a to v celém znění spolu s odůvodněním. Pokud tedy byl zjevně "šikanózní" či smyšlenou pohledávkou podložený insolvenční návrh odmítnut, je tak možné se s takovým rozhodnutím seznámit.
S ohledem na shora uvedené Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí obecných soudů nelze hodnotit jako rozhodnutí svévolná či vykazující prvky libovůle. V posuzované věci tedy nedošlo k zásahu do shora citovaných základních práv stěžovatelky. S ohledem na to, že její návrh na zrušení shora označených usnesení obecných soudů je zjevně neopodstatněný, první senát Ústavního soudu jej odmítl bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Pokud jde o návrh stěžovatelky na zrušení části věty prvé "uplynutí 5-ti let od" ustanovení § 425 odst. 1 insolvenčního zákona, lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v § 43 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh. Proto byl odmítnut podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2010
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu