Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court ruling on unjust enrichment and agency. Stewards claim lack of legal protection. Court finds no violation of constitutional rights. No violation of constitutional rights found.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by two individuals against a Supreme Court decision. The complainants argued that lower courts incorrectly applied unjust enrichment instead of contract law, forcing them to repay money they never received from a real estate agent. The court determined that the lower courts properly identified the real estate agent as the complainants' direct representative and thus the complainants were the correct passive parties in the dispute. Consequently, the court found no violation of constitutional rights or the right to court protection.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the Constitutional Court finds no interference with constitutionally guaranteed rights, even if the complainant disputes the legal characterization of the underlying civil dispute.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 22. června 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera o ústavní stížnosti Ing. J. S. a D. S., zastoupených JUDr. Marií Chalupovou, advokátkou se sídlem v České Třebové, Čechova 396, adresa pro doručování: Praha 2, Neklanova 30, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3418/2009 ze dne 10. 3. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelé svou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu, jakož i porušení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 a čl. 90 Ústavy ČR, v záhlaví označené rozhodnutí dovolacího soudu a domáhají se jeho zrušení spolu se zrušením rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 547/2008 ze dne 8. 4. 2009.
Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a připojených příloh, byl rozhodnutím odvolacího soudu shora označeným v řízení, v němž měli stěžovatelé postavení žalovaných, změněn zamítavý rozsudek soudu I. stupně - Okresního soudu v Benešově sp. zn. 11 C 23/2008 ze dne 15. 7. 2008, tak, že stěžovatelům jako žalovaným byla stanovena povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně jako bezdůvodné obohacení částku 120.000,- Kč s příslušenstvím, v zamítavém výroku ohledně části úroků z prodlení byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Dovolací soud pak ústavní stížností napadeným rozsudkem dovolání stěžovatelů proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu zamítl, když se v podstatě ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem, totiž s tím, že o uzavření kupní smlouvy týkající se nemovitosti stěžovatelů jednal s žalobci realitní makléř E. S. jako přímý zástupce stěžovatelů, což znamená, že jednal jejich jménem a na jejich účet, a porušil-li ústní dohodu uzavřenou mezi ním a stěžovateli tím, že jim žalobci zaplacený rezervační poplatek (žalovanou částku 120.000,- Kč) nepředal, je na stěžovatelích, aby se takovému jednání bránili soudní cestou; není však možné, aby tímto jednáním byli na svých právech kráceni žalobci, kteří neměli důvod pochybovat o tom, že E. S. je přímým zástupcem stěžovatelů. Shodně se soudem odvolacím tak dospěl k závěru, že v tomto sporu subjektem pasivně legitimovaným jsou stěžovatelé a nikoliv jmenovaný makléř. Za správný také považoval výklad odvolacího soudu, který na základě provedeného dokazování zaplacený rezervační poplatek posoudil jako zálohu na kupní cenu s tím, že ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že kupní smlouva mezi účastníky nebude uzavřena, odpadl právní důvod, na jehož základě byla platba v podobě rezervačního poplatku poskytnuta.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje ústavní stížnost v níž stěžovatelé porušení práva na soudní ochranu a označených článků Listiny a Ústavy ČR v podstatě spatřují v nesprávném posouzení věci, neboť, jak uvádějí, byli odsouzeni vrátit žalobcům částku, kterou od realitního makléře neobdrželi, nikdy nebyli v žádném přímém natož smluvním vztahu se žalobci a soudy tím, jak rozhodly, tento vztah vykonstruovaly. Otázka vrácení žalované částky je dle jejich přesvědčení otázkou posouzení rezervační smlouvy a důvodů, proč nebyla uzavřena kupní smlouva, nikoliv aplikací institutu bezdůvodného obohacení.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelů napadeným rozhodnutím Ústavní soud nezjistil. Nejvyšší soud, který ve smyslu ustanovení § 14 zákona č. 6/2002 Sb., je právě tím soudním orgánem, jenž ve věcech patřících do pravomoci soudů v občanskoprávním řízení je především povolán k zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování, v odůvodnění svého rozhodnutí, které Ústavní soud považuje za ústavně konformní, reagoval na námitky stěžovatelů a vysvětlil, z jakých důvodů považuje závěr odvolacího soudu o pasivní legitimaci stěžovatelů ve sporu za správný. Na zdůvodnění napadeného rozhodnutí dovolacího soudu, reagujícího v podstatě i na námitky stěžovateli nyní opakované v ústavní stížnosti, možno odkázat a uzavřít, že v řádně vedeném procesu nebyla napadeným rozhodnutím porušena ústavně zaručená práva stěžovatele.
Za tohoto stavu byla ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 22. června 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu